Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

4. neděle v mezidobí – cyklus A

4. neděle v mezidobí – cyklus A

Sof 2,3;3,12-13; 1 Kor 1,26-31; Mt 5,1-12a
 
1Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2Otevřel ústa a učil je: 3“Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. 4Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. 5Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. 6Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. 8Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. 9Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. 10Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. 11Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; 12radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“ (Mt 5,1-12a)
 
Srovnání: Mk 3,13; L 6,20-26; Iz 61,2-3; J 16,20; Ž 37,11; Iz 55,1; Jk 2,13; Ž 24,3-4; Žd 12,14; 1 P 3,14; 1 P 4,14; Mt 23,37; Sk 7,52; Žd 11,37-38; Jk 5,10
 
Úvod k meditaci
Šťastní ti, kdo jsou pokorní, šťastní ti, kdo přinášejí pokoj, šťastní jsou milosrdní, skromní, čistého srdce, vnáší pokoj a spravedlnost... Ježíš nám touto radostnou zvěstí sděluje, o jaké postoje má věřící křesťan usilovat a prosit. Které z blahoslavenství ke mně v současné době zvlášť promlouvá? Jakou konkrétní situaci a jaký můj postoj vytahuje zvěst blahoslavenství na světlo a dává sílu, inspiraci? Za co budu dnes děkovat a o co budu Pána prosit?
 
