Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

26. neděle v mezidobí - cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 25.9.2021
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 124
Zpět do rubriky
38Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ 39Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. 40Kdo není proti nám, je s námi. 41Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. 42Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. 43Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. 45Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. 47Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, 48kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“ (Mk 9,38-43.45.47-48)
 
 
K tématu
 
Na cestě ke stále početnějšímu „my“
 
Milí bratři, milé sestry,
v encyklice Fratelli tutti jsem vyjádřil jednu svou obavu a jedno své přání; obojí má v mém srdci důležité místo: „Až jednou tato zdravotní krize pomine, bylo by nejhorší odpovědí vrhnout se ještě hlouběji do horečného konzumního stylu života a do nových forem sobecké sebezáchovy. Kéž Bůh dá, abychom po tom všem už v naší mentalitě nebyli „oni“ a „tamti“, nýbrž jen „my“ (č. 35).
Rozhodl jsem se proto věnovat poselství ke 107. světovému dni uprchlíků a migrantů tématu Na cestě ke stále početnějšímu „my“. Chci tím ukázat jasnou perspektivu naší společné cesty v tomto světě.
 
Historie výrazu „my“
Tato perspektiva je obsažena v samotném záměru Boha Stvořitele: „Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se“ (Gen 1,27‒28). Bůh nás stvořil jako muže a ženu, odlišné a komplementární bytosti, abychom vytvořili společné „my“, které má s přibýváním generací narůstat. Bůh nás stvořil ke svému obrazu, k obrazu svého Jediného a Trojjediného bytí, které je společenstvím v odlišnosti.
Když se lidská bytost pro neposlušnost vzdálila od Boha, on ve svém milosrdenství nabídl cestu smíření nikoli jednotlivcům, ale celému národu, onomu my, které je určené k tomu, aby zahrnovalo celou lidskou rodinu, všechny národy: „Hle ‒ Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on ‒ Bůh s nimi ‒ bude jejich Bohem“ (Zj 21,3).
V dějinách spásy je tedy my na začátku a my na konci, ve středu je tajemství Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, „aby všichni byli jedno“ (Jan 17,21). Přítomnost nám ale ukazuje, že my, které Bůh zamýšlel, je rozbité, roztříštěné, zraněné a zubožené. Ukazuje se to zvláště ve chvílích větších krizí, jakou je současná pandemie. Nepřístupné a agresivní nacionalismy (srov. Fratelli tutti, č. 11) a radikální individualismus (srov. tamtéž, č. 105) rozkládají společné „my“ jak ve světě, tak uvnitř církve. Nejvyšší cenu platí ti, kdo se snadno stanou těmi druhými: cizinci, migranti, vyloučení, lidé v existenčních periferiích.
Ve skutečnosti jsme všichni na jedné lodi. Jsme povoláni k úsilí o to, aby se mezi námi netyčily zdi, aby už nebyli „ti druzí“ a „my“, ale jenom „my“, početné jako celé lidstvo. Využívám proto tohoto mezinárodní dne, abych znovu apeloval na všechny, abychom směřovali ke společnému stále početnějšímu „my“. Apeluji především na věřící katolíky a pak také na všechny lidi na celém světě.(…)
Budoucnost naší společnosti je v pestrosti, obohacené růzností a mezikulturními vztahy. Proto se musíme dnes učit žít spolu v souladu a v pokoji. Obzvláště drahý je mi obraz, kdy o „křtu“ církve, o Letnicích, lidé z Jeruzaléma poslouchali zvěst o spáse hned po seslání Ducha Svatého: „My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a libyjského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky“ (Sk 2,9‒11).
Je to obraz nového Jeruzaléma (srov. Iz 60; Zj 21,3), kde se všechny národy spojily v míru a ve svornosti, oslavovaly Boží dobrotu a nádheru tvorstva. Ale abychom tohoto Ideálu dosáhli, musíme se snažit bourat zdi, které nás dělí, a stavět mosty, které umožňují kulturu setkávání, uvědomit si úzké vzájemné propojení.(…)
 
papež František - Poselství ke 107. světovému dni uprchlíků a migrantů
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 26. neděle v mezidobí - cyklus B z předchozích let najdete zde.