Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

22. neděle v mezidobí - cyklus C

 

2.září 2013
22. neděle v mezidobí – cyklus C
Sir 3,19-21.30-31; Žid 12,18-19.22-24a; Lk 14,1.7-14
1Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. 7On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: 8„Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 9'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. 10Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. 11Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali a tak by se ti dostalo odměny. 13Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. 14A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“
 
(Lk 14,1.7-14)
 
Srovnání: Př 25,6-7; Sir 3,19-2; Mt 23,12; Lk 18,14;Jan 13,1-16; Flp 2,6-8;
 
Úvod k meditaci
Ježíš mluví v evangeliu o pokoře. Nesmí to být pokora falešná, tedy postoj vypočítavého člověka, který čeká, že bude nakonec přece jen oceněn. Pán mi připomíná, že mám s pokorou pomáhat lidem chudým, postiženým neboli jakkoli trpícím. Odměnou za takovou upřímnou snahu bude vzkříšení spravedlivých. Jak se prakticky stavím k lidem společensky vyřazovaným? Jak o nich hovořím a co jsem ochoten pro ně udělat? V jakých situacích se považuji za toho lepšího než třeba můj kolega, známý atd.?
 
Výklad biblického textu
Kontext: Již dříve byl Ježíš pozván do domu jednoho farizea k debatě: Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje... (Lk 7,36n). Tentokrát chtěli Ježíše nachytat při něčem, za co by ho mohli zatknout. Může překvapit skutečnost, že Ježíš je opět přítomný mezi farizei, když je předtím tolikrát veřejně kritizoval. Jednak se Ježíš setkání s farizei nebál, přestože věděl, že mu z jejich prostředí hrozí velké nebezpečí, a také je třeba připomenout, že v mnohém byli farizeové Ježíšovi – v jejich pečlivém důrazu na Zákon a Proroky – myšlenkově velmi blízcí. Problémem byly právě sklony k pýše a sebeospravedlnění.
První čtení je starozákonní ozvěnou dnešního evangelia: Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí (Sir 3,19-21).
Hosté bývali zváni na hostinu (zhruba kolem poledne) po skončení synagogální bohoslužby. Jídlo se připravovalo předchozí den, aby se pak zachoval sobotní klid.
1 aby tam pojedl: Dosl. pojedl chléb. Scéna společného jídla už několikrát tvořila pozadí konfliktu (Lk 5,29; 7,36-50; 11,37-53).
7 řekl jim toto poučení: Dosl. a říkal jim podobenství (parabolé). Nenásleduje však vyprávění (to přijde až v 14,16), ale zcela přímé poučení s hlubší významovou rovinou.
10 Příteli: Lukáš ve svém vyprávění často oceňuje jemné konvence týkající se helénistického přátelství. Uvítání slovem příteli a pozvání na čestné místo naznačuje zvláštní důvěrnost, dokonce rovnost s hostitelem.
11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen: Pokoru mysli (tapeinofrosyné) helénističtí moralisté pokládali za nectnost. Je to typicky křesťanská ctnost, hojně doložená v novozákonních spisech: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším (Mt 11,29). Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen (Lk 18,14). Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas (1 Pt 5,6). Jak se můžeme ponížit? Někteří lidé se snaží vypadat pokorně, aby mohli manipulovat druhými. Skutečně pokorní lidé se srovnávají pouze s Kristem, jsou si vědomi své hříšnosti a chápou svá omezení ve schopnostech, morálce a poznání. Pokora není degradace sebe sama; je to realistické sebehodnocení. Vpravdě pokorní lidé se pokory nedopracovali vlastním snažením – jsou pokorní díky svému vztahu k Bohu.
13 pozvi žebráky: Žebráci (ptóchoi), mrzáci (anapeiroi), chromí (chóloi) a slepí (tyfloi) se znovu objeví i v následujícím podobenství: Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé‘ (Lk 14,21). Chromí, slepí a chudí jsou jmenováni také u Lk 7,22: Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ Starozákonní kniha Leviticus (Lv 21,17-21) vylučuje chromé, slepé a zmrzačené  nejen z kněžství, ale i obecně byli pokládáni za hříšníky. V kumránském společenství tyto nedostatky znamenaly také vyloučení ze svaté války na konci časů i z účasti na eschatologické hostině (1QM 7,4 a 1QSa 2,5-6). Mějme na paměti, že Lukáš používá výraz žebráci a chudí jako obecný pojem pro všechny, kdo jsou odsunuti na okraj společnosti.
14 A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit: Je to třinácté blahoslavenství v Lukášově evangeliu. Tak jako v jiných případech i zde Ježíš poskytuje určitou motivaci k jednání: budeš blahoslavený (tj. šťastný), protože dostaneš odměnu při vzkříšení. Právě tato motivace tvoří vlastní evangelní novost, Ježíšovo specifické poselství. Je zde tedy Ježíšem odmítnut tlak vykalkulovaného koloběhu dávání a přijímání a požaduje se láska k bližnímu bez očekávání protislužby a vyrovnání. Boží odměna to vyrovná při vzkříšení spravedlivých.
 