Výklad biblického textu
Kontext: Úvod k celému horskému kázání obsahuje čtyři oddíly: prostředí (5,1-2), blahoslavenství (5,3-12), identita Ježíšových následovníků (5,13-16) a učení o Zákoně (5,17-20). Situování (5,1-2) na horu stojí v protikladu k rovině, kam umisťuje Ježíšovo kázání Lukáš (Lk 6,17-20a). Umístěním kázání na horu se Matouš snaží evokovat biblické představy o horách jako místech Božího zjevení a o hoře Sinaji jakožto místě, kde Bůh zjevil svou vůli Izraeli. Povšimněme si však, že Ježíš učí; není tím, kdo učení přijímá – jako Mojžíš.
Blahoslavenství jako celek (5,3-12) obsahují osm blahoslavenství v 3. osobě množného čísla (Blahoslavení chudí v duchu...) a jedno blahoslavenství v 2. osobě množného čísla (Blahoslaveni jste...). Forma blahoslavenství je známa z hebrejské Bible, zvláště z mudroslovných spisů. Žalm 1 je rozšířeným příkladem formy blahoslavenství, v níž je někdo prohlášen za blahoslaveného či šťastného: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků... Nejnápadnější odchylkou novozákonních blahoslavenství od vzorce mudroslovných knih je načasování odměny. Mudroslovné knihy předpokládají, že ctnost či dobré jednání bude odměněno již nyní, kdežto novozákonní blahoslavenství zaslibují plnost života v Božím království. Jsou tedy v prvé řadě eschatologická, i když předpokládají určitou odměnu již nyní.
Blahoslavenství neslouží jako vstupní požadavky, ale spíše vymezují, které vlastnosti a činy lidí potom obdrží plnou a příslušnou eschatologickou odměnu.
1 Když Ježíš uviděl zástupy: Nauka horského kázání není určena jen nejužšímu kruhu učedníků (přič učedníky v žádném případě nelze omezit jen na dvanáct apoštolů).
vystoupil na horu: Od čtenářů se očekává, že si představí kopce na západním břehu Galilejského moře, ale pokusy o určení přesného místa jsou zbytečné. Důležitým teologickým poselstvím je to, že na starověkém Blízkém Východě se hory pokládaly za příbytky bohů a byly posvátnými místy. V Ex 19n je Tóra zjevena Mojžíšovi na hoře Sinaj. Stejně jako Mojžíš obdržel Boží přikázání na Sinaji, tak i Ježíš odhaluje Boží vůli na hoře. U Matouše se důležité události Ježíšova života odehrávají na hoře: pokušení (4,8-10), nasycení čtyř tisíců (15,29-39), proměnění (17,1-9), zatčení (26,30-35) a závěrečné pověření (28,16).
3 Blahoslavení: Každé blahoslavenství vyhlašuje, že na tom, kdo je takto označen, spočine požehnání od Boha. Blahoslavení: výstižněji by se to dalo přeložit jako šťastní. V NZ se tento pojem používá pro označení jedinečné radosti prýštící z účasti na Boží spáse, jak vysvětluje rozvedení posledního blahoslavenství v 5,12: radujte se a jásejte. Blahoslavení jsou ti, kdo jásají a plesají, protože mohou prožívat naplnění Božích slibů, příchod Božího království.
chudí v duchu: Lk 6,20 má pouze chudí. Slovo ptóchos označuje žebráka, ne jen chudého člověka s nepatrným majetkem. Blahoslavenství by měla být čtena na pozadí starozákonní tradice o zvláštní Boží péči o chudé: Jestliže se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu jej vrátíš, neboť jeho plášť, kterým si chrání tělo, je jeho jedinou přikrývkou. V čem by spal? (Ex 22,25-27); Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem... Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru (Dt 15,7-11). Chudí v duchu uznávají, že závisí na Bohu a že bez něj by neměli život. Toto kázání bylo hozenou rukavicí především tehdejším nadutým a zákonickým náboženským vedoucím. Bylo pro ně výzvou, aby se vrátili k učení starozákonních proroků, kteří stejně jako Ježíš učili, že upřímné naslouchání Božím záměrům a jejich vykonávání je důležitější než vnější dodržování obřadů.
nebeské království: Království označuje Boží vládu či svrchovanost, zde převažuje jeho eschatologický význam, i když odměnu již v tomto věku také nelze vyloučit. Výraz nebesa je židovský opis slova Bůh (viz 1 Mak), který byl zjevně určen k tomu, aby se zabránilo příliš volnému používání Hospodinova jména.
4 Blahoslavení plačící: Toto je nejparadoxnější blahoslavenství: šťastní jsou ti, kdo jsou smutní! Nemusíme spiritualizovat tento verš: nejedná se nutně o truchlení pouze nad hříchy či nad morálním zlem. Pozadím je Iz 61,2-3: ...vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny, kteří pláčou, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo smutku, závoj chvály místo ducha beznaděje.
5 Blahoslavení tiší: Tiší, lépe řečeno mírní, s mírem v srdci, jsou ti, kdo se neprosazují ostrými lokty, kdo ovládají hněv, ctižádost, bezohlednou touhu po sebeuplatňování.
8 Blahoslavení čistého srdce: Bylo by chybou myslet zde jen na neproviňování se proti šestému přikázání! V tomto blahoslavenství jsou zahrnuti ti, kdo mají nitro očištěné od hříchu a prostoupené Boží vůlí a Božím slovem, ti, kdo jsou vnitřně pravdiví.
10 Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost: Zmínka o spravedlnosti je ohlasem čtvrtého blahoslavenství (5,6) a připravuje na požadavek lepší spravedlnosti (5,20). Odměna (neboť jejich je nebeské království) spojuje toto blahoslavenství s prvním. Členové matoušovské obce mohli považovat toto blahoslavenství za popis společenského ostrakismu (vyloučení ze společnosti), které museli snášet kvůli svému neobvyklému způsobu praktikování judaismu.
 
K tématu
Blahoslavenství jsou radostnou zvěstí v nejsilnějším slova smyslu: zvěstují radost největší a nejskutečnější, protože darovanou Bohem. Blahoslavenství jsou začátkem Ježíšova učení, určují jeho základní vlastnost: jako radostnou zvěst. Kristus přišel hlásat plnost radosti, a nejen hlásat, ale i darovat (srv. Jan 2,1-11: zázrak v Káni, dar vína jakožto symbol radosti). Vidíme zde naplnění příslibu z Iz 61,1: Pán mě poslal hlásat radostnou zvěst chudým (a právě první blahoslavenství je určeno chudým, 5,3). Bylo by špatné vidět v těchto slovech především mravní nárok, protože na prvním místě se zde zvěstuje radost, která je Božím darem. Je sice pravda, že tato radost je přislíbena lidem splňujícím určité požadavky (chudobu, čistotu srdce …), nicméně tyto nároky nejsou přikazovány výslovně: mravní požadavek tedy ustupuje radostné zvěsti.
Angelo Scarano – www.pastorace.cz
 
