Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 409. den čtení Přehled čtení„Bože, který oživuješ,
chci se vystavit působení tvého slova.
Otevři mé oči a uši,
abych tvému slovu rozuměl.
Otevři mé srdce,
aby se mne tvé slovo dotklo.
Otevři mé ruce,
aby tvé slovo bylo pro ostatní poznatelné.
Pro toto všechno si vyprošuji tvého posilujícího Ducha.
Amen.“Jób, kapitola 4
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit?
Kdo se však dokáže zdržet domluv?
3 Hle, tys napomínal mnohé,
ruce ochablé jsi posiloval,
4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího,
podlomená kolena jsi utvrzoval.
5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš,
sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost?
Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul?
Kde upadli přímí do záhuby?
8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi,
ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
9 Hynou Božím dechem,
když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
10 Lev řve, kňučí mladý lvíček,
lvíčatům jsou zuby vyraženy.
11 Bez úlovku hyne lev
a lví mláďata se rozeběhnou.
12 Cosi se ke mně přikradlo,
mé ucho zachytilo šelest;
13 při přemítání o nočních viděních,
když na lidi se snáší mrákota,
14 přepadl mě strach a třásl jsem se,
všechny kosti se mi strachem chvěly,
15 když jakýsi duch mě míjel,
chlupy se mi zježily po těle.
16 Stanul –
ale jeho zjev jsem nerozeznal,
jen podoba jakási stanula před mým zrakem
a v tichu jsem slyšel hlas:
17 ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh,
čistší muž než jeho Učinitel?‘
18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům,
shledává-li omylnost i na andělech,
19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech
a svým základem tkví v prachu;
ty rozmáčkne snadněji než mola.
20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni,
nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano;
umírají, ale ne v moudrosti.
Jób, kapitola 5
1 Jen si volej, odpoví ti někdo?
Na koho ze svatých se obrátíš?
2 Pošetilce zabíjí vztek,
žárlivost usmrcuje prostoduché.
3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil,
vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
4 jeho synům záchrana se vzdálí,
v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme,
žízniví po jeho majetku baží.
6 Ničemnost přec nevzchází z prachu,
trápení neklíčí z půdy,
7 člověk je však zrozen pro trápení
a jiskry, aby létaly vzhůru.
8 Spíše bych se dotazoval Boha,
svoji záležitost předložil bych Bohu,
9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné,
nesčíslné divy:
10 Dává zemi déšť,
polím sesílá vláhu,
11 ponížené staví na vysoké místo,
zarmoucení docházejí spásy;
12 chytrákům však hatí plány,
aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
13 moudré jejich chytrostí dovede lapit,
takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:
14 ve dne s temnotou se střetávají,
v pravé poledne tápou jak v noci;
15 ubožáka od meče zachraňuje,
z jejich úst a z jejich pevné ruky;
16 a tak nuzný má naději,
ale podlost musí zavřít ústa.
17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá;
kázeň Všemocného neodmítej.
18 On působí bolest, ale též obváže rány,
co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
19 Z šesti soužení tě vysvobodí,
v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu
a za války z moci meče,
21 před bičem jazyka budeš ukryt,
nebudeš se bát, až přijde zhouba,
22 vysměješ se zhoubě, hladomoru;
a neboj se zemské zvěře,
23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli
a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,
24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu,
dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,
25 shledáš, že tvé potomstvo je četné,
tvoji potomci že jsou jak bylina země,
26 do hrobu sestoupíš ve zralosti,
jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.
27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu.
Poslechni a sám to poznáš.“
Jób, kapitola 6
1 Jób na to odpověděl:
2 „Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře
a mé neštěstí na vážky přiloženo!
3 Věru, těžší je než mořský písek,
že se mi až slova pletou,
4 neboť ve mně vězí střely Všemocného,
můj duch se napájí jejich jedem,
seřadily se proti mně hrůzy Boží.
5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu,
bučí snad býk nad svou pící?
6 Což lze bez soli jíst něco mdlého?
Má nějakou chuť vaječný bílek?
7 Štítím se dotýkat toho,
co by můj chléb znečistilo.
8 Kéž přijde, oč žádám,
a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola,
pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
10 Bylo by to pro mne ještě potěšením,
navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval,
neboť slova Svatého jsem nezatajil.
11 Kde naberu sílu, abych to přečkal?
Kdy to skončí, abych to vydržel?
12 Je snad z kamene má síla
a mé tělo z bronzu?
13 Cožpak mi pomoci není?
Záchrana je mi odepřena?
14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá,
ten opouští bázeň Všemocného.
15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok,
jak koryta potoků, které se vytrácejí,
16 jsou kalné od ledu,
když sníh nad nimi taje,
17 v čas léta se vypařují,
jeho žárem mizejí ze svého místa,
18 jen stružkami jejich tok se vine,
plynou v pustotu a zanikají.
19 Vyhlížely je karavany z Témy,
s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
20 za své doufání však museli se stydět,
přišli k nim a zklamali se.
21 I vy jste teď, jako byste nebyli,
při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
22 Řekl jsem snad: ‚Dejte mi‘
či: ‚Plaťte za mne vlastním zbožím‘
23 nebo: ‚Zachraňte mě z rukou protivníka‘
či snad: ‚Vykupte mě z rukou ukrutníků‘?
24 Poučte mě a já zmlknu,
vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
25 Přímá slova mohou zjitřit ránu,
a co sledujete, že mi stále domlouváte?
26 Chcete mě snad kárat za má slova?
Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
27 Věru, metáte los o sirotka,
svého druha jste ochotni prodat.