K tématu
 
Tři starci
„Žena vyšla před dům a spatřila, jak před její zahradou sedí tři neznámí starci s dlouhými vousy. I když nevěděla, o koho jde, řekla jim:
„Myslím, že jsem vás nikdy neviděla. Ale určitě musíte mít hlad. Vstupte, prosím, do mého domu a já vám připravím něco k jídlu.“
Oni se jí zeptali:
„Je přítomen pán domu?“
„Ne, není,“ odpověděla žena.
„V tom případě nemůžeme jít dovnitř“ řekli na to.
Když se manžel vrátil večer domů, žena mu vše vyprávěla.
„Běž jim říct, že už jsem zpátky, a pozvi je dál,“ řekl.
Žena šla ven a opět muže pozvala.
„Nemůžeme do jednoho domu vstoupit všichni tři,“ vysvětlili jí starci.
„Proč?“ chtěla vědět žena.
Jeden z mužů ukázal na druhého a řekl:
„Jeho jméno je Bohatství.“
Potom ukázal na dalšího a dodal:
„Tento se jmenuje Úspěch. A já jsem Láska. Vrať se domů a s manželem se rozhodněte, koho z nás vyberete.“
Žena vešla do světnice a vyprávěla manželovi, co jí starci řekli.
Manžel se rozzářil:
„Aha, tak se tedy věci mají! To je výborné! Pozvěme tedy Bohatství a dovolme mu, aby se v domě uhostilo se svými poklady.“
Manželka nesouhlasila:
„Drahý, proč raději nezavolat Úspěch?“
Jejich dcera je poslouchala z opačného konce místnosti a přiběhla k nim s nápadem:
„Nebylo by lepší říct Lásce, aby k nám přišla? Naplnila by pak celý dům.“
„Myslím, že bychom měli dát na naši dceru,“ řekl muž
své ženě. „Jdi ven a pozvi Lásku, aby se stala naším hostem.“
Žena vyšla před práh a zvolala:
„Který z vás je Láska? Ať vstoupí do našeho domu a hoduje spolu s námi!“
Stařec, který se jmenoval Láska, si stoupl a vykročil směrem k domu. Druzí dva se také zvedli a šli za ním.
Žena se překvapeně zeptala Bohatství a Úspěchu:
„Pozvala jsem pouze Lásku. Proč jdete dál i vy dva?“
Staříci odpověděli:
„Kdybys pozvala Bohatství nebo Úspěch, druzí dva by zůstali venku. Ale Láska nejde nikdy sama. Vždycky ji doprovázíme. Kam přijde láska, tam se také dostaví bohatství a úspěch.“
 
- Jaký mám žebříček hodnot ve vztahu k lásce, úspěchu a bohatství?
- Sázím na lásku za každou cenu? Kladu lásce nějaké hranice?
- Miluji skutečně nezištnou láskou?
 