Jedině s čistým srdcem můžeme spatřit Boha
Musíme se zbavit vší vnitřní nečistoty, všeho, co nás zavaluje, abychom viděli Boha. Víra znamená vědět, že jsem milován, a neustále se očišťovat. Všichni, kdo poznali zradu v lásce, to vědí. Co bolí víc, než když vás zradil v lásce někdo, kdo vám říkal miluji tě? Existuje větší utrpení? Víra znamená, že víme, že jsme milováni bezpodmínečně, naprosto a absolutně někým, kdo nás nikdy nezradí. Jmenuje se Bůh-Láska. Víra znamená milovat – to je naše vyznání.
Někdy mi říkají, že mi chybí pokora. I moje matka mi často říkala, že jsem pyšný. Odpovídal jsem, že má určitě pravdu. Jednou neopatrně dodala, že je pokorná. Tak jsem jí řekl, že je z nás dvou ta pyšnější, protože já jsem smířený s tím, že jsem pyšný, zatímco nikdo nemůže říct, že je pokorný, pokud takový skutečně je. Ale když nepočítáme tuhle slovní přestřelku, byla má matka pokora sama.
Samozřejmě že jsem pyšný! Ale snažím se budovat pokoru. Kážu o ní, snažím se na ní pracovat. Pochopitelně jako každého z nás i mě často posedne pýcha. A tak se snažím znovu! A to je důležité.
Bůh neočekává askezi, ale lásku a pokoru. Příliš mnoho askeze znamená touhu po moci a ovládání. Jeden církevní otec řekl tuto překvapivou větu: Hřích a pokora jsou lepší než ctnost spojená s pýchou. Věřím, že to moc dobře věděl. Vzpomeňme si na pokoru celníka. Farizeus se vychloubal, že je lepší než všichni ostatní: Já jsem správný chlap, já jsem arcibiskup, já mám vyznamenání... Podívejte, jak jsem štědrý, dávám dolary a plním kasičky v kostele... Ježíš to viděl a všiml si celníka za sloupem, jak říká: Já jsem chudák, nejsem nic. V té době byli celníci z politických a náboženských důvodů vyvrženci. Pán celníka ocenil. Nepřišel jsem pro spravedlivé, ale pro hříšníky, říkal Ježíš.
 
Blahoslavení plačící
Několik dní po tragédii na Manhattanu 11. září 2001 napsal Jean-Marie Colombani, vydavatel francouzského Le Mondu: Všichni jsme Američané. Tou dobou jsem se vracel z Alžírska a poslal jsem článek, který vyšel na první stránce jedněch alžírských novin s titulem Všichni jsme Alžířané. Ve Světovém obchodním centru v New Yorku zemřelo víc než tři tisíce lidí. V Alžírsku bylo teroristy zavražděno sto deset tisíc lidí. Třiatřicetkrát víc.
Když v Americe nastane čas bolesti, jsme všichni Američané. Když jsou na Filipínách děti prodávány sexuchtivým turistům, jsem Filipínec. Tohle znamená prožívat blahoslavenství – plakat s plačícími. Když Afrika umírá na AIDS, když jsou tam podporovány neudržitelné vlády a když farmaceutické laboratoře chtějí z této nemoci těžit, jsem Afričan.
Navštívil mě jeden pastorační pracovník s patnácti Afričany. Staral se o nemocné, umírající na AIDS. Řekl mi, že bezmocně asistuje u umírání nakažených, které je někdy rychlé, někdy pomalé. Umírají jeden za druhým, protože si nemohou dovolit drahé léky. Léčení stojí padesát eur na den. Tuhle sumu si vydělají za měsíc práce.
Když napalm spálil stovky tisíc dětí, mužů a žen ve vietnamské džungli a zároveň na desítky let zničil místní vegetaci, můžu jen říct, že jsem tehdy byl Vietnamec. V den, kdy Američané bombardovali civilisty a věřili, že míří na ty, kdo se odvážili vyslat letadla na Dvojčata, byl jsem občanem bombardované země, protože umíraly nevinné oběti. Kdybych chtěl parafrázovat blahoslavenství, řekl bych: Blahoslavení ti, kteří pláčí s plačícími.
Guy Gilbert – Evangelium podle svatého lotra

 Prameny, odkazy

Luke T. Johnson – Evangelium podle Matouše – Sacra pagina; Angelo Scarano – www.pastorace.cz; Petr Mareček – www.biblickedilo.cz.
 
Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.