ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 195. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Jeremjáš, kapitola 7

1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: 2 „Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam toto slovo. Řekneš: Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Judejci, kteří vcházíte těmito branami klanět se Hospodinu.“

3 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Napravte své cesty a své skutky a nechám vás přebývat na tomto místě. 4 Nespoléhejte na klamná slova: ‚Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův.‘ 5 Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat právo, 6 nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za jinými bohy, 7 pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům na věky věků. 8 Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. 9 Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? 10 A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: ‚Jsme vysvobozeni.‘ To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavnosti? 11 Což se stal ve vašich očích tento dům, který je nazýván mým jménem, úkrytem lupičů? Hle, také já vidím, je výrok Hospodinův.

12 Jen jděte do Šíla, na místo, kde jsem dal zpočátku přebývat svému jménu, a podívejte se, jak jsem s ním pro zlobu svého izraelského lidu naložil. 13 Nyní tedy, protože jste se dopustili všech těch činů, je výrok Hospodinův, mluvil jsem k vám, nepřetržitě jsem mluvil, ale neposlouchali jste, volával jsem vás, ale neodpovídali jste, 14 proto naložím s domem, který je nazýván mým jménem a na který spoléháte, s místem, jež jsem dal vám a vašim otcům, stejně, jako jsem naložil se Šílem. 15 Odmrštím vás od své tváře, jako jsem odmrštil všechny vaše bratry, všechno potomstvo Efrajimovo.“

16 „Nemodli se za tento lid, nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně a nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším. 17 Což sám nevidíš, čeho se v judských městech a na ulicích Jeruzaléma dopouštějí? 18 Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě uráželi.

19 Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě?“ 20 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, můj hněv a mé rozhořčení se vyleje na toto místo, na lidi i dobytek, na stromoví na poli i na plody země a bude hořet a neuhasne.“

21 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso! 22 Nemluvil jsem k vašim otcům o zápalné oběti a obětním hodu v den, kdy jsem je vyvedl ze země egyptské; žádný takový příkaz jsem jim nedal. 23 Přikázal jsem jim jedině toto: ‚Poslouchejte mě a budu vám Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, jak jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘ 24 Ale neposlechli, své ucho nenaklonili, žili podle záměrů svého zarputilého a zlého srdce, obraceli se ke mně zády, a ne tváří, 25 a to ode dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes. Posílával jsem k nim nepřetržitě všechny své služebníky proroky, posílal jsem je denně, 26 ale neuposlechli mě, své ucho nenaklonili, zůstali tvrdošíjní a jednali hůř než jejich otcové. 27 Vyřídíš jim všechna tato slova, ale oni tě neposlechnou, budeš k nim volat, a neodpovědí ti. 28 Řekneš jim: Toto je pronárod, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nedá se napomenout. Ztratila se věrnost, je odťata od jejich úst.“

29 „Odstřihni si vlasy svého zasvěcení a odhoď je,

zapěj na holých návrších žalozpěv,

protože Hospodin zavrhl a odmrštil pokolení, na něž se hněvá.

30 Judští synové se dopouštěli toho, co je zlé v mých očích, je výrok Hospodinův. V domě, který je nazýván mým jménem, postavili ohyzdné modly, a tak jej poskvrnili. 31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl. 32 Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Tófet‘ ani ‚Údolí syna Hinómova‘, nýbrž ‚Údolí vraždění‘. V Tófetu se bude pohřbívat, a až nebude místo, 33 stanou se mrtvoly tohoto lidu pokrmem nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu, jež nikdo nevyplaší. 34 Způsobím, že v judských městech a na ulicích Jeruzaléma přestane hlas veselí, hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, neboť země bude obrácena v trosky.“

Jeremjáš, kapitola 8

1 „V onen čas, je výrok Hospodinův, vynesou z hrobů kosti judských králů, kosti judských velmožů, kosti kněží, kosti proroků i kosti obyvatel Jeruzaléma 2 a předhodí je slunci, měsíci a celému nebeskému zástupu, které milovali a kterým sloužili, za nimiž chodili, jichž se dotazovali a jimž se klaněli. Nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůj na povrchu země. 3 A všichni ostatní, kteří zůstanou z této zlé čeledi na všech ostatních místech, kam jsem je zahnal, raději zvolí smrt než život, je výrok Hospodina zástupů.“

4 Řekneš jim: Toto praví Hospodin:

„Což ti, kteří padli, už nemohou povstat?

Kdo se odvrátil, nemůže se vrátit?

5 Proč se tento odpadlý jeruzalémský lid odvrátil natrvalo?

Pevně se drží lsti a zdráhá se navrátit?

6 Pozorně jsem naslouchal a slyšel.

Není v pořádku, co mluví,

nikdo nelituje zla, jež spáchal,

neřekne: ‚Čeho jsem se to dopustil!‘

Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy.

7 I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu,

ale můj lid nezná Hospodinovy řády.

8 Jak můžete říkat: ‚Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon‘?

Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů.

9 Stud polil moudré, zachvátil je děs, jsou polapeni.

Hle, odvrhli Hospodinovo slovo, k čemu jim bude moudrost?

10 Proto dám jejich ženy jiným, jejich pole podmanitelům;

neboť od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti.

Od proroka až po kněze všichni klamou.

11 Těžkou ránu dcery mého lidu léčí lehkovážnými slovy:

‚Pokoj, pokoj!‘

Ale žádný pokoj není.

12 Zastyděli se, že páchali ohavnosti?

Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.

Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin.“

13 „Sklidím je nadobro,

je výrok Hospodinův,

na vinné révě nezbudou žádné hrozny,

na fíkovníku žádné fíky, jen zvadlé listí.

Pustím na ně ty, kdo se přes ně přeženou.

14 ‚Nač tu sedíme? Seberte se, vstupme do opevněných měst

a tam zmlkneme,

neboť nás umlčel Hospodin, náš Bůh,

napojil nás otrávenou vodou,

protože jsme hřešili proti Hospodinu.

15 S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází,

čas uzdravení, a hle, předěšení!‘

16 Od Danu je už slyšet frkání jeho koní,

hlučným ržáním jeho hřebců se chvěje celá země.

Přitáhnou a vyjedí zemi se vším, co je na ní,

město i jeho obyvatele.

17 Hle, posílám na vás hady, bazilišky,

na něž neplatí žádné zaříkání,

a uštknou vás, je výrok Hospodinův.“

18 Což mohu okřát v těch strastech?

Srdce mám zemdlené.

19 Hlasitě volá o pomoc dcera mého lidu ze země předaleké.

Což není Hospodin na Sijónu?

Jeho Král tam není?

„Proč mě uráželi svými modlami, cizáckými přeludy?“

20 Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde.

21 Těžkou ranou dcery svého lidu jsem těžce raněn,

tíží mě chmury, zmocnil se mě úděs.

22 Což není v Gileádu balzám,

což tam není lékař?

Proč není zhojena rána dcery mého lidu?

23 Kdo poskytne mé hlavě vodu a očím zdroj slz,

abych oplakával dnem i nocí skolené syny dcery svého lidu?

Jeremjáš, kapitola 9

1 Kéž bych měl na poušti místo,

kde mohou pocestní přenocovat.

Mám opustit svůj lid a odejít od nich?

Neboť jsou to samí cizoložníci, shromáždění věrolomných.

2 „Napínají svůj jazyk jako luk,

klamem, a ne pravdou se zmocňují země.

Neboť jdou od zla ke zlu a ke mně se neznají, je výrok Hospodinův.

3 Střezte se svého druha,

na žádného bratra nespoléhejte,

neboť každý bratr je samý úskok

a každý druh utrhá, kudy chodí.

4 Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu.

Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi.

5 Bydlíš uprostřed lsti;

ve své lsti se mě zdráhají poznat, je výrok Hospodinův.“

6 Proto praví Hospodin zástupů toto:

„Hle, budu je tříbit a budu zkoumat,

jak bych měl naložit s dcerou svého lidu.

7 Šíp, který zabíjí, je jejich jazyk,

jejich ústa mluví lstivě.

S bližním mluví o pokoji,

ale ve svém nitru strojí úklady.

8 Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův.

Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?

9 Běduji a pláči nad horami, nad stepními pastvinami pěji žalozpěv,

že byly vypáleny; už jimi nikdo neprochází,

ani bečení stád není slyšet.

Od nebeského ptactva až po dobytek se všechno vyplašilo a odtáhlo.

10 Z Jeruzaléma učiním hromadu kamení, domov šakalů,

a z judských měst zpustošený kraj bez obyvatel.“

11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil a rozhlašoval, co k němu promluvila Hospodinova ústa? Proč přišla nazmar země, je vypálenou stepí, jíž nikdo neprochází?

12 Hospodin praví: „Poněvadž opustili můj zákon, který jsem jim předložil, neposlouchali mě a jím se neřídili, 13 ale v zarputilosti svého srdce chodili za baaly, jak je tomu naučili jejich otcové,“ 14 proto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, toto: „Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a napojím je otrávenou vodou, 15 rozptýlím je mezi pronárody, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji.“

16 Toto praví Hospodin zástupů:

„Pochopte to a zavolejte plačky, ať přijdou!

Pošlete pro moudré ženy, ať přijdou!

17 Ať rychle přiběhnou a bědují nad námi,

ať z našich očí stékají slzy a z našich řas proudí voda.“

18 Ze Sijónu je slyšet hlasité bědování:

„Jak jsme popleněni, velice zahanbeni!

Museli jsme opustit zemi, naše příbytky strhli.“

19 „Slyšte, ženy, slovo Hospodinovo,

nechť vaše ucho přijme slovo z jeho úst.

Své dcery učte bědování, jedna druhou žalozpěvu.

20 Našimi okny vstoupila smrt, vnikla do našich paláců.

Vyhubila děti v ulicích, jinochy na náměstí.“

21 Vyhlas: „Toto je výrok Hospodinův:

Mrtvá lidská těla leží jako hnůj na povrchu pole,

jak snopky za žencem, jež nikdo nesbírá.“

22 Toto praví Hospodin:

„Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí,

ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou,

ať se boháč nechlubí svým bohatstvím.

23 Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí,

že je prozíravý a zná mne;

neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství

a vykonávám na zemi soud a spravedlnost;

to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“

24 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy potrestám všechny, kteří se obřezávají, a přesto jsou neobřezaní: 25 Egypt, Judu, Edóma, Amónovce, Moába a všechny, kdo si vyholují skráně a sídlí na stepi, neboť všechny tyto pronárody jsou neobřezané. I celý dům izraelský má neobřezané srdce!“

„Bože,děkuji ti za tvé slovo. Je něčím více než naukou, více než zákonem, více než receptem. Týká se mého života, klade mi otázky, provokuje mě a utěšuje. Otvírej mě tomuto slovu a daruj mi odvahu a sílu žít podle něho. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.