Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

32. neděle v mezidobí – cyklus A

32. neděle v mezidobí – cyklus A 

Mdr 6,12-16; 1Sol 4,13-18; Mt 25,1-13
 
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:1„Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. 2Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. 3Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, 4prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. 5Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. 6Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ 7Tu všechny panny vstaly a začaly si upravovat lampy. 8Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ 9Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ 10Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. 11Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12On však odpověděl: ‚Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25,1-13)
 
Srovnání: Lk 12,35; Zj 19,9; Mt 7,22-23; Lk 13,25; Mt 24,42; Mk 13,33.35
 
Úvod k meditaci
Které oblasti mého života podceňuji a dostatečně nepoměřuji konečným cílem nebo nezaměřuji ke konečnému cíli mé životní cesty?  
 
Výklad biblického textu
Kontext: O těchto posledních třech nedělích budeme číst perikopy z eschatologické řeči (Mt 24-25), pojednávající o příchodu Syna člověka. V prostřední části této řeči (24,36-25,13: dnešní text je její součástí) se jako „refrén“ opakuje výzva k bdělosti: Pán přijde v neznámý den, proto je třeba být neustále připraven. Podobenství o deseti družičkách, které se připravují na příchod ženicha, nemá souběžný text u Marka a Lukáše, i když Lukášovo evangelium zmiňuje Ježíšovu výzvu k připravenosti, která je znázorněna lidmi, čekajícími na pána, až se vrátí ze svatby (Lk 12,35-36).
1Nebeské království je podobné: Tato formulace dokládá styl Matoušova evangelia, které stejným způsobem uvádí podobenství o pleveli mezi pšenicí (13,24), podobenství o nemilosrdném služebníkovi (18,23) a podobenství o králi, který vystrojil svatební hostinu svému synu (22,2). Nebeské království se tedy nepřipodobňuje nějakým statickým obrazem ani je nelze zachytit jednoduchou definicí. Jde o událost dynamického charakteru, při které na Boží jednání odpovídá přijetí či odmítnutí ze strany lidí.
deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi: Při slavení židovské svatby bylo obvyklé, že ženich si přišel pro svou nevěstu do domu jejích rodičů a že pak společně šli slavnostním průvodem do ženichova domu, kde se pak slavila svatba slavnostní hostinou. Ta často trvala celý týden. S nevěstou čekaly na ženicha rovněž družičky. Jejich úkolem bylo doprovázet tento noční průvod svatebčanů a osvětlovat jej lampami a pochodněmi.
2Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých: Protikladné rozlišení na pošetilé a prozíravé, které proniká celé podobenství, tvoří podstatnou část teologie Matoušova evangelia. Horské kázání vrcholí představením prozíravého člověka, který postavil svůj dům na skále, a pošetilého člověka, který postavil svůj dům na písku (7,24-27). Toto rozlišení bývá někdy dáváno do souvislosti s předcházejícím textem, ve kterém se rozlišuje mezi tím, kdo pouze říká Pane, Pane, a tím, kdo naproti tomu činí vůli Otce (7,21-23).
3Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej: Protikladné rozlišení na pošetilé a prozíravé je stanoveno na základě skutečnosti, zda družičky mají či nemají s sebou společně s lampou rovněž nádobku s olejem. Nemít nádobku s olejem znamená nesmět se účastnit svatební hostiny. Tento rozlišující prvek, který vyplývá z prozíravosti či z neprozíravosti družiček, se teprve na konci vyprávění stává rozhodující skutečností.
6Uprostřed noci se strhl křik: Křik nemůže v souvislosti se slavením svatby vyjadřovat nic jiného než radostné zvolání. Časový údaj uprostřed noci poukazuje na druhý příchod Páně, který byl očekáván během noci (1 Sol 5,1; Řím 13,11-12; Ef 5,14; srov. Mt 24,42).
12Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu: Vzhledem k Božímu království a jeho příchodu sděluje Ježíš, jak máme nyní jednat a co je ve hře. Nelze se připravit na ženichův příchod, až ve chvíli, kdy Kristus přijde. To je už příliš pozdě. Takto promeškáme svatební hostinu s ním. Již nyní – v době, kdy ještě není zde, ale kdy je ohlášen jeho příchod, musíme se přichystat. Tuto připravenost nelze chápat v nějakém vnějším slova smyslu. Připravenost neznamená, že bychom měli stále bdít a ve dne v noci nesměli ani oka zamhouřit. Neznamená rovněž, že bychom měli nepřetržitě a výslovně myslet na Pána. Neznamená, že se zajímáme o Pána jen jaksi okrajově a že se mu jaksi přizpůsobujeme. Znamená, že k němu důsledně a rozhodně zaměřujeme celý náš život a necháme se jím vést. Pouze v přítomnosti můžeme získat budoucnost. Přítomný okamžik vyžaduje moudré a prozíravé jednání, zaměřené na budoucnost.
 
