Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

25. neděle v mezidobí – cyklus C

22. září 2013
 
25. neděle v mezidobí – cyklus C
Am 8,4-7; 1 Tim 2,1-8; Lk 16,1-13
 
1Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. 2Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' 3Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. 4Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.' 5Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' 6Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' 7Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' 8Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než děti světla.
9A já vám říkám: Získávejte si přátele nespravedlivým mamonem, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných. 10Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. 11Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? 12Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? 13Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Lk 16,1-13)
 
 
Úvod k meditaci
Ježíš mě v dnešním podobenství nevybízí k nepoctivosti, nýbrž k prozíravosti. Můj čas, moje schopnosti, ale i hmotné věci mi mohou napomáhat ve snaze získat opravdové a věčné bohatství. Jak je to s mou prozíravostí při pohledu na to, co život nabízí? Které jsou to ty velké a malé věci v mém životním povolání? Jak je to s mou věrností ve správě darů, které mi byly svěřeny?
 
Výklad biblického textu
Kontext: Zatímco Lukášova patnáctá kapitola zdůrazňuje Boží iniciativu při hledání ztraceného a radost z nalezení (podobenství o ztracené ovci, penízi a synu), šestnáctá kapitola spíš vyzdvihuje lidskou odpověď a odpovědnost. Tématem tohoto podobenství je vztah k majetku, přesněji řečeno prozíravé správcovství majetku. Vztah k majetku se objevuje i v následujícím podobenství o boháči a Lazarovi. Podobenství o nepoctivém správci má jenom Lukáš a patří k formě tzv. osobní eschatologie, tedy představuje se jako výzva, abychom čas svého života využili angažovaně a prozíravě, dříve než nastane konec našich dnů. Tváří v tvář nadcházejícímu bilancování při posledním soudu máme jako křesťané chytře a rozhodně zvládnout přítomnost, tedy bez prodlení učinit opatření vedoucí v budoucnosti k trvalému životu v Bohu. V textu můžeme vidět tři části: v prvním slyšíme příběh o pánovi a nepoctivém správci, v druhé Ježíš vysvětluje smysl příběhu a zdůrazňuje prozíravost – zacílení naší současnosti k věčnosti, a ve třetí části Ježíš hovoří o věrnosti a odpovědnosti obecně.
Hlavní potíž v tomto evangeliu je chvála nepoctivého správce. Je důležité si uvědomit, že máme před sebou podobenství: v podobenství se nemáme snažit rozšifrovat všechny prvky a detaily, protože leccos se uvádí jen pro dokreslení příběhu. Podobenství není alegorie, kde se každý prvek může přeložit a převést na duchovní rovinu. Vezmeme-li toto v úvahu, nevzniknou nám problémy s nepoctivostí onoho služebníka: tato nepoctivost není centrální myšlenkou podobenství (pán pochválil prozíravé jednání, a ne nepoctivost).
1 Ježíš řekl svým učedníkům: Předchozí tři podobenství byla určena Ježíšovým protivníkům. Ježíš se obrací s poučením nyní opět k učedníkům. Následující podobenství je pouze v Lukášově evangeliu.
správce: Výraz oikonomos se někdy překládá jako služebník. Býval často sám otrokem (srov. 12,42) a měl na starosti domácnost svého pána (kyrios) či hospodáře (oikodespotés).
že prý zpronevěřuje jeho majetek: Jak vyplyne z dění tohoto příběhu, tento služebník měl na starosti správu určitého majetku a je obviněn, že utrácel ne ze svého, ale z pánova majetku.
