Vezmi a čti celou Bibli
Angelo Scarano absolvoval postgraduální studium biblistiky v Římě zakončené doktorátem. Na Katolické teologické fakultě v Praze přednáší novozákonní předměty a od roku 2003 působí jako farář ve farnosti sv. Jakuba Staršího v Praze 13. Je autorem brožurky Světlem pro mé nohy je Tvé slovo s podtitulem Jak přečíst celou Bibli během jednoho roku (nakladatelství Paulínky). I když zprvu s přípravou takového návodu ke čtení Bible váhal a nabídku k sepsání brožurky odmítl, nakonec změnil názor a text připravil. Inspiroval se podobnými evangelickými plány z Ameriky, doplnil je o knihy deuterokanonické a částečně přepracoval strukturu. Text vyšel v několika vydáních a pro velký zájem byl přeložen a publikován i v Itálii.
Rozpis na 439. den čtení Přehled čtení„Dobrý Bože, mnoho už bylo řečeno a napsáno.
Tvé slovo je však jiné než všechna ostatní slova. Je to slovo, které se týká mého života, slovo, které povzbuzuje, slovo, které je výstižné. Je živé a vede k jednání.
Bože, ať zaslechnu co říkáš a jednám podle toho.
Amen.“Izajáš, kapitola 2
1 Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
2 I stane se v posledních dnech,
že se hora Hospodinova domu
bude tyčit nad vrcholy hor,
bude povznesena nad pahorky
a budou k ní proudit všechny pronárody.
3 Mnohé národy půjdou a budou se pobízet:
„Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu,
do domu Boha Jákobova.
Bude nás učit svým cestám
a my po jeho stezkách budeme chodit.“
Ze Sijónu vyjde zákon,
slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
4 On bude soudit pronárody,
on ztrestá národy mnohé.
I překují své meče na radlice,
svá kopí na vinařské nože.
Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu,
nebudou se již cvičit v boji.
5 Nuže, dome Jákobův,
choďme v Hospodinově světle!
6 Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům,
protože jsou plni východního pohanství,
věští z mraků jako Pelištejci,
s dětmi cizáků si podávají ruce.
7 Jeho země je plná stříbra a zlata,
jeho poklady jsou nepřeberné,
jeho země je plná koní
a jeho vozům není konce.
8 Jeho země je plná bůžků,
klanějí se dílu svých rukou,
tomu, co vyrobili svými prsty.
9 Člověk se hrbí, muž se ponižuje,
a ty jim nepromineš.
10 Zalez do skal,
schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností!
11 Ponížen bude zpupný pohled člověka,
sehnuta bude lidská povýšenost;
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
12 Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost,
na všechno, co se povznáší – to bude sníženo –,
13 na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné,
na všechny bášanské duby,
14 na všechny vysoké hory
a na všechny pahorky vyvýšené,
15 na každou vypínající se věž
a na každou strmou hradbu,
16 na všechny zámořské lodě
i na veškerou okázalost.
17 Sehnuta bude zpupnost člověka,
ponížena bude lidská povýšenost,
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
18 Bůžkové nadobro vymizejí.
19 Lidé zalezou do jeskyň v skalách
a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
20 V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům
své bůžky stříbrné i bůžky zlaté,
které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
21 Zaleze do skalních rozsedlin
a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
22 Přestaňte už s člověkem,
který nemá než dech svého chřípí.
Jakoupak má cenu?
Izajáš, kapitola 3
1 Hle, Pán, Hospodin zástupů,
již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru,
všechnu oporu chleba
i všechnu oporu vody,
2 bohatýra i bojovníka,
soudce i proroka,
věštce i starce,
3 velitele i vznešeného,
rádce i zručného řemeslníka
a zkušeného zaříkávače.
4 Za velitele dám jim chlapce,
vládnout jim budou výrostkové.
5 V lidu bude popohánět jeden druhého,
druh druha,
chlapec zaútočí na starého,
bezectný na váženého.
6 Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne:
„Máš plášť, buď naším náčelníkem!
Měj si tyto rozvaliny v moci.“
7 On se však v onen den ohradí:
„Nebudu ranhojičem,
nemám doma ani chléb ani plášť.
Nečiňte mě náčelníkem lidu!“
8 Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo;
jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu
a do očí vzdorovali jeho slávě.
9 Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí,
jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají.
Běda jim, připravili si zlou odplatu.
10 Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude jíst ovoce svých skutků.“
11 Běda, zle bude svévolníku,
tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
12 A můj lid – pacholata jsou jeho poháněči
a vládnou mu ženy.
Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci
a matou cestu tvého putování.
13 Hospodin se postavil, povede spor,
stojí, aby vedl při s národy.
14 Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu
a s velmoži jeho:
„Spásali jste vinici,
máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
15 Jak to, že deptáte můj lid
a drtíte tvář utištěných?“
je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
16 I řekl Hospodin:
„Dcery sijónské se vypínají,
chodí s pozdviženou šíjí,
svůdně hledí, cupitavě chodí,
na nohou jim chřestí nákotníky.“
17 Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou,
Hospodin obnaží jejich spánky.
18 V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky, 19 náušnice, náramky a závojíčky, 20 čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety, 21 prsteny a nosní kroužky, 22 slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky, 23 zrcátka i košilky, turbany a řízy.
24 A stane se, že bude namísto balzámu hnis
a místo pásu smyčka,
místo pracných účesů lysina,
místo skvostného roucha žíněný pás
a vypálené znamení na místě krásy.
25 Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem
a bohatýři v boji.
26 Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu;
o vše připravený bude sedět na zemi.
Izajáš, kapitola 4
1 Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den.