K tématu
Po prvním přečtení tohoto podobenství v nás vyvstanou dva dojmy. Jednak nás dopálí představa pěti moudrých panen, které jsou egoistické a nechtějí se rozdělit o olej s druhými. A jednak v nás vzbudí nevoli Bůh, který zavře dveře jen proto, že pošetilé panny přišly o trochu později. Pocity jistého nazlobení, které ve čtenáři vyvstanou při četbě podobenství, jsou vždy důležitým klíčem k správnému pochopení podobenství. Kde mě něco pohoršuje či zlobí, právě tam mě chce Ježíš oslovit a proměnit moje vidění. Království nebeské se přirovnává k deseti pannám, které jdou vstříc ženichovi. Svatba je i ve snech vždy obrazem vtělení, spojením protikla­dů, zcelením. Mluví se o deseti pannách. Deset je symbol celosti. Z deseti tu je však jen pět moudrých; zbylých pět je pošetilých. Moudré panny si s lampami vezmou i olej, aby mohly vyjít ženichovi vstříc. Rády by ho doprovázely z domu nevěsty na svatbu. Často se však dlouho vyjednávalo o da­rech, a tak se mohl příchod ženichův zpozdit. Uprostřed noci však zazní volání: Ženich přichází. Moudré panny se smějí s ním účastnit slavnosti, pošetilé musí jít nejprve olej koupit a přijdou do svatební síně pozdě.
Taková je vnější skutečnost. Jaká je však vnitřní výpověď tohoto podobenství? Podobenství mluví obrazem svatby o pří­chodu vnitřního Božího království. Nebe je svatba, kterou pro nás pořádá Bůh. Bůh v nás sjednocuje protiklady, spojuje v nás to, co je oddělené a co my sami spojit nedovedeme. Ženich je Kristus, který je vždy symbolem našeho vnitřního já. Kristus se s námi chce spojit, sjednotit – jeho nevěstou je naše duše. Musíme však být bdělí, musíme vědomě žít. Musíme zažehnout lampy svého vědomí a musíme počítat s tím, že uprostřed noci – v našem snu – v našem nevědomí, může náhle něco povstat. Pošetilé panny symbolizují nevědomý život. Čekají na ženicha, ale nevzaly s sebou rozum. Zapomněly na olej. Náš proces zlidštění se často děje v náhlých zkušenostech, zážitcích a proměnách. K vnitřním událostem dochází zcela nečekaně. Nikdy nevíme, k čemu dochází ve vnitřních hlubinách, a když začne velká událost sjednocení, musíme být na ni připraveni. Přichází doba, kdy může být příliš pozdě – ne proto, že bychom byli starší, nýbrž proto, že jsme v nevědomosti vegetovali, až naše tma natolik zhoustla, že už nemůže být prozářena. (Stanford 180)
Při uzavření hodovní síně nejedná Bůh krutě, nýbrž my prostě můžeme přijít příliš pozdě, budeme-li žít nevědomě. Ve snech se objevuje motiv pozdního příchodu často. A naše podobenství musíme vykládat jako sen o pozdním příchodu. Zdá-li se nám, že jsme někam přišli pozdě, pak je to vždy známka toho, že stále ještě příliš visíme na minulosti, že žijeme ještě příliš málo vědomě. A sen je pak napomenutím, abychom žili pozorněji, bděleji, přítomněji. Sen neříká, že skutečně přijdeme pozdě. Spíše nás nabádá k tomu, abychom se vědoměji dívali do svého srdce, abychom poznali, co tam chce udělat Bůh. Pak pro nás nebude pozdě.
Skutečně příliš pozdě je jen tehdy, je-li vědomý postoj člověka tak strnulý a zatvrdlý, že cesta k vnitřní svatbě je nemožná (tamtéž s. 180). Podobenství nás chce vybídnout k tomu, abychom bděli, abychom žili vědomě, abychom vyhlíželi do své noci, zda v ní neobjevíme Ženicha. Přitom je nutná obezřetnost. Třeba i my – jako ty moudré panny – někdy usneme. Musíme jen napevno počítat s tím, že Ženich přijde. Musíme s sebou vzít olej a být připraveni na to, že to může dlouho trvat. Musíme brát svůj život vážně, takový, jaký je, s dlouhým procesem růstu. Pak příchod Ženichův nepropásneme.
Uprostřed noci přijde Ženich, aby s námi slavil svatbu. Uprostřed snu nám náhle může Bůh ukázat, že už jsme na cestě k celosti, že Kristus už do naší duše přišel, aby ji spojil – sjednotil – s Bohem. Budeme-li bdělí, pak nám nikdo dveře před nosem nepřirazí. Ježíš nás chce v tomto podobenství pozvat k tomu, abychom cítili spolu s pošetilými pannami, abychom uvolnili přístup svým argumentům, že přece nemůže být tak špatné, když je člověk trochu zapomnětlivý.
Ježíš bere naše myšlenky i city vážně. Ale dotáhne je tak daleko, že se zvrtnou. Jestliže žijeme či spíše vegetujeme jen jako pošetilé panny, může nastat chvíle, kdy už je pro nás příliš pozdě. Nedělali jsme nic zlého, jen jsme tak trochu nevědomě žili. Jenomže žijeme jen jednou. Můžeme propást pravý okamžik, kdy by v nás mohl nastat vnitřní proces zcelení. Můžeme zmeškat – Ženicha. A pak je opravdu pozdě. Krutý pak není Bůh. Každému z nás dává šanci. Ale náš život je tak strukturován, že ho můžeme promarnit. Ježíš tu nepracuje jako moralista se zdviženým prstem, nýbrž jako sen, po němž se probudíme s jistotou, že musíme svůj život změnit, že musíme žít vědoměji, bděleji, jasněji. Podobenství nám klade vnitřní úkol. A zároveň je příslibem. Náš život je cesta na svatbu, cesta k úplnosti, k celosti a k sjednocení s Bohem.
Anselm Grün – Hlubinně psychologický výklad Písma
 