2 Slož účty ze svého správcovství!: Výraz oikonomia se zde předkládá slovem správcovství. Propuštění není míněno jako trestné opatření: majitel si nemůže dovolit, aby jeho majetkové záležitosti vedl někdo, kdo zpronevěřil peníze. Slož účty (dos logon) je často užívaný idiom v tehdejším jazykovém kontextu. Správce musí předložit účty ke kontrole.
3 Odpověděl: Sto věder oleje: Sto věder oleje odpovídalo 36 hektolitrům (produkce asi 140 olivovníků) a sto korců pšenice znamenalo 550 metrických centům (přibližně výnos ze 42 ha), celková finanční hodnota odpovídala asi 3 500 denárům (jeden denár odpovídal denní mzdě). Na první pohled se tedy v podobenství jedná o velkoobchodníka.
8 Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě: Řecké slovo prozíravost (fronésis) Aristoteles definuje jako praktickou moudrost: „Proto Perikla a muže jemu podobné pokládáme za rozumné, že dovedou rozeznat, co je dobré pro ně a pro lid: domníváme se pak, že takoví jsou odborníci v hospodářství (oikonomikos) a politice (politikos).“ Jinými slovy, správce je chválen za to, že jednal tak, jak se sluší na řádného správce. Reagoval v krizi přiměřeně svým podmínkám. Předmětem chvály je právě tato schopnost náležitě reagovat, ne mravnost jeho činu.
Řešení podle poznámek Jeruzalémslé Bible: V Palestině Ježíšovy doby se trpěl zvyk, podle něhož měl správce právo povolovat půjčky z majetku svého pána, a protože jinak nedostával žádný plat, měl právo se odškodňovat tím, že na úpisu zvyšoval úhrn půjčky, aby pak při placení dluhu využil rozdílu s tím, že přebytek představoval jeho vlastní zisk. V našem případě nepochybně ve skutečnosti půjčil pouze padesát soudků oleje a osmdesát korců pšenice: když úpis převedl na tuto skutečnou výši, připravil se jenom o zisk, který si napočítal před tím a který ve skutečnosti byl lichvářský. Jeho „nepoctivost“, v. 8, tedy nespočívá ve snížení úpisů pro svého pána, ale jen se takto zřekl svého bezprostředního zisku, čímž uskutečnil obratný manévr, za nějž ho jeho pán může pochválit. Nepoctivost byla spíš v předchozích zpronevěrách, které byly pravou pohnutkou vedoucí k jeho odvolání. 
9 Získávejte si přátele nespravedlivým mamonem: Forma výroku navazuje na 12,33: Opatřte si měšce, které nepuchřejí. Pojem nespravedlivý mamon (nepoctivé peníze – překládá Jeruzalémská Bible) působí vykladačům potíže. Zřejmě se tu používá přívlastek ne-spravedlivý, aby se myšlenkově propojil tento verš s podobenstvím (o nespravedlivém správci) a poučením ve v. 10: Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý (dosl. nespravedlivý), je nepoctivý/nespravedlivý i ve velké. Zde už nejde o nespravedlivě nabytý majetek (jako ve v. 8.10), případně o majetek, který vede k nespravedlnosti, ale o majetek ne-pravý: přívlastek nespravedlivý se má vhodněji přeložit jako ne-pravý. Do protikladu je totiž postaven majetek ne-pravý (nezajišťující život) s bohatstvím skutečným, pravým (Boží, darovaný po ukončení pozemské pouti). Takový překlad slova nespravedlivý není svévolný, ale opírá se o židovské pozadí (viz Jan 7,18: Kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti/nespravedlnosti.).
 
 
K tématu
 
V blahobytu duch slábne
V blahobytu duch slábne a ve skromnosti sílí. Jak může být chudým ten, kdo je bohatý svým Bohem? Chudým je spíše ten, kdo sice mnoho má, ale po více ještě touží. Kdybychom pokládali majetek za věc prospěšnou, mohli bychom o něj žádat Boha. Ten, který jej má celý, by nám nějakou jeho část určitě mohl poskytnout. Ale my chceme pozemskými statky pohrdat, a ne je získávat, my toužíme raději po bezúhonnosti, žádáme si trpělivost a raději chceme být dobrými a ne marnotratnými.   (M. Minucius Felix)
 
