ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 154. den čtení Přehled čtení

„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno. Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání. Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho. Amen.“

1. Paralipomenon (1. Letopisů), Úvod ke knihám Kronik (Letopisů)

 

Knihy Kronik (Letopisů)
 
1. Titul a obsah
 
V hebrejštině nazývány Slova resp. Události dní, LXX a Vg jim dává titul Paralipomena, tj. věci, které byly opomenuty (v předchozích knihách) a v četných moderních překladech (podle návrhu sv. Jeronýma) se označují jako knihy Kronik či Letopisů, přestože nejde o kronikářské dílo ve smyslu moderní historiografie.
1. Genealogie od Adama až po Saula (1 Pa 1-10)
2. Historie Davidova (1 Pa 11-29)
3. Historie Šalomounova, zejména stavba chrámu (2 Pa 1-9)
4. Stručná historie ostatních judských králů (2 Pa 10-36)
 
2. Vznik, literární a teologická charakteristika
 
Chronista použil pramenů ústních (zřejmě genealogie tradované v jednotlivých rodech) i písemných (genealogie převzaté asi z Gn a Ex; příběhy Samuela, vidoucího, příběhy proroka Nátana a příběhy Gáda – srov. 1 Pa 29,29; Kniha králů izraelských a judských – srov. 2 Pa 27,7; výklad Knihy králů – srov. 2 Pa 24,27); tyto prameny však zpracoval svým osobitým způsobem jako morální a teologickou aktualizací dějin na způsob midraše.
Rozsáhlé počáteční genealogie mají poukazem na vynikající předky podepřít autoritu všech složek židovské obce té doby; u Davida i Šalomouna se zájem soustřeďuje především na chrám a kult (u obou jsou zdůrazněny jen kladné stránky, o jejich chybách se autor nezmiňuje); izraelských králů si 2 Pa nevšímá vůbec a judských opět hlavně se zřetelem na náboženské reformní snahy (Josafat, Ezechiáš a Joziáš).
S historickými fakty tedy zachází chronista podle vlastního záměru (selektivně, ne vždy v chronologickém sledu, se zřetelnou idealizací a subjektivními dodatky) a ani co do literárních kvalit se jeho dílo nevyrovná deuteronomistickému; přesto jde o významný náboženský apel na tehdejší židovskou komunitu, vyzvedající na vzorových postavách minulosti (zejména Davidovi a Šalomounovi) požadavek úcty prokazované Bohu v chrámě a zaměřující pozornost k budoucímu mesiánskému králi, na jehož příchod je třeba se připravit obrácením.
autor: doc. Josef Hřebík

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 1

1 Adam, Šét, Enóš, 2 Kénan, Mahalalel, Jered, 3 Henoch, Metuzalém, Lámech, 4 Noe, Šém, Chám a Jefet. 5 Synové Jefetovi: Gomer a Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras. 6 Synové Gomerovi: Aškenaz, Dífat a Togarma. 7 Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Ródanci.

8 Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan. 9 Synové Kúšovi: Seba, Chavíla a Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán. 10 Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem.

11 Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany 12 i Patrúsany a Kaslúchany – z nich vzešli Pelištejci – a Kaftórce. 13 Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta, 14 Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce, 15 též Chivejce, Arkejce a Síňana, 16 Arváďana, Semárce a Chamáťana.

17 Synové Šémovi: Élam a Ašúr, Arpakšád a Lúd a Aram, Ús a Chúl, Geter a Mešek.

18 Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. 19 Heberovi se narodili dva synové, jméno jednoho bylo Peleg (to je Rozčlenění), neboť za jeho dnů byla země rozčleněna, a jméno jeho bratra bylo Joktán. 20 Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha, 21 Hadórama, Úzala a Diklu, 22 Ébala, Abímaela a Šebu, 23 Ofíra, Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi.

24 Šém, Arpakšád, Šelach, 25 Heber, Peleg, Reú, 26 Serúg, Náchor, Terach, 27 Abram, to je Abraham.

28 Synové Abrahamovi: Izák a Izmael. 29 Toto jsou jejich rodopisy: Izmaelův prvorozený Nebajót, dále Kédar a Adbeel a Mibsám, 30 Mišma a Dúma a Masa, Chadad a Téma, 31 Jetúr, Náfiš a Kedma. To jsou synové Izmaelovi.

