Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

30. neděle v mezidobí - cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 21.10.2016
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 646
Zpět do rubriky

9Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: 10„Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník.

Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 18,9-14)

 

Domnívám se, že dosáhne-li pokrytectví takovéhoto stupně vztahu k Bohu, pak se hodně blíží hříchu proti Duchu svatému. Takoví neznají krásu, neznají lásku a neznají pravdu – jsou malicherní a zbabělí.
Pomysleme na pokrytectví v církvi. Kolik jen škod působí všem! Následováníhodný postoj je popsaný v jiné části evangelia na osobě celníka, který se pokorně modlil v chrámě: „Bože, buď milostiv mně hříšnému“ (Lk 18, 13). Toto je modlitba, kterou máme denně konat s vědomím, že jsme hříšníci, nikoli však jako „teoretičtí hříšníci, ale konkrétní“. A tato modlitba nám pomůže ubírat se opačnou cestou než pokrytectví, které je pokušením ohrožujícím nás všechny.
My všichni však máme milost, která přichází od Ježíše Krista, milost radosti, milost velkodušnosti, velkorysosti. Pokrytectví neví, co je radost, neví, co je velkorysost, neví, co je velkodušnost.

Papež František, Kázání z Domu sv. Marty - 19.6.2013

 
Na první pohled nemůže být větší protiklad: na jedné straně „nábožný člověk“, který je ctěn jako příkladná osoba, na druhé straně celník, tedy ten, kdo vykonává podle židů nečisté zaměstnání, protože nespravedlivě vybírá vyšší daně, a proto se jedná o snad nejběžnější příklad veřejného hříšníka, jehož všichni odsuzovali a jímž pohrdali. Oba vcházejí do Chrámu, aby vstoupili do společenství s Bohem, jejich modlitby jsou však naprosto odlišné.
Farizeus stojí vzpřímeně, což je postoj člověka, který si je jist sám sebou a modlí se ve svém duchu, tedy jaksi sám před sebou: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů“ (Lk 18,11–12). V těchhle slovech je patrná zcela zvrácená forma modlení se, protože farizeus Boha nahrazuje svým vlastním „já“ a děkuje nikoli za to, co Bůh ve své neskonalé dobrotě a věrné lásce vykonal pro něho, nýbrž vychvaluje to, co on jako člověk vykonal pro Boha! Je zřejmé, že se v takové modlitbě odráží úplné převrácení vztahu člověka s Bohem, neboť povolání k víře je vnímáno jako privilegium, zachovávání Mojžíšova zákona zase jako určitá garance Boží přízně, protože mravnost by tak farizeovi měla zajišťovat nadřazenost nad ostatními. Ten, kdo se považuje za spravedlivého, podléhá sebeklamu ohledně vlastní dokonalosti, a tak nemyslí na to, že by měl změnit vlastní život. Jeho základním postojem je především pohrdání všemi, kdo nečiní to, co koná on… 
Enzo Bianchi - Hlásej slovo - roční cyklus C
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 30. neděle v mezidobí cyklu C z předchozích let najdete zde a také zde.