Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

11. neděle v mezidobí - cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 13.6.2021
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 160
Zpět do rubriky
26Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; 27ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. 28Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. 29Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“ 30Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? 31Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, 32ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ 33Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. 34Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval. (Mk 4,26-34)
 
K tématu
Vnitřní silou, která nás v naději vede k naplnění Božího království, je Duch svatý. Právě tato naděje nás vede k plnosti, naděje, že vyjdeme z tohoto žaláře, z tohoto omezení, z této poroby porušení a dojdeme slávy. Pouť naděje. A naděje je darem Ducha. Právě Duch, svatý, který je v nás, přivádí k této velkoleposti, k vysvobození a veliké slávě. Proto Ježíš říká, že v horčičném zrnku je síla, která působí nepředstavitelný růst.
V nás a ve stvoření je osvobozují síla, Duch svatý, který dává naději. Nechat tuto sílu Ducha, aby nám dala vyrůst do plnosti. Kvas musí být zadělán do mouky a hořčičné zrnko zaseto do země, protože jinak se ona vnitřní síla neuvolní. Boží království roste zevnitř, a nikoli proselytismem.
„Roste zevnitř silou Ducha svatého. Církev vždycky měla odvahu vzít a zasít, vzít a zadělat [kvas]. A také se toho obávala. Často vidíme, že se upřednostňuje pastorace konzervování a nenechává se růst království. Myslíme si: „Zůstaňme, čím jsme, maličkými, tam jsme v bezpečí... „ A království neroste. K růstu potřebuje království odvahu zasít zrnko a zadělat kvas.
Je však pravdou, že semeno zasetím do země zanikne, a zaděláním kvasu si zašpiním ruce. Zasévání Božího království přináší vždycky nějakou ztrátu.
Běda těm, kdo hlásají Boží království s představou, že si neušpiní ruce. To jsou kustodi v muzeu. Upřednostňují krásné věci a nikoli gesto setby, kterým se uvolňuje síla, a zadělání kvasu, aby vzešla síla, jež dává vzrůst. Takové je poselství Ježíše i Pavla, totiž tenze vedoucí z otroctví hříchu skrze jednoduchost do plnosti slávy. A naděje pokračuje, naděje neklame, protože naděje je nepatrná, je tak maličká jako hořčičné zrnko a kvas.
Naděje je ta nejskromnější ctnost, služebnice. Kde je však naděje, tam je Duch svatý, který žene Boží království kupředu. Věříme, že v naději je Duch svatý, se kterým lze mluvit?
 
Papež František – kázání 31. října 2017 v kapli Domu sv. Marty
 
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 11. neděle v mezidobí - cyklus B z předchozích let najdete zde a zde.