ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vezmi a čti celou Bibli

Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.

 

Dá se za rok přečíst Bible?
Dá a zkušenosti lidí, kterým se to podařilo, to potvrzuje. Jenom rozhodnutí k tomu ale nestačí.
 
Co je k tomu tedy ještě potřeba?
Určitě je nezbytná silná motivace. Bez ní člověk skončí u krá­lovských bitev nebo u vyjití z Egypta, zkolabuje na poušti, když přichází od Hospodina nařízení... Někteří vytrvalci dojdou až k rodokmenům.
Ale motivace není vše. Čtenář potřebuje také nějaký pevný opěrný bod, strukturu a právě k tomu má sloužit zmiňovaná kniha. Člověk má nějaký plán a má přehled, jak ho plní. Tako­vé plány přeci potřebujeme často i jinde, nejen v duchovních věcech.
Ado třetice hodně pomáhá povzbuzení ostatních lidí, kte­ří také čtou. Nedávno jsem například dostal mail od farníka z jihu Moravy, který se schází s dalšími chlapy asi ve věku tři­ceti čtyřiceti let, a chystají se na četbu Písma. Tak to mě nad­chlo. Takové společenství je pro společnou četbu určitě velkou podporou.
 
Jaká forma čtení je pro laika, který by rád přečetl celou Bib­li, nejlepší?
Všechno má něco do sebe. Pro začátečníka, který s Písmem přišel do styku třeba jen během bohoslužeb, je asi nejjedno­dušší četba s někým jiným nebo - jak už jsem řekl - ve spole­čenství. Silný motor společenství člověka nese. My ve farnosti máme společenství, které se schází jednou týdně a vytyčili si jako cíl přečíst Písmo během sedmi let…a úspěšně. Ale je to spíš výjimka, protože některé pasáže jsou opravdu hodně náročné a není jednoduché se jimi prokousat.
 
Jste v kontaktu s úspěšnými čtenáři, ale máte představu o úskalích, se kterými se lidé nejčastěji při četbě Bible potý­kají?
Mezi úskalí patří určitě amorální příběhy Starého zákona o různých vraždách, podvodech, machinacích, jak dosáhnout kýženého potomka, všechny zdlouhavé bitvy, únavné rodo­kmeny... To všechno bez výkladu zůstane pouhou literou. Ale určitě i u proroků je těžké číst bez znalosti historického pozadí. To se člověk ztrácí. Nejlepší je mít při ruce dobrý výklad nebo aspoň úvod, aby člověk věděl, ke komu prorok promlouvá v jakém kontextu. Další obtíží při četbě je odlišný slovník, který je použit v Bibli. Například pro slovo „spravedlnost“, u kterého máme pocit, že mu rozumíme. K porozumění biblického jazyka mohou posloužit opět výklady, biblické slovníky nebo biblické hodiny. Člověka samotného často nenapadne, že v termínech, které zná, může být nějaká potíž. Má pocit, že textu rozumí.
Určitý problém může vzniknout také u lidí, kteří chodí do kos­tela a z kázání mají mnoho věcí v hlavě. Při četbě pak mají pocit, že obsahu rozumí, ale ve skutečnosti jde třeba o text s přidanou katechismovou nadstavbou, není to ovšem přímo přiléhavý výklad. To je docela obvyklé, že se v kázáních nevy­kládá přímo Písmo, ale spíš aktualizace. Některé jsou už dost
vžité a lidé už se pak naučí takto uvažovat. Tím se význam Písma trochu posouvá.
 
Jak se tedy díváte na nutnost aktualizace textu? Nebo by se měl člověk spíše učit slovník, ve kterém je Bible psaná?
I to, i to. Od chytrých lidí jsem přejal myšlenku, jak by měl člo­věk při četbě postupovat. V první řadě by se měl čtenář poku­sit pochopit, co text říká sám o sobě. Být pozorný vůči textu a kontextu. Co předchází, co následuje, na co pisatel reaguje. Co znamenal tehdy, pro tehdejší adresáty a pak by měl násle­dovat druhý krok, co znamená pro nás.
Chápu, že to dá trochu práce, ale třeba právě ve společenství nebo na biblické hodině je pro to určitě vhodný prostor. Takový je podle mě ideál, to je ta správná metoda, jinak člověk text snadno překroutí.
 
