Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

30. neděle v mezidobí – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 24.10.2021
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 148
Zpět do rubriky
46Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. 47Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ 48Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 49Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ 50On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ 52Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.(Mk 10,46-52)
 
K tématu
 
Carlo často překvapuje své okolí tím, jak důkladně zná Boží slovo, zvláště evangelia. Neustále je pročítá a přemýšlí nad Ježíšovými slovy a skutky, horlivě se snaží je aplikovat ve svém každodenním životě. Carlův život je naprosto proniknut tajemstvím Eucharistie - nejen proto, že k němu chová hlubokou úctu, ale i z toho důvodu, že Ježíšova oběť dává hodnotu i každé naší životní oběti. Čas strávený v tichu před Nejsvětější svátostí je pro něho velkou školou lásky. Vnímá, že nestačí pouze nedělat nic špatného, touží dělat mnohem víc: Darovat se cele Bohu, aby z toho měli jeho bližní užitek. Z těchto zdrojů se rodí jeho horlivost pro spásu duší. Neomezuje se pouze na přímluvnou modlitbu za ně, ačkoli ji považuje za velmi důležitou; ale často s lidmi mluví také o Ježíši Kristu, o posledních věcech člověka, o síle svátostí nebo o křesťanském postoji k životu, k manželství atp. Snaží se pomáhat především lidem, kteří žijí daleko od Krista, ponořeni do hříchu a lhostejnosti. Pravidelně se za ně modlí, přináší drobné oběti a odčiňuje urážky Nejsvětějšího Srdce, které vidí tlouct v proměněné hostii. A podobně jako svatá Markéta Marie Alacoque cítí potřebu vést duše k Ježíšovu Srdci, k samému zdroji Božího milosrdenství. Taková hloubka víry a duchovní zralost jsou u teenagera opravdu nezvyklé. Je ale zřejmé, že podobně jako Terezii z Lisieux, i jemu dal Duch Svatý projít některými etapami duchovního zrání rychleji. Teprve po jeho smrti chápeme proč. Jeho život měl být krátký a Carlo musel cestou k dokonalosti proběhnout sprintem. Postupoval vpřed rázně a cílevědomě, měl velkou touhu nepromarnit svěřený čas, slovy evangelia - „položit ruku na pluh a neohlížet se nazpět" (srov. Lk 9,62). Nechal se vést Pánem a byl přesvědčen o tom, že Ježíš pro něj vybral ten nejlepší úděl, který mu už nikdo nevezme. Rovněž pochopil, že má-li být evangelium hlásáno všemu stvoření, je třeba se pro to nasadit - mít v srdci zápal pro evangelizaci, stát se horlivým misionářem ve svém prostředí.
Nicola Gori – Blahoslavený Carlo Acutis
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 30. neděle v mezidobí - cyklus B z předchozích let najdete zde a zde.