Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Sedmá kapitola Lukášova evangelia

Ilustrace
Zveřejněno: 8.11.2010
Autor:
Přečtení: 907
Zpět do rubriky

8. listopadu 2010

1Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum. 2Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen. 3Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka. 4Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal; 5neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl.“ 6Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. 7Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. 8Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“ 9Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „ Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“ 10Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.

11Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. 12Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. 13Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ 14Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ 15Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. 16Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a “Bůh navštívil svůj lid.“ 17A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.

18O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich 19a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ 20Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ 21A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. 22Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 23A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ 24Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit k zástupům: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? 25Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. 26Nebo co jste vyšli zhlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. 27To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘ 28Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on. 29A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. 30Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana. 31Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? 32Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘ 33Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno – a říkáte: ‚Je posedlý.‘ 34Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ 35Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“

36Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. 37V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, 38s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. 39Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“ 40Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ – 41„Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. 42Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ 43Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ 44Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. 45Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. 46Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. 47Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ 48Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ 49Ti, kteří s ním byli u stolu, začali si říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ 50A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“