Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

3. neděle adventní – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 12.1.2017
Autor: Administrátor
Přečtení: 24
Zpět do rubriky

PDF dokumentTýden s Božím slovem, 3. neděle adventní  

Návod k použití příručky 

 

 

3. neděle adventní – cyklus A
Iz 35,1-6a.10; Jak 5,7-10; Mt 11,2-11
 
2Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: 3 „Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“ 4Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: 5slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. 6A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou.“ 7Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? 8Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. 9Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. 10To je ten, o němž je psáno: ‚Já posílán svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.‘ 11Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on.“
(Mt 11,2-11)
 
Srovnání: Lk 7,18-35; Mt 14,3; Mal 3,1; Mt 3,11; Iz 35,5-6; 61,1; Mt 14,5; 21,26; Mal 3,1; Mk 1,2
 
Úvod k meditaci
Evangelium je poctivé, není prvoplánovou agitkou a nebojí se hovořit i o slabostech velkých mužů a žen, kteří evangeliem procházejí. I Jan Křtitel vyjadřuje svoje pochybnosti, tázání se a nejistotu. Jan měl zřejmě představu o Mesiáši  jakožto přísném soudci: Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně (Mt 3,10). Ježíšova činnost však vypadala jinak. Ježíš chce proto korigovat Janovu nesprávnou představu, a proto předává jeho učedníkům zvěst o mesiášských znameních, které ale také čerpaly ze Starého zákona a Jan je dobře znal: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst (v. 5).  I já nemusím být vždy ten silný, vždy ten který ví a je bez pochybností. Dotazuji se tak upřímně a s takovou důvěrou v Pána v takových nejasnostech svého života? Ve vězení okolního prostředí (nemoc, složité situace)? Vztahuji i na sebe Ježíšovo slovo: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst?
 
Výklad biblického textu
Kontext: Herodes si vzal za manželku švagrovou a Jan jej za jeho okatý hřích veřejně napomínal: Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“ Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka (Mt 14,3-5). Jan byl potom díky obratné manipulaci Herodiady od Heroda popraven.
2 Jan Křtitel slyšel ve vězení o Kristových činech: Podle židovského historika Josefa Flavia byl Jan vězněn v Machairu, východně od Jordánu. Ze situace také vyplývá, že Jan ve vězení mohl přijímat návštěvy svých učedníků a jejich prostřednictvím takto komunikovat s okolním světem.
3 Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?: Ve vězení začal Jan znovu promýšlet, zda je Ježíš opravdu Mesiáš. Měl připravit lid na jeho příchod (Mt 3,3), a pokud Ježíš skutečně je oním Mesiášem, proč on teď sedí ve vězení, když by mohl lidem kázat a ukazovat na něho? A zřejmě i jeho udivuje, do jaké míry se Ježíš odlišuje od typu Mesiáše, jakého on očekával.
4 Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí...: Ježíš neodpovídá přímo. V jeho odpovědi zní starozákonní prorocké popisy spásy: Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat (Iz 35,5-6). Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje (Iz 61,1). Janovi tedy –  na jeho pochybnosti – Ježíš vzkázal: uzdravuji slepé, chromé, hluché a malomocné, křísím mrtvé a hlásám dobrou zprávu o Bohu. To všechno bylo pro Jana dostatečným znamením o Ježíšově božské totožnosti, Jan jistě tyto texty ve starozákonní formě dobře znal.
6A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou: Pro Matoušův záměr bylo důležité dokázat, že se na Ježíšovi splnily prastaré starozákonní naděje, proto tolik citací a odkazů na Starý zákon. Nesplnily se však zcela: ne všichni malomocní byli očištěni a ne všichni němí začali mluvit, a také smrt měla i nadále vládu nad životem. Skrze Ježíše se nestalo vše beze zbytku dobrým – a proto zde by se mohl někdo pohoršit. Proto je také uvedeno závěrečné napomenutí: blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou.
7 Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem?: odpověď je jasná – chtěli vidět skutečného proroka. Nikoli jen nějakého řečníka, který by byl poplatný tomu, co lidé chtějí slyšet. Takového by jistě našli v chrámě, ale oni šli až na poušť, což je méně samozřejmé, než si myslíme. A Jan byl skutečně prorokem, Ježíš říká dokonce více než prorokem, i když ta jeho velikost patřila minulé epoše, poněvadž i ten nejmenší v nebeském království je větší než on (v. 11).
8 Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů?: Je to odkaz na Janův extravagantní oděv – velbloudí srst a kožený pás (Mt 3,4). Drsná nevyumělkovaná postava proroka je v protikladu k jemným dvořanům Heroda Antipy (Mt 14,6).
11 nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel: Ježíš postavil do kontrastu Janův duchovní a tělesný život. Nikdo z lidí lépe nenaplnil Bohem svěřený úkol než Jan, a přece všichni, kdo vejdou do Božího království, obdrží cennější poklad, než měl v té chvíli Jan, protože budou vidět a znát Krista a jeho dílo dokončené na kříži. Jan je možná největší postavou minulosti, avšak Ježíš už má před očima úplně jinou novou perspektivu spásy.
 