Po císaři Konstantinovi, tedy po Milánském ediktu v roce 313, se všechny národy jeho říše
staly národy křesťanskými. To vedlo k tvrzení, že tento císař je apoštolem, který obrátil na víru nejvíce lidí. Ve skutečnosti tomu v té době – a možná vždy – bylo tak, že víra krále byla i vírou lidu. A tehdy byla římské církvi (a všem nebo téměř všem ostatním církvím) zasazena velká rána, která se ještě neuzdravila; tato katastrofa má jméno privilegia. Privilegia po sobě zanechala až do dnešních dnů smutné stopy.
Když se Mons. Roncalli – se kterým jsem se často setkával v době, kdy byl nunciem v Paříži, bylo to v době, kdy já jsem byl poslancem – stal papežem Janem XXIII. A rozhodl se svolat II. vatikánský koncil, řekl jednomu z mých přátel: „Staneme se svědky konce konstantinovské doby.“ Chtěl tím říct, že je třeba skoncovat se směšováním znaků duchovní povahy se znaky moci světské. Kněží bývali pokládáni za pány, biskupové patřili mezi barony a knížata, papežové byli králi a vojevůdci. Víte, že v šedesátých letech se v Itálii mapa krajů s největším počtem komunistických voličů kryla s mapou bývalého papežského státu? Využívání duchovní moci k dosahování materiálních cílů mělo za následek ten nejradikálnější antiklerikalismus a pohrdání vírou.
Jak člověk stárne, rodí se v něm postupně vědomí povinnosti. Napřed mu vzdorujete, protože máte dojem, že je to namyšlenost. Ale pak se uvnitř se stále větší naléhavostí ozývá hlas: „než nás opustíš, řekni, co víš.“ Kdybych dnes tuto výzvu neuposlechl, měl bych pocit, že zakopávám hřivnu jednoho lidského života.
Říci, co vím… Jakmile se do toho pustím, zjišťuji, že jde vlastně jen o několik málo jistot.
Jsou tři:
a přece je pravda, že věčný Bůh je láska,
a přece je pravda, že jsme milováni,
a přece je pravda, že jsme svobodní.
Kéž by se mi podařilo tyto tři jistoty sdělit druhým.
 
...jako jste učinili nejmenšímu z vás
 
Pamatuj na chudé, když s pýchou obhlížíš svá pole,
tvůj tučný dobytek se pase na lukách,
Pamatuj na chudé,
když sklizeň bohatou již do stodoly svážíš.
Pamatuj na chudé, když větry skučí, déšť svou píseň pěje,
tvůj suchý dům však mile, teple hřeje ...
Chudí nemají jiného pokrmu než toho,
který jim ty poskytneš,
nemají jiného přístřešku kromě tvého domu,
když ty je pozveš, nemají jiného tepla,
než tvého sálajícího ohně.
(ze sbírky Keltský oheň)
 
Texty v týdnu
Po: 1 Sol 4,13-18; Lk4,16-30
Út: 1 Sol 5,1-6.9-11; Lk 4,31-37
St: Kol 1,1-8; Lk 4,38-44
Čt: Kol 1,9-14; Lk 5,1-11
Pá: Kol 1,15-20; Lk 5,33-39
So: Kol 1,21-23; Lk 6,1-5
 
Prameny, odkazy
Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Lukáše – Sacra pagina; Paul-Gerhard Müller – Evangelium sv. Lukáše – Malý stuttgartský komentář (všechny knihy z nakl. KNA); Petr Karas – Boží slovo na každý den; Průvodce životem – Lukáš (Luxpress); Angelo Scarano – www.pastorace.cz
 
Vydává Pastorační středisko brněnské diecéze ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím jako součást diecézního biblického programu Vezmi a čti.