Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

4. neděle v mezidobí – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 29.1.2021
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 206
Zpět do rubriky
21V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. 22Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. 23V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: 24„Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ 25Ale Ježíš ho okřikl: „Mlč a vyjdi z něho!“ 26Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. 27Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ 28A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji. (Mk 1,21-28)
 
K tématu
 
Když se přiblížíme k Bohu, pokoříme se před ním a s upřímnou lítostí prosíme o odpuštění, satan nad námi ztratí svou moc. Ze zcela pochopitelných důvodů tedy nenávidí nejen svátost smíření, ale i poselství, přivádějící duše k důvěře v Boží milosrdenství. Sv. Faustyna v Deníčku píše: „Satan se mi svěřil, že mne nenávidí. Řekl, tisíc duší mi působí méně škody než ty, když mluvíš o velikém milosrdenství Všemohoucího. Největší hříšníci nabývají důvěru a vracejí se k Bohu a já ztrácím všechno a navíc mne samotného tím neproniknutelným milosrdenstvím Všemohoucího pronásleduješ.“ (D. 1167) Proč se satan cítí být hlásáním o Božím milosrdenství pronásledován? Protože nesnáší, aby se prostřednictvím Božího milosrdenství, které on odmítl, mohly spasit duše, a nechce se smířit s tím, že lidé znovu nabývají ztracené důvěry v Boží milosrdenství a v jeho odpuštění. Zvěst o Božím milosrdenství tedy satana skličuje mnohem víc než cokoli jiného…
„V průběhu slavení několika exorcismů nad jednou osobou, která se často nechávala ovlivňovat pokušením, že jí nebylo odpuštěno, křičel Zlý, který znal strach tohoto člověka, jehož posedl kvůli jeho těžkým hříchům, skrze jeho ústa s velikou zlostí a se zuřivostí v očích: ,On si nezaslouží jeho odpuštění! Knězi, nech ho odejít, protože on si nezaslouží jeho odpuštění.ʻ Když jsem viděl, že se na čele exorcizované osoby objevil studený pot, vyzval jsem démona: ,Ve jménu všemohoucího Boha, satane, vzdej slávu svému Stvořiteli! Miluje tohoto člověka Bůh? Ve jménu Ježíše Krista ti nařizuji, odpověz mi!ʻ Se zlostí, strašlivým řevem a za neustálého cloumání s tělem ubohého exorcizovaného člověka démon odpověděl: ,On ho miluje!!!ʻ“
Bůh miluje nekonečně každého z nás, a aby nám tuto lásku ukázal, poslal svého Syna, který nás skrze své kruté utrpení, smrt na kříži a zmrtvýchvstání vysvobodil ze satanovy moci a z hříchu. To je veliké dílo Božího milosrdenství. Toto milosrdenství se vlévá do srdce každého, kdo uzná, že je hříšník, pokorně vyzná své hříchy a dá si upřímné předsevzetí, že se jich již už nebude dopouštět. Když zpovědník poté, co pronese slova rozhřešení, cituje Ježíšova slova: „Jdi a už nehřeš“, neznamená to, že se penitent už nikdy nedopustí žádného těžkého ani lehkého hříchu, ale kněz tak kajícníka povzbuzuje v jeho upřímném úmyslu, že se bude hříchu, který právě vyznal, varovat a že v sobě bude postupně utvářet předpoklady pro autentické obrácení srdce. Tím ovšem netvrdíme, že by se penitent dokázal tohoto vyznaného hříchu jednou provždy vyvarovat, ale skrze bolest nad spáchaným hříchem a upřímné předsevzetí více nehřešit si penitent osvojuje nezbytné předpoklady pro to, aby mu mohlo být odpuštěno. Nikdo nesmí nikdy pochybovat o Božím milosrdenství ani se domnívat, že mu je pro jeho vlastní nehodnost od této chvíle upřena spása. Někteří se ptají: „Je možné, že Bůh miluje někoho takového, jako jsem já? Je možné, že mne nekonečně Bůh miluje?“ Ano, Bůh tě miluje nekonečnou láskou a čeká, že budeš do svého srdce bez ustání přijímat jeho milosrdenství, které tě bude přetvářet. Nesmíme si však ani domýšlivě namlouvat, že již máme spásu v kapse, protože Bůh je přeci milosrdný, a přitom opomíjet nutnost svého každodenního obrácení, k němuž nás láskyplně vede synovská bázeň Boží, jež je jedním z darů Ducha Svatého. Jak se podobné domýšlivosti vyvarovat? Dobře to vysvětluje sv. Faustyna ve svém Deníčku, ze kterého se dá vyvodit, že jedním ze základních bodů naší křesťanské víry je věřit v milosrdnou Boží lásku a tuto lásku přijmout do našeho srdce a tak se sami stát milosrdnými: milosrdnými v citech, v myšlení, ve slovech, v modlitbě, ve svém jednání i ve všem, co děláme.
Baumonte Francesco – Sborník I - Exorcista a jeho asistenti
 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 4. neděle v mezidobí - cyklus B z předchozích let najdete zde a zde.