32 Synové Abrahamovy ženiny Ketúry: ta porodila Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha. Synové Jokšánovi: Šeba a Dedán. 33 Synové Midjánovi: Éfa a Efer a Chanók, Abída a Eldáa; ti všichni jsou synové Ketúřini.

34 Abraham zplodil Izáka. Synové Izákovi: Ezau a Izrael.

35 Synové Ezauovi: Elífaz, Reúel a Jeúš, Jaelam a Kórach.

36 Synové Elífazovi: Téman, Ómar, Sefí a Gátam, Kenaz a Timna a Amálek. 37 Synové Reúelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. 38 Synové Seírovi: Lótan a Šóbal, Sibeón a Ana a Dišón, Eser a Díšan. 39 Synové Lótanovi: Chorí a Hómam; Lótanova sestra byla Timna. 40 Synové Šóbalovi: Alján a Manachat a Ébal, Šefí a Ónam. Synové Sibeónovi: Aja a Ana. 41 Synové Anovi: Dišón. Synové Dišónovi: Chamrán a Ešbán, Jitrán a Keran. 42 Synové Eserovi: Bilhán a Zaavan a Jaakan. Synové Díšanovi: Ús a Aran.

43 Toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než kraloval král synům izraelským: Bela, syn Beórův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba. 44 Když Bela zemřel, stal se po něm králem Jóbab, syn Zerachův, z Bosry. 45 Když zemřel Jóbab, stal se po něm králem Chušam z témanské země. 46 Když zemřel Chušam, stal se po něm králem Hadad, syn Bedadův, který porazil Midjána na Moábském poli. Jeho město se jmenovalo Avít. 47 Když zemřel Hadad, stal se po něm králem Samla z Masreky. 48 Když zemřel Samla, stal se po něm králem Šaul z Rechobótu nad Řekou. 49 Když zemřel Šaul, stal se po něm králem Baal-chanan, syn Akbórův. 50 Když zemřel Baal-chanan, stal se po něm králem Hadad. Jeho město se jmenovalo Paí a jméno jeho ženy bylo Mehetabel; byla to dcera Matredy, vnučka Mé-zahabova. 51 Když Hadad zemřel, stali se pohlaváry Edómu: pohlavár Timna, pohlavár Alja, pohlavár Jetet, 52 pohlavár Oholíbama, pohlavár Ela, pohlavár Pínon, 53 pohlavár Kenaz, pohlavár Téman, pohlavár Mibsár, 54 pohlavár Magdíel a pohlavár Iram. To byli edómští pohlaváři.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 2

1 Toto jsou synové Izraelovi: Rúben, Šimeón, Lévi a Juda, Isachar a Zabulón, 2 Dan, Josef a Benjamín, Neftalí, Gád a Ašer.

3 Synové Judovi: Er, Ónan a Šela; tito tři se mu narodili z dcery Šúovy, Kenaanky. Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil. 4 Judova snacha Támar mu porodila Peresa a Zeracha. Všech Judových synů bylo pět.

5 Synové Peresovi: Chesrón a Chámul. 6 Synové Zerachovi: Zimrí, Étan a Héman, Kalkol a Dára, celkem pět. 7 Synové Karmího: Akár (to je Zkáza), který přivedl na Izraele zkázu tím, že se dopustil zpronevěry při provádění klatby. 8 Synové Étanovi: Azarjáš.

9 Synové Chesrónovi, kteří se mu narodili: Jerachmeel, Rám a Kelúbaj. 10 Rám zplodil Amínadaba a Amínadab zplodil Nachšóna, předáka Judovců. 11 Nachšón zplodil Salmu a Salma zplodil Bóaza. 12 Bóaz zplodil Obéda a Obéd zplodil Jišaje. 13 Jišaj zplodil prvorozeného Elíaba, druhého Amínadaba, třetího Šimeu, 14 čtvrtého Netaneela, pátého Radaje, 15 šestého Osema, sedmého Davida 16 a jejich sestry Serúju a Abígajilu. Synové Serújini: Abšaj, Jóab a Asáel; tito tři. 17 Abígajil porodila Amasu; otec Amasův byl Jeter Izmaelský.