Řeknou: „Budeme jíst vlastní chléb
a odívat se vlastními šaty,
jenom ať se jmenujeme tvým jménem,
zbav nás naší potupy.“
2 V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou,
plod země důstojností a okrasou
pro ty z Izraele, kdo vyvázli.
3 Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. 4 A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím. 5 A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou, 6 stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.
„Ježíši, božský učiteli, ty máš slova věčného života.
Věřím, Pane, že jsi Pravda, ale rozmnož moji víru.
Miluji tě, Pane, který jsi naše Cesta.
Ty nás zveš, abychom dokonale zachovávali tvoje příkazy.
Pane, živote náš, klaním se ti, chválím tě a děkuji ti za dar Písma svatého. Dej, ať dokážu zachovávat tvoje slova ve své mysli a uvažovat o nich ve svém srdci.
Amen.“Publikováno s laskavým svolením České biblické společnosti.
1 Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
2 I stane se v posledních dnech,
že se hora Hospodinova domu
bude tyčit nad vrcholy hor,
bude povznesena nad pahorky
a budou k ní proudit všechny pronárody.
3 Mnohé národy půjdou a budou se pobízet:
„Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu,
do domu Boha Jákobova.
Bude nás učit svým cestám
a my po jeho stezkách budeme chodit.“
Ze Sijónu vyjde zákon,
slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
4 On bude soudit pronárody,
on ztrestá národy mnohé.
I překují své meče na radlice,
svá kopí na vinařské nože.
Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu,
nebudou se již cvičit v boji.
5 Nuže, dome Jákobův,
choďme v Hospodinově světle!
6 Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům,
protože jsou plni východního pohanství,
věští z mraků jako Pelištejci,
s dětmi cizáků si podávají ruce.
7 Jeho země je plná stříbra a zlata,
jeho poklady jsou nepřeberné,
jeho země je plná koní
a jeho vozům není konce.
8 Jeho země je plná bůžků,
klanějí se dílu svých rukou,
tomu, co vyrobili svými prsty.
9 Člověk se hrbí, muž se ponižuje,
a ty jim nepromineš.
10 Zalez do skal,
schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností!
11 Ponížen bude zpupný pohled člověka,
sehnuta bude lidská povýšenost;
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
12 Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost,
na všechno, co se povznáší – to bude sníženo –,
13 na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné,
na všechny bášanské duby,
14 na všechny vysoké hory
a na všechny pahorky vyvýšené,
15 na každou vypínající se věž
a na každou strmou hradbu,
16 na všechny zámořské lodě
i na veškerou okázalost.
17 Sehnuta bude zpupnost člověka,
ponížena bude lidská povýšenost,
v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
18 Bůžkové nadobro vymizejí.
19 Lidé zalezou do jeskyň v skalách
a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
20 V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům
své bůžky stříbrné i bůžky zlaté,
které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
21 Zaleze do skalních rozsedlin
a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem,
před jeho velebnou důstojností,
až povstane, aby nahnal zemi strach.
22 Přestaňte už s člověkem,
který nemá než dech svého chřípí.
Jakoupak má cenu?
1 Hle, Pán, Hospodin zástupů,
již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru,
všechnu oporu chleba
i všechnu oporu vody,
2 bohatýra i bojovníka,
soudce i proroka,
věštce i starce,
3 velitele i vznešeného,
rádce i zručného řemeslníka
a zkušeného zaříkávače.
4 Za velitele dám jim chlapce,
vládnout jim budou výrostkové.
5 V lidu bude popohánět jeden druhého,
druh druha,
chlapec zaútočí na starého,
bezectný na váženého.
6 Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne:
„Máš plášť, buď naším náčelníkem!
Měj si tyto rozvaliny v moci.“
7 On se však v onen den ohradí:
„Nebudu ranhojičem,
nemám doma ani chléb ani plášť.
Nečiňte mě náčelníkem lidu!“
8 Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo;
jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu
a do očí vzdorovali jeho slávě.
9 Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí,
jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají.
Běda jim, připravili si zlou odplatu.
10 Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude jíst ovoce svých skutků.“
11 Běda, zle bude svévolníku,
tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
12 A můj lid – pacholata jsou jeho poháněči
a vládnou mu ženy.
Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci
a matou cestu tvého putování.
13 Hospodin se postavil, povede spor,
stojí, aby vedl při s národy.
14 Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu
a s velmoži jeho:
„Spásali jste vinici,
máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
15 Jak to, že deptáte můj lid
a drtíte tvář utištěných?“
je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
16 I řekl Hospodin:
„Dcery sijónské se vypínají,
chodí s pozdviženou šíjí,
svůdně hledí, cupitavě chodí,
na nohou jim chřestí nákotníky.“
17 Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou,
Hospodin obnaží jejich spánky.
18 V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky, 19 náušnice, náramky a závojíčky, 20 čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety, 21 prsteny a nosní kroužky, 22 slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky, 23 zrcátka i košilky, turbany a řízy.
24 A stane se, že bude namísto balzámu hnis
a místo pásu smyčka,
místo pracných účesů lysina,
místo skvostného roucha žíněný pás
a vypálené znamení na místě krásy.
25 Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem
a bohatýři v boji.
26 Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu;
o vše připravený bude sedět na zemi.
1 Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den.
Řeknou: „Budeme jíst vlastní chléb
a odívat se vlastními šaty,
jenom ať se jmenujeme tvým jménem,
zbav nás naší potupy.“
2 V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou,
plod země důstojností a okrasou
pro ty z Izraele, kdo vyvázli.
3 Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. 4 A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím. 5 A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou, 6 stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.