Společenství, biblické hodiny, výkladový slovník… Není sko­ro nebezpečné číst Písmo sám? Neriskuje člověk vlastním výkladem příliš velký posun významu?
Tohoto nebezpečí si byli lidé vědomi už ve středověku, když se začali množit reformátoři a chtěli vkládat Písmo do rukou všech lidí. Katolická církev na to reagovala s tím, že Písmo má být opatřené vždy určitým výkladem a poznámkami a že jen oficiální text v latině je ten správný. Teprve díky druhému vati­kánskému koncilu jsme odkryli, že Písmo skutečně patří všem lidem do ruky a že Písmo má být s poznámkami pod čarou a výkladovým aparátem. Ideálem je číst Písmo ve společenství, v jednotě s celou církví, ale chápu, že ne vždy se to podaří.
Nicméně jsem přesvědčen, že Bůh je dost mocný a moudrý a dokáže člověka oslovit i přes špatný výklad, přes špatnou metodu nebo postup.
 
Jaký překlad byste doporučil?
Nejlepší je používat více překladů, člověk může porovnávat a každý překlad má něco do sebe. Krásné a paradoxní je, že náš malý český národ, ačkoli je zde málo křesťanů, má mnoho překladů.
Pokud se podíváme na ty hlavní - liturgický překlad je poměrně čtivý, ale obzvlášť u Pavla málo přesný. Ekumenický překlad je přesnější, ale mnohdy používá archaický jazyk a na rozdíl od liturgického nemá poznámky pod čarou. Jazyk Jeruzalémské Bible je opět trochu archaický, ale tento překlad má poznámky pod čarou a úvody, což je plus. Pak máme nový překlad Bib­le pro 21. století, to je velmi živý jazyk, současný. Minusem může být ale zase skutečnost, že hlavní autor nebyl biblista, takže zde chybí určitá zkušenost v biblistice.
Takže nejlepší je mít více překladů a porovnávat, ale na to se zmůže opravdu jen malé procento čtenářů. Tak tedy mít k dis­pozici aspoň dva, tři překlady a porovnávat aspoň ty pasáže, které mě zajímají, kde jsou otazníky.
 
Čím tedy začít?
Pokud nemám nic přečteného tak pro začátek z Nového záko­na Matoušovo evangelium, Lukášovo, Janovo, něco jednoduš­šího z Pavlovy školy - třeba list Efezanům, Filipanům, listy Korinťanům, Janovy listy. Ze Starého zákona potom žalmy, dobře srozumitelnou mudroslovnou literaturu – knihy Přísloví, Sírachovce, Moudrosti. Az proroků Izaijáše a Jeremiáše.
Anebo nejjednodušší je začít podle liturgie, jsou to texty stěžejní, klíčové, hodně silné a relativně srozumitelné. Díky tomu, že se čtou, jsou aspoň částečně v našich uších a srd­cích. Z kázání k tomu máme určitá vodítka, myšlenky, náměty k přemýšlení a kromě toho nás může podporovat vědomí, že spolu se mnou tento text čte miliony lidí po světě. Nejsem v tom sám.
 
Jak velká část je v liturgických textech?
Nový zákon skoro celý, ale ze Starého jen asi jedna třetina.
 