18 Káleb, syn Chesrónův, zplodil tyto syny s manželkou Azúbou a s Jeriótou: Ješera, Šóbaba a Ardóna. 19 Když Azúba zemřela, vzal si Káleb Efratu a ta mu porodila Chúra. 20 Chúr zplodil Urího a Urí zplodil Besaleela. 21 Potom Chesrón vešel k dceři Makíra, otce Gileádova, a vzal si ji; bylo mu šedesát let, když mu porodila Segúba. 22 Segúb zplodil Jaíra; ten měl třiadvacet měst v gileádské zemi. 23 Gešúr a Aram však jim vzali Jaírovy vesnice, Kenat a jeho osady, šedesát měst. Ti všichni jsou synové Makíra, otce Gileádova. 24 Po Chesrónově smrti vešel Káleb k Efratě. Chesrónova manželka byla Abija; porodila mu Ašchúra, otce Tekóje.

25 Synové Jerachmeela, Chesrónova prvorozeného, byli: prvorozený Rám, pak Búna a Oren a Osen a Achijáš. 26 Jerachmeel měl ještě druhou manželku, jménem Atáru; ta byla matkou Ónamovou.

27 Synové Ráma, prvorozeného Jerachmeelova, byli: Maas, Jamín a Eker. 28 Synové Ónamovi byli: Šamaj a Jáda. Synové Šamajovi: Nádab a Abíšur. 29 Jméno Abíšurovy manželky bylo Abíchajil; ta mu porodila Achbána a Molída. 30 Synové Nádabovi: Seled a Apajim. Seled zemřel bez synů. 31 Synové Apajimovi: Jiší. Synové Jišího: Šešan. Synové Šešanovi: Achlaj. 32 Synové Jády, Šamajova bratra: Jeter a Jónatan; Jeter zemřel bez synů.

33 Synové Jónatanovi: Pelet a Záza. To byli synové Jerachmeelovi.

34 Šešan neměl syny, jenom dcery. Měl však egyptského otroka, který se jmenoval Jarcha. 35 I dal Šešan svému otroku Jarchovi za manželku svou dceru a ta mu porodila Ataje. 36 Ataj zplodil Nátana a Nátan zplodil Zábada. 37 Zábad zplodil Eflála a Eflál zplodil Obéda. 38 Obéd zplodil Jehúa a Jehú zplodil Azarjáše. 39 Azarjáš zplodil Chelesa a Cheles zplodil Eleásu. 40 Eleása zplodil Sismaje a Sismaj zplodil Šalúma. 41 Šalúm zplodil Jekamjáše a Jekamjáš zplodil Elíšamu.

42 Synové Káleba, bratra Jerachmeelova: Méša, jeho prvorozený, ten byl otcem Zífa, a synové Maréši, otce Chebrónova. 43 Synové Chebrónovi: Kórach, Tapúach, Rekem a Šema. 44 Šema zplodil Rachama, otce Jorkoamova, a Rekem zplodil Šamaje. 45 Syn Šamajův: Maón; Maón byl otec Bét-súrův. 46 Kálebova ženina Éfa porodila Chárana, Mósu a Gázeza. Cháran zplodil Gázeza. 47 Synové Johdajovi: Regem, Jótam a Géšan, Pelet, Éfa a Šaaf. 48 Kálebova ženina Maaka porodila Šebera a Tirchanu. 49 Porodila též Šaafa, otce Madmany, Ševu, otce Makbeny i otce Gibeje; Kálebova dcera byla Aksa. 50 To byli synové Kálebovi. Syn Chúra, prvorozeného Efratina: Šóbal, otec Kirjat-jearímu, 51 Salma, otec Betléma, Cháref, otec Bét-gáderu. 52 Syny Šóbala, otce Kirjat-jearímu, byli Haróe, polovina Menúchoťanů 53 a čeledi kirjatjearímské: Jitrejci, Pútejci, Šumatejci a Mišraejci, z kterých vzešli Soreatejci a Eštaólci.

