Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

29. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 14.10.2016
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 738
Zpět do rubriky

"Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Lk 18, 8)

 

Nad budoucností víry visí nemálo otazníků a jejich dramatičnost ještě zesiluje sám Ježíš povzdechem, z něhož nelze neslyšet ozvěnu veliké vnitřní bolesti. Jistěže církev jako mystické Ježíšovo tělo obdržela příslib duchovní nesmrtelnosti – „…a pekelné mocnosti ji nepřemohou…“ (Mt 16,18) – to však nikterak neospravedlňuje jakýkoliv naivní optimismus ohledně pevnosti a hloubky víry kohokoliv z nás. Zástup těch, kteří z nejrůznějších příčin svůj vztah s církví i s Bohem zpřetrhali, se zdá narůstat každým dnem. I svatý Pavel, sám člověk nadlidské naděje a důvěry v sílu Boží milosti, upozorňuje velmi naléhavě: „Poklad víry máme v nádobě hliněné“ (2Kor 4,7). Tato křehkost se zdá být jednou z příčin mnoha duchovních ztroskotání. Ovšem z jiného úhlu pohledu naopak vidíme, jak ti podle lidských měřítek nejslabší se stávají pevnými sloupy víry. I naše bolest z víry opuštěné smí v této radosti nacházet alespoň částečné utišení. A sama křehkost naopak nesmí být příliš opovážlivou výmluvou v situacích, kdy ztráta víry nebyla nevyhnutelnou a nutnou katastrofou. (…)

A tu stojíme u vlastních důvodů některých krizí víry. Navzdory tomu, co je deklarováno, víra nebyla zraněna zvenčí. Příčinou se stalo dále již nesnesitelné napětí mezi Boží pravdou a z ní odvozeného nároku víry a ve svědomí rezonující reflexí naplňování tohoto nároku vlastním životem. Pak už ovšem člověk neutíká před Bohem a jeho láskou, nýbrž před sebou samotným. Je jasné, jak málo takový únik může navodit skutečný pokoj a vyrovnanost. Výsledkem je spíše bolestivá a nikdy úplně nezhojená rána lidského nitra.

Petr Vrbacký – Sedmero bolestí víry

 

 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 29. neděle v mezidobí cyklu C z předchozích let najdete zde a také zde.