Existují určitě části Bible, které jsou čteny a citovány velmi často, vedle toho jsou ale jiné úseky, které takovou pozor­nost nestrhávají. Jakou opomenutou část Písma byste rád vyzdvihl?
Velepíseň, Píseň písní. Tuto knihu můžeme chápat jednak jako opěvování krásy a lásky mezi mužem a ženou a zároveň ji můžeme chápat na rovině duchovní jako vztah mezi člově­kem a Bohem nebo Kristem a církví, jak se to chápe v křesťan­ské tradici. Tento druhý duchovní výklad je však nutné brát s určitou špetkou zdravého rozumu, protože ne všechny části z této literatury jsou takto snadno vyložitelné. Takže tuto kni­hu bych doporučil objevit. I pro mladé, i pro starší.
Ataké Janovo evangelium, není tak těžké a přitom je strašně bohaté. To bych viděl jako pramen živé vody pro naše spole­čenství.
 
Jak nahlížíte na význam Bible mezi nevěřícími? Má smysl číst jí jen jako součást kulturního kontextu, jen jako lite­ru?
Určitě je lepší Bibli znát než neznat. Ale bylo by dobré mít k tomu nějakou čítanku, protože celou Bibli přečíst je obtížné pro věřící, natož pro člověka, který s vírou nemá nic společ­ného. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří před konverzí přečetli velkou část Bible.
 
A jaká část Bible je pro Vás osobně důležitá?
Je to text, který jsem měl i na primičním obrázku Ozeáš 11, 1 – 4.
Ajinak z dalšího Janovo evangelium a Janovy listy, které koneckonců učím i na fakultě.
 
Barbora Hronová
 

 

 

 
 

 

 

Rozpis na 410. den čtení Přehled čtení

„Ježíši, pravé světlo osvěcující každého člověka. Zjev mi všechny poklady moudrosti a poznání, které jsou v tobě ukryté. Daruj mi svého svatého Ducha, aby mě naučil to, co jsi hlásal. Dej, ať tvé slovo pronikne do mé duše a povede moje kroky. Amen.“

Jób, kapitola 7

1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu,

nejsou jeho dny jako dny nádeníka?

2 Jako baží otrok po stínu

a jako nádeník čeká na výdělek,

3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce,

noci plné trápení se staly mým údělem.

4 Když uléhám, ptám se:

‚Kdy už vstanu?‘

a pak zase: ‚Kdy se snese večer?‘

Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.

5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu,

kůže mi puká a mokvá.

6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny,

skončily v naprosté beznaději.

7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr

a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.

8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo,

budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.

9 Oblak se rozplyne, zmizí;

stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,

10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu,

neobjeví se už na svém místě.

11 A tak bránit nemohu svým ústům,

mluví ze mne úzkost mého ducha,

lká ze mne hořkost mé duše.

12 Jsem snad moře nebo dračí netvor,

že proti mně stavíš stráž?

13 Řeknu-li si: ‚Potěší mě moje lože,

mé lůžko mi ulehčí v mém lkání,‘

14 děsíš mě skrze sny

a přepadáš mě viděními,

15 že bych spíše volil zardoušení,

spíše smrt než kruté trápení.

16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně,

už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.

17 Co je člověk, že mu přikládáš význam,

že se jím zabýváš v srdci,

18 že na něj dohlížíš každého rána

a každou chvíli ho zkoušíš?

19 Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš,

nenecháš mě ani slinu polknout?

20 Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí?

Proč sis mě vzal za terč,

až jsem se stal břemenem sám sobě?

21 Proč mi přestupek můj nepromineš,

nesejmeš ze mne mou vinu?

Již uléhám do prachu

a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již.“

Jób, kapitola 8

1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:

2 „Chceš takhle rozprávět ještě dlouho?

Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.

3 Což Bůh křiví právo,

Všemocný snad překrucuje spravedlnost?

4 Jestliže tví synové se proti němu prohřešili,

vydal je v moc jejich nevěrnosti.

5 Budeš-li však za úsvitu hledat Boha

a o milost prosit Všemocného,

6 budeš-li ryzí a přímý,

jistě bude nad tebou bdít

a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.

7 Pakli toho, cos měl prve, bylo málo,

převelice vzroste, co budeš mít potom.

8 Jen se zeptej předešlého pokolení,

a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.

9 Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali,

naše dny jsou na zemi jen stínem.

10 Oni tě však poučí, řeknou ti všechno,

a ze svého srdce pronesou řeč.