28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně,
což bych vám mohl do očí lhát?
29 Zadržte, ať nespáchá se podlost,
zadržte, je tady ještě moje spravedlnost!
30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost?
Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život.
Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem.
Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy.
Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2 „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit?
Kdo se však dokáže zdržet domluv?
3 Hle, tys napomínal mnohé,
ruce ochablé jsi posiloval,
4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího,
podlomená kolena jsi utvrzoval.
5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš,
sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost?
Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul?
Kde upadli přímí do záhuby?
8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi,
ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
9 Hynou Božím dechem,
když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
10 Lev řve, kňučí mladý lvíček,
lvíčatům jsou zuby vyraženy.
11 Bez úlovku hyne lev
a lví mláďata se rozeběhnou.
12 Cosi se ke mně přikradlo,
mé ucho zachytilo šelest;
13 při přemítání o nočních viděních,
když na lidi se snáší mrákota,
14 přepadl mě strach a třásl jsem se,
všechny kosti se mi strachem chvěly,
15 když jakýsi duch mě míjel,
chlupy se mi zježily po těle.
16 Stanul –
ale jeho zjev jsem nerozeznal,
jen podoba jakási stanula před mým zrakem
a v tichu jsem slyšel hlas:
17 ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh,
čistší muž než jeho Učinitel?‘
18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům,
shledává-li omylnost i na andělech,
19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech
a svým základem tkví v prachu;
ty rozmáčkne snadněji než mola.
20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni,
nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano;
umírají, ale ne v moudrosti.
1 Jen si volej, odpoví ti někdo?
Na koho ze svatých se obrátíš?
2 Pošetilce zabíjí vztek,
žárlivost usmrcuje prostoduché.
3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil,
vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
4 jeho synům záchrana se vzdálí,
v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme,
žízniví po jeho majetku baží.
6 Ničemnost přec nevzchází z prachu,
trápení neklíčí z půdy,
7 člověk je však zrozen pro trápení
a jiskry, aby létaly vzhůru.
8 Spíše bych se dotazoval Boha,
svoji záležitost předložil bych Bohu,
9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné,
nesčíslné divy:
10 Dává zemi déšť,
polím sesílá vláhu,
11 ponížené staví na vysoké místo,
zarmoucení docházejí spásy;
12 chytrákům však hatí plány,
aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
13 moudré jejich chytrostí dovede lapit,
takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:
14 ve dne s temnotou se střetávají,
v pravé poledne tápou jak v noci;
15 ubožáka od meče zachraňuje,
z jejich úst a z jejich pevné ruky;
16 a tak nuzný má naději,
ale podlost musí zavřít ústa.
17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá;
kázeň Všemocného neodmítej.
18 On působí bolest, ale též obváže rány,
co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
19 Z šesti soužení tě vysvobodí,
v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu
a za války z moci meče,
21 před bičem jazyka budeš ukryt,
nebudeš se bát, až přijde zhouba,
22 vysměješ se zhoubě, hladomoru;
a neboj se zemské zvěře,
23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli
a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,
24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu,
dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,
25 shledáš, že tvé potomstvo je četné,
tvoji potomci že jsou jak bylina země,
26 do hrobu sestoupíš ve zralosti,
jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.
27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu.
Poslechni a sám to poznáš.“
1 Jób na to odpověděl:
2 „Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře
a mé neštěstí na vážky přiloženo!
3 Věru, těžší je než mořský písek,
že se mi až slova pletou,
4 neboť ve mně vězí střely Všemocného,
můj duch se napájí jejich jedem,
seřadily se proti mně hrůzy Boží.
5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu,
bučí snad býk nad svou pící?
6 Což lze bez soli jíst něco mdlého?
Má nějakou chuť vaječný bílek?
7 Štítím se dotýkat toho,
co by můj chléb znečistilo.
8 Kéž přijde, oč žádám,
a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola,
pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
10 Bylo by to pro mne ještě potěšením,
navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval,
neboť slova Svatého jsem nezatajil.
11 Kde naberu sílu, abych to přečkal?
Kdy to skončí, abych to vydržel?
12 Je snad z kamene má síla
a mé tělo z bronzu?
13 Cožpak mi pomoci není?
Záchrana je mi odepřena?
14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá,
ten opouští bázeň Všemocného.
15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok,
jak koryta potoků, které se vytrácejí,
16 jsou kalné od ledu,
když sníh nad nimi taje,
17 v čas léta se vypařují,
jeho žárem mizejí ze svého místa,
18 jen stružkami jejich tok se vine,
plynou v pustotu a zanikají.
19 Vyhlížely je karavany z Témy,
s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
20 za své doufání však museli se stydět,
přišli k nim a zklamali se.
21 I vy jste teď, jako byste nebyli,
při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
22 Řekl jsem snad: ‚Dejte mi‘
či: ‚Plaťte za mne vlastním zbožím‘
23 nebo: ‚Zachraňte mě z rukou protivníka‘
či snad: ‚Vykupte mě z rukou ukrutníků‘?
24 Poučte mě a já zmlknu,
vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
25 Přímá slova mohou zjitřit ránu,
a co sledujete, že mi stále domlouváte?
26 Chcete mě snad kárat za má slova?
Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
27 Věru, metáte los o sirotka,
svého druha jste ochotni prodat.
28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně,
což bych vám mohl do očí lhát?
29 Zadržte, ať nespáchá se podlost,
zadržte, je tady ještě moje spravedlnost!
30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost?
Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?