Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

2. neděle postní – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 27.2.2021
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 204
Zpět do rubriky
2Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. 3Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. 4Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 5Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ 6Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. 7Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ 8Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. 9Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“. (Mk 9,2-10)
 
K tématu
 
Věřím, že existuje jakýsi prvotní strach. Pramen všech strachů. A ten krmí své děti a rozrůstá se. Tento prvotní strach je strach ze smrti. (…)
Když se modlím „Tělo Kristovo, zachraň mě“, modlím se za to, aby byl tento pra-strach poražen.
Jak hluboko a široko dokáže zajít víra křesťanů, tak tajemný je také Bůh; strach je odporně jednoduchý – a tak jednoduchá je Boží odpověď. Mám strach zemřít – Bůh to ví. Proto Ježíš přichází na svět, proto umírá a jako první vstává k životu.
To zní skutečně jednoduše.
Avšak když člověka zachvátí panika, nemá čas na dlouhé vysvětlování. Učedníci, kteří čelili šoku, že byl Ježíš zajat a zabit, se někam skryli. Měli strach, aby sami nepřišli o život. Tento zcela prostý základní strach, který člověka žene.
A důvod, proč dnes stavíme kostely, proč se o tomto Ježíši mluví až dodnes a neztratil se ve chvění a schovaném krčení učedníků v kdovíjakých dírách, spočívá v tom, že učedníci něco spatřili.
Tělo Kristovo. Vzkříšené z mrtvých.
Ani jeden ze dvanácti učedníků nebyl v tu chvíli připravený zemřít. Ale nakonec nikdo z nich, kromě Jana nezemřel přirozenou smrtí. Všichni zemřeli smrtí, od které během Ježíšova ukřižování utekli pryč, ze které měli strach.
Co se přihodilo? Co uviděli tito muži, že najednou vyšli ze svých skrýší a zvěstovali, že Kristus žije - aby za to byli na konci popraveni? Museli něco spatřit; něco, co bylo silnější než strach ze smrti, něco, co jim odňalo strach ze smrti, něco, co se stalo pánem toho strachu a proměnilo ho v sílu a víru.
Tělo Kristovo. Vzkříšené z mrtvých.
A protože se smrt týká každého z nás, mě také, a já se nechci svými malými strachy odpoutat od oné „matky strachů“, proto se modlím „Tělo Kristovo, zachraň mě“ a dokonce určuji, kdo má vládnout nad mým pra-strachem a osvobodit mě.
 
Tělo Kristovo, zachraň mě.
Heiner Wilmer – To jsi můj Bůh?
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 2. neděle postní - cyklus B z předchozích let najdete zde a zde.