11 Cožpak roste rákos, kde není bažina?

Může bez vody vzrůst sítí?

12 Ještě raší, posekat je nelze,

a schne dříve než ostatní tráva.

13 Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli,

naděje rouhače přijde vniveč;

14 ve své důvěřivé jistotě se zklame,

jeho doufání – toť pavučina.

15 Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí,

podrží se ho, on však nebude stát.

16 Na slunci je plný mízy,

jeho výhonek přerůstá ze zahrady,

17 jeho kořeny se proplétají kamennými valy,

lze jej vidět i v kamenných domech.

18 Je-li však vyhlazen ze svého místa,

ono se ho zřekne: ‚Nikdy jsem tě nevidělo.‘

19 Hle, takové jsou radosti jeho cesty;

z jeho prachu vyraší hned jiný.

20 Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne

ani ruku zlovolníků neposílí.

21 Jistě naplní tvá ústa smíchem

a hlaholem tvé rty.

22 Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu,

po stanu svévolných nezbude nic.“

Jób, kapitola 9

1 Jób na to odpověděl:

2 „Vskutku vím, je tomu tak,

což může člověk být před Bohem spravedlivý?

3 Kdo by s ním chtěl vésti spor,

z tisíce otázek jedinou nezodpoví.

4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu,

což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?

5 On přenáší hory, než by se kdo nadál,

převrací je v hněvu;

6 zemí pohne z místa,

až se její sloupy chvějí.

7 Slunci rozkáže – a nesmí vzejít,

zapečeťuje i hvězdy,

8 sám nebesa roztahuje,

kráčí po hřebenech mořských vln,

9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna

i Plejády a souhvězdí jižní.

10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné,

nesčíslné divy.

11 Jde-li mimo mne, nevidím ho,

míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.

12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit,

kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘

13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací,

sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.

14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat?

Jak bych před ním volil svoje slova?

15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý;

svého Soudce jenom o milost bych prosil.

16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl,

nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.

17 Vždyť mě zachvacuje vichrem,

bezdůvodně rozmnožuje moje rány,

18 ani oddechnout mi nedá

a jen hořkostmi mě sytí.

19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on,

a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?

20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa,

a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.

21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím.

Protiví se mi už život.

22 Je to jedno, proto říkám:

On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.

23 A když bičem náhle usmrcuje,

ze zoufalství nevinných si činí posměch.

24 Země byla vydána v moc svévolníka

a on přikrývá tvář jejích soudců;

když ne on, kdo tedy?

25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel,

uprchly a neužily dobra,

26 prolétly jak rákosové čluny,

jako orel na kořist se vrhající.

27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání,

smutku zanechám a pookřeji,

28 hned se všeho toho trápení zas lekám,

neboť vím, že trest mi nepromineš.

29 Jestliže jsem si svévolně vedl,

co se budu namáhat pro nějaký přelud?

30 I kdybych se umyl sněhem,

dlaně si očistil louhem,

31 přece bys mě vnořil do takové jámy,

že by si mě hnusil i můj šat.

32 On přec není jako já, abych mu odpovídal,

abychom v soud vešli spolu.

33 Není mezi námi rozhodčího,

jenž by vložil ruku na nás oba.

34 Kéž by odňal ode mne svou hůl

a nepřepadal mě jak postrach.

35 Mluvil bych a nebál se ho,

ale v mém případě tomu tak není.

„Dobrý Otče, ty jsi zdroj lásky, děkuji ti za to, žes mi daroval Ježíše, živé Slovo a pokrm pro můj duchovní život. Pomoz mi, abych Slovo tvého Syna, které jsem četl a přijal do svého nitra, uměl uvádět ve skutek a konfrontoval je se svým životem. Dej, ať je umím převést do svého každodenního života a nacházet své štěstí v jeho naplňování. Pomáhej mi, abych se uprostřed svých bližních stal živým znamením a autentickým svědkem tvého evangelia spásy. Prosím tě o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.“
Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.