Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Dvanáctá kapitola Lukášova evangelia

Ilustrace
Zveřejněno: 13.11.2010
Autor:
Přečtení: 883
Zpět do rubriky

13. listopadu 2010

1Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. 2Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. 3Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. 4Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. 5Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! 6Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. 7Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všecky spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. 8Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. 9Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. 10Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá Duchu svatému, odpuštěno nebude. 11Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit nebo co řeknete. 12Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

13Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ 14Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ 15A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má. 16Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. 17Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ 18Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby 19a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ 20Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ 21Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

22Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. 23Život je víc než pokrm a tělo než oděv. 24Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! 25Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? 26Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? 27Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. 28Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní! 29A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. 30Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. 31Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. 32Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. 33Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. 34Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

35Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. 36Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. 37Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. 38Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. 39Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. 40I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“ 41Petr mu řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ 42On odpověděl: „Když pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný? 43Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. 44Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. 45Když si však onen služebník řekne: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, 46tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. 47Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. 48Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

49Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! 50Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! 51Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! 52Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; 53budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ 54Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ‚Přijde déšť‘ – a bývá tak; 55a vane-li jižní vítr, říkáte: ‚Bude vedro‘ – a bývá. 56Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? 57Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné? 58Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení. 59Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“