Všichni peníze potřebujeme, ale jedni mají více než druzí a mnoho lidí má málo i na pokrytí svých zcela základních potřeb. Jaký postoj tedy máme k penězům a k jejich užívání zaujmout?
 Myslíme si, že používání peněz je naše soukromá záležitost, a nechce se nám tuto oblast našeho života otevírat komukoliv dalšímu – ani Bohu ne. Když se podíváme na to, co Ježíš o penězích učil, dost nás to děsí. Zpochybňuje to všechno, o čem je tento svět přesvědčen, pokud jde o bezpečnost, úspěch a postavení. V naší společnosti se lidé obvykle hodnotí podle toho, co dělají a co mají, ne podle toho, jací jsou. Vlastnictví majetku se stává důležitým a jakékoliv ohrožení těchto hodnot vytváří nejistotu a strach. Můžeme se bát, protože máme příliš málo peněz pro potřeby své rodiny. Nebo jich máme hodně a máme pocit, že si je musíme chránit. Za našimi obavami stojí prostá skutečnost, že jsme svoji důvěru vložili do peněz a ne do Boha. Potřebujeme ono třetí obrácení.
 „Mně patří celá země,“ praví Pán (Ex 19,5) a chce se o to, co stvořil, se svým lidem rozdělit. Jsme tedy správci, ne majitelé, toho všeho, co jsme od něho dostali. Vědomí, že všechno vlastní Bůh, nás osvobozuje od naší přirozené potřeby vlastnit a dovoluje nám dělit se s ostatními spravedlivým způsobem. Používat peníze tak, jak si to majitel přeje, pak začíná dávat smysl a namísto otázky „Kolik svých peněz musím dávat Bohu?“ se budeme ptát: „Kolik Božích peněz si potřebuji nechat pro sebe?“ Dávání nás osvobozuje – pokaždé, když se vzdáváme nějakých peněz, zbavujeme se části svého falešného bezpečí. Jestliže se naučíme peněz zbavovat, nikdy nad námi nebudou mít moc a my je budeme moci svobodně používat, aby sloužily Bohu a jeho záměrům.
 
Jedině ubožák křičí
Modlit se v Novém zákoně znamená volat: „A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci?“ (Lk 18,7). Bůh je blízko ubohým a zlomeným srdcím, kteří ho vzývají s důvěrou. Vzdaluje se však pyšným, kteří se halí do své soběstačnosti.
Pro pyšné je velice obtížné se skutečně modlit, neboť se přitom dívají sami na sebe a je jim zatěžko volat. Musí nejprve z hlubiny své bídy a se vzlykáním přiznat svou pýchu, která ne a ne se jich pustit. Pak by se stali chudými a stačilo by jim volat k Bohu a prosit o slitování. Všichni jednou potřebujeme padnout na kolena a prosit jako ubožáci.
 

Uvedené knihy je možné zakoupit na adrese www.ikarmel.cz

 
Texty v týdnu
 
Po: Ezd 1,1-6; Lk 8,16-18
Út: Ezd 6,7-8.12b.14-20; Lk 8,19-21
St: Ef 4,1-7.11-13; Mt 9,9-13
Čt: Ag 1,1-8; Lk 9,7-9
Pá: Ag 1,15b-2,9; Lk 9,18-22
So: Mdr 6,9-21; 1Petr 1,3-6;2,21b-24; Mt 16,24-27
 
Prameny, odkazy
 
Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Lukáše – Sacra pagina; Paul-Gerhard Müller – Evangelium sv. Lukáše – Malý stuttgartský komentář; Petr Karas – Boží slovo na každý den; Angelo Scarano – pastorace.cz
 
Vydává Pastorační středisko brněnské diecéze ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím (www.ikarmel.cz) jako součást diecézního biblického programu Vezmi a čti; ke stažení na www.vezmiacti.cz