Předně: jde o osoby věřící, protože čekaly na ženicha, tj. na příchod Krista. Je rovněž zajímavé, že únavou usnuly všechny. Všechny usnuly, ale pět jich nakonec přece jen vyšlo ženichovi naproti s rozžatými lampami (Mt 25,1-12).
Vidíme, že usnout na chvíli únavou ještě neznamená tragédii. Problémem družiček byla jejich nepřipravenost, která měla příčinu jinde než v momentálním zdřímnutí. Ony měly a mohly využít čas na přípravu a opatřit si olej do svítilen. Nevyužily dobře čas přípravy. V tom byla příčina jejich ztroskotání.
Ovšem asi bychom význam podobenství hodně zredukovali, kdybychom uvažovali pouze v rovině časné prozíravosti (např. když včas nenatankuješ benzín a máš v noci někam jet, může se ti stát, že bude čerpací stanice zavřená). Myslím, že kvůli takovýmto ponaučením by nemusel Syn Boží sestupovat na zem, k tomu stačí trochu pozorovat život. Podobenství o deseti pannách není možné ukrátit o jeho rozměr eschatologický; naléhavost příběhu je v tom, že jde o záležitosti věčného života a o cestu k jeho dosažení, kterou neurčujeme my sami, ale Pán. On pro naši spásu všechno připravil, seslal nám svého Syna a svého Ducha a právem očekává, že budeme moudří alespoň natolik, že jej přijmeme.
Kateřina Lachmanová – Dvojí tvář lenosti
 
Veškeré trvání času je jako noc, během níž církev bdí, s očima víry obrácenýma k svatým Písmům jako k pochodním, jež září ve tmě, dokud Pán nepřijde. 
sv. Augustin 

 

Prameny, odkazy
Daniel J. Harrington – Evangelium podle Matouše – Sacra pagina; Silvano Fausti – Nad evangeliem podle Matouše; Petr Karas – Boží slovo na každý den; Angelo Scarano – www.pastorace.cz; Petr Mareček – www.biblickedilo.cz; Misál na každý den liturgického roku.
 
Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.