54 Synové Salmovi: Betlémané a Netófané, Atróťané, Bét-joábané a polovina Manachaťanů a Sorejci. 55 Čeledi sóferské, obývající Jaebes: Tireaťané, Šimeaťané, Súkaťané; to jsou Kinejci, pocházející z Chamáta, otce Bét-rekabova.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 3

1 Toto jsou synové Davidovi, kteří se mu narodili v Chebrónu: prvorozený Amnón z Achínoamy Jizreelské, druhý Daníjel z Abígajily Karmelské, 2 třetí Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, čtvrtý Adonijáš, syn Chagíty, 3 pátý Šefatjáš z Abítaly, šestý Jitreám z jeho manželky Egly. 4 Šest se mu jich narodilo v Chebrónu, kde kraloval sedm roků a šest měsíců, třicet tři roky pak kraloval v Jeruzalémě. 5 A tito se mu narodili v Jeruzalémě: Šimea, Šóbab, Nátan a Šalomoun, tito čtyři z Bat-šúy, dcery Amíelovy. 6 Též Jibchár, Elíšama a Elífelet, 7 Nógah, Nefeg a Jafía, 8 Elíšama, Eljáda a Elífelet, těchto devět. 9 Ti všichni jsou synové Davidovi kromě synů ženin; Támar byla jejich sestra.

10 Syn Šalomounův byl Rechabeám a jeho syn byl Abijáš, jeho syn Ása, jeho syn Jóšafat, 11 jeho syn Jóram, jeho syn Achazjáš, jeho syn Jóaš, 12 jeho syn Amasjáš, jeho syn Azarjáš, jeho syn Jótam, 13 jeho syn Achaz, jeho syn Chizkijáš, jeho syn Menaše, 14 jeho syn Amón, jeho syn Jóšijáš. 15 Synové Jóšijášovi: prvorozený Jóchanan, druhý Jójakím, třetí Sidkijáš, čtvrtý Šalúm. 16 Synové Jójakímovi: jeho syn Jekonjáš, jeho syn Sidkijáš. 17 Synové vězně Jekonjáše: jeho syn Šealtíel, 18 dále Malkíram, Pedajáš a Šenasar, Jekamjáš, Hóšama a Nedabjáš. 19 Synové Pedajášovi: Zerubábel a Šimeí. Zerubábelův syn byl Mešulám a Chananjáš a jejich sestra byla Šelomít. 20 Dále Chašúba, Óhel, Berekjáš, Chasadjáš, Júšab-chesed, těchto pět. 21 Syn Chananjášův: Pelatjáš a Ješajáš, synové Refajášovi, synové Arnánovi, synové Obadjášovi, synové Šekanjášovi. 22 Synové Šekanjášovi: Šemajáš. Synové Šemajášovi: Chatúš, Jigál a Baríach, Nearjáš a Šáfat, těchto šest. 23 Syn Nearjášův: Eljóenaj, Chizkijáš a Azríkam, tito tři. 24 Synové Eljóenajovi: Hódavjáš, Eljašíb a Pelajáš, Akúb a Jóchanan, Delajáš a Ananí, těchto sedm.

1. Paralipomenon (1. Letopisů), kapitola 4

1 Synové Judovi: Peres, Chesrón a Karmí, Chúr a Šóbal. 2 Reajáš, syn Šóbalův, zplodil Jachata a Jachat zplodil Achúmaje a Lahada. To jsou čeledi soreatejské.

3 Z otce Étama jsou tito: Jizreel, Jišma a Jidbáš; jejich sestra se jmenovala Haslelponí. 4 Penúel byl otec Gedóra a Ezer otec Chušího. To jsou synové Chúra, prvorozeného Efratina, otce Betléma. 5 Ašchúr, otec Tekóje, měl dvě manželky: Cheleu a Naaru. 6 Naara mu porodila Achuzama, Chefera, Témního a Achaštarího. To jsou synové Naařini. 7 Synové Cheleini: Seret, Jesochar a Etnán. 8 Kós zplodil Anúba a Sóbebu a čeledi Acharchela, syna Harumova. 9 Jaebes byl váženější než jeho bratři; jeho matka ho pojmenovala Jaebes se slovy: „Porodila jsem ho s trápením.“ 10 Jaebes vzýval Boha Izraele takto: „Kéž bys mi dal požehnání a rozmnožil mé území! Kéž by tvá ruka byla se mnou a zbavila mě zlého, aby na mne nedolehlo trápení!“ A Bůh splnil, oč žádal.

11 Kelúb, bratr Šúchův, zplodil Mechíra; ten je otec Eštónův. 12 Eštón zplodil Bét-ráfu, Paseacha a Techinu, otce Ír-nachaše. To jsou mužové Réky.