K tématu
 
Nikdy nebudu věřit
v Boha, který by nestál o člověka a neměl v něm zalíbení,
v Boha, který by si přál, abych se ho bál, a který by číhal na člověka, jak ho „nachytat“ při hříchu,
v Boha, který by vyžadoval, abychom každou zkoušku složili jen na výbornou,
v Boha, který by hrozbou ohně stíhal každou lidskou radost,
v Boha neschopného pochopit, že děti se někdy zatoulají, a že zapomínají,
v Boha, který by nenabízel nové setkání tomu, kdo ho opustil,
v Boha, který by neměl pro každého člověka zvláštní, osobní a jen jemu určené slovo,
v Boha, který by překážel člověku v růstu, v proměně sebe a světa,
v Boha, který by byl nepřátelský k hmotě,
v Boha, který by byl nepřátelský k sexualitě,
v Boha, který by nebyl láska a nedovedl proměnit v lásku všechno, čeho se dotkne,
v Boha, který by navždy zničil tělo, místo aby je vzkřísil,
v Boha, který by se staral o duše, a ne o lidi,
v Boha, kterého by se nemuseli bát bohatí, před jejichž dveřmi je bída a hlad,
v Boha, který by si liboval v bolesti,
v Boha lidí, kteří si myslí, že milují Boha, když nemilují lidi ve svém okolí,
v Boha lidí, kteří chodí do kostela a přitom nepřestávají lhát, krást, podvádět a donášet,
v Boha těch, kteří si nikdy nezašpiní ruce a nic neriskují,
v Boha, který by ve jménu naděje na věčný život bránil úsilí o přetvoření světa,
v Boha kazatelů, kteří mají hotovou odpověď na každou otázku,
v Boha, který by byl monopolem jen jedné církve, rasy, či kultury,
v Boha, který by nebyl přítomen všude, kde se lidé milují,
v Boha, kterého by bylo možno potkat jen v kostele,
v Boha – naivního stařečka, kterého je možno zneužívat dle libosti,
v Boha, kterého by mohli pochopit jen lidé moudří a zralí,
v Boha bez tajemství,
v Boha, v kterého bych nemohl doufat proti vší naději.
Ano, můj Bůh je jiný Bůh!
Podle Kardinála Maximose IV. –  z www.pastorace.cz
 
Zhaslo mé světlo
Pane Ježíši, měl jsem za to, že život je krásný. Tolik jsi mi toho dal. Naštěstí ne peníze, které zastiňují veliké hodnoty a skutečnou krásu. Dal jsi mi nádherné lidi, přátele, lásku…
A tu jsi sám zhasil světlo mého srdce. Neudělal jsem hřích a světlo mého srdce zhaslo. Ta strašná temnota trvala skoro měsíc.
Děkuji ti, Pane, za duchovní zkušenost, díky níž jsem pochopil, že krása světa závisí na světle lásky hořící v srdci. Když ona zhasne, svět se ihned stane šedým, monotónním a den ode dne se zahaluje do větší temnoty.
Můj Bože, oč lépe rozumím lidem. Nejde s nimi mluvit o kráse života a světa, zhaslo-li světlo jejich srdce. Je mnoho těch, kdo to světlo neznají. Tisíce lidí nikdy nemilovaly, nevědí, co je to láska. V jejich srdci je temnota…
Děkuji ti, Pane, za světlo lásky hořící v mém srdci.
Prosím, aby nikdy nezhaslo.
Prosím také o to, abych já sám nikdy nikomu nezhasil tvé světlo.
Edward Staniek – Modlitby marnotratných synů a dcer
 
Prameny, odkazy
 
Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Matouše – Sacra pagina; Meinrad Limbeck – Evangelium sv. Matouše – Malý stuttgartský komentář; Misál na každý den liturgického roku; Angelo Scarano – www.pastorace.cz; Petr Mareček – www.biblickedilo.cz.

Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.