13 Synové Kenazovi: Otníel a Serajáš. Synové Otníelovi: Chatat. 14 Meónótaj zplodil Ofru a Serajáš zplodil Jóaba, otce Gé-charašímu (to je Údolí řemeslníků); byli tam totiž řemeslníci.

15 Synové Káleba, syna Jefunova: Irú, Éla a Naam. Synové Élovi: Kenaz.

16 Synové Jehalelélovi: Zíf a Zífa, Tírja a Asarel. 17 Syn Ezrův: Jeter a Mered, Efer a Jalón. Jeter zplodil Mirjama a Šamaje a Jišbacha, otce Eštemóova. 18 Jeho manželka Jehúdija porodila Jereda, otce Gedóru, a Chebera, otce Sóka, a Jekutíela, otce Zanóachu. To jsou synové Bitji, dcery faraónovy, kterou pojal Mered.

19 Synové Hódijášovy manželky, sestry Nachama, otce Keílova: Hagarmí a Eštemóa Maakatský. 20 Synové Šimónovi: Amnón a Rina, Ben-chanan a Tilón. Synové Jišího: Zóchet a Ben-zóchet. 21 Synové Šely, syna Judova: Er, otec Léky, a Laeda, otec Maréši, a čeledi pracující v dílně na bělostné plátno v Bét-ašbéji, 22 Jokím a mužové Kozeby a Jóaš a Sáraf, kteří opanovali Moába, a Jašúbí-lechem. To jsou starobylé příběhy. 23 Byli to hrnčíři, sadaři a vinaři, sídlili tam u krále v jeho službách.

24 Synové Šimeónovi: Nemúel a Jamín, Jaríb, Zerach a Šaul, 25 jeho syn Šalúm, jeho syn Mibsám, jeho syn Mišma. 26 Synové Mišmovi: jeho syn Chamúel, jeho syn Zakúr, jeho syn Šimeí. 27 Šimeí měl šestnáct synů a šest dcer. Jeho bratři neměli mnoho synů; celá jejich čeleď se nerozmnožila tak jako Judovci.

28 Sídlili v Beer-šebě, Móladě a Chasar-šúalu, 29 v Bilze, v Esemu a v Tóladu, 30 v Betúelu, Chormě a Siklagu, 31 v Bét-markabótu, v Chasar-súsimu, v Bét-bireji a v Šaarajimu. To byla jejich města až do Davidova kralování. 32 Jejich dvorce byly v Étamu a Ajinu, v Rimónu, v Tokenu a v Ašanu, v pěti městech. 33 Všechny jejich dvorce, které ležely kolem těchto měst až k Baalu, byly jejich sídlišti; byly zaznamenány v rodovém seznamu.

34 Dále to byl Mešóbab a Jamlék a Jóša, syn Amasjášův 35 Jóel a Jehú, syn Jóšibjáše, syna Serajáše, syna Asíelova, 36 a Eljóenaj, Jaakoba a Ješóchajáš, Asajáš a Adíel, Jesímiel a Benajáš 37 a Zíza, syn Šifího, syna Alóna, syna Jedajáše, syna Šimrího, syna Šemajášova. 38 Tito jmenovitě uvedení byli předáky ve svých čeledích; jejich otcovský rod se mnohonásobně rozmohl. 39 Proto šli směrem ke Gedóru na východ od údolí, aby hledali pastvu pro svůj brav. 40 Našli pastvu tučnou a dobrou a zemi na všechny strany otevřenou, poklidnou a pokojnou; shledali, že tamní předešlí obyvatelé pocházejí z Cháma. 41 Tito jmenovitě zapsaní přišli za dnů judského krále Jechizkijáše a pobořili jejich stany i příbytky, které tam nalezli, zničili je jako klaté, jak je tomu dodnes. Usadili se tam místo nich, protože tam byla pastva pro jejich brav. 42 Dále z nich, totiž ze Šimeónovců, odešlo pět set mužů do pohoří Seíru; v jejich čele byli Pelatjáš, Nearjáš, Refajáš a Uzíel, synové Jišeího. 43 Pobili pozůstatek Amálekovců, kteří kdysi vyvázli; tam sídlí dodnes.

„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života. Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru. Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta. Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy. Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.