Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Svátek posvěcení lateránské basiliky

Ilustrace
Zveřejněno: 17.2.2017
Autor: Administrátor
Přečtení: 66
Zpět do rubriky

PDF dokument Svátek posvěcení lateránské baziliky

Návod k použití příručky 

 

Ez 47,1-2.8-9. 12; 1 Kor 3,9c-11.16-7; Jan 2,13-22

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?" Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!" Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?" On však to řekl o chrámu svého těla.
Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.
 (Jan 2,13-22)
 
K tématu
Tři dnešní čtení podávají tři obrazy církve. Prorok Ezechiel (47,1-2.8-9.12) a 45. žalm mluví o vodách, které proudí z chrámu, aby přinesly radost Božímu městu. Je to obraz milosti, která nese a živí církev. V druhém čtení líčí sv. Pavel Korinťanům (1 Kor 3,9c-11.16-17) obraz základního kamene, kterým je Kristus, na němž stojí církev. Janovo evangelium o čištění chrámu (Jan 2,13-22) je obraz reformy církve – Ecclesia semper reformanda. Církev potřebuje ustavičnou reformu, protože její členové jsou hříšníky a potřebují obrácení. Modleme se za to, aby z církve stále proudily vody milosti, aby byla vždycky budována na Kristu a vždycky Mu zůstala věrná a aby se její členové nechali obracet ke Kristu.
Kázání papeže Františka v Domě sv. Marty 9. 11. 2013
 
Dnes už to tolik neplatí, ale kostely bývaly stavěny uprostřed obce nebo na nějakém vyvýšeném privilegovaném místě. V kostele je přítomný Ježíš Kristus jako duchovní střed obce, kde se její obyvatelé shromažďují ke chválám, děkování, prosbám a k posilování slovem Božím i chlebem života. Kolem kostela je místo pro ty, kteří nás předešli na věčnost a díky nimž jsme zde a můžeme navazovat na jejich dědictví. V další spirále se rozrůstá obec, obydlí živých lidí s generacemi prarodičů, rodičů a dětí. Za obcí pak nacházíme pole, luka, rybníky, sady a lesy skýtající obživu lidem i dobytku a vyžadující péči i množství práce. Kostel s neviditelným tajemstvím, viditelnými hodinami a slyšitelnými zvony byl symbolem, od kterého se odvíjel život. Dalo by se říct, že kostely slouží k navigaci. Nejedná se však o známý Global Positioning Systém (GPS) závislý na desítkách družic, obíhajících Zemi, který umožňuje přesné zjištění pozemské polohy a času. Jedná se o God′s Positioning System umožňující zjišťování polohy v souřadnicích Božího království a následnou navigaci k jeho cílům. Tato Boží navigace nabízí rovněž informace o čase, a to nikoliv o čase přesném, ale o čase příhodném, v němž Bůh vstupuje do osobních dějin každého z nás. Smyslem života nemá být bloudění.
Kostely jako místa jedinečného duchovního významu bývaly svými věžemi ještě před několika desetiletími nejvyššími stavbami měst a vesnic. Dnešními dominantami jsou banky, úřady, sídla firem a exkluzivní byty, které se pro mnoho lidí stávají rovněž významnými symboly životních hodnot a předmětem touhy. V naší multikulturní a multináboženské společnosti tak nabývají kostely se svými věžemi směřujícími vzhůru nového významu a důležitosti. Prostředí kostela má vést svou jedinečností k modlitbě. To ale není možné bez víry a osobního vztahu k Bohu. Člověk se přece nezamiluje jen proto, že o zamilovanosti hodně slyšel a četl. Zamiluje se proto, že se setkal s někým, v jehož blízkosti se mu rozbuší srdce a po jehož přítomnosti touží a vyhledává ji. Podobně i křesťanská víra vychází z toho, že se člověk setkal s někým, kdo v něm vzbuzuje důvěru, kdo je krásný a dobrý, kdo v něm probouzí lásku.
Víra není vírou v něco, ale v někoho, Láska není láskou k něčemu, ale k někomu. Vždy jde o osobní vztah. V tomto případě k Ježíši Kristu. A z tohoto základu vychází modlitba. Každý kostel k ní má svým interiérem vést a nabízet širokou škálu inspirací.                                                                                                 
Vojtěch Cikrle – Kostel živé místo k setkávání  
Proměna našich stinných stránek
Kdy už konečně Pán Ježíš vyžene ten dobytek z chrámu mého nitra? Nebo jej spíš promění?
V evangelijním příběhu o vyhnání kupců z chrámu vyžene Ježíš z chrámového nádvoří býčky, ovce a holuby. Je to obraz toho, že jakmile vstoupí do chrámu mého těla, vyžene ze mě všechny pudové, povrchní a těkající myšlenky. Něco vyhodit se tedy v tomto případě ukazuje jako cesta.
V duchovní tradici ale existuje ještě i jiná cesta: proměna pudového, povrchního a těkavého. Z náboženského umění známe zobrazení zvířat, která se proměnila v užitečné průvodce člověka. Maria je často vyobrazena s jednorožcem, kterého chová na klíně. Antonín má po boku lva a František zase vlka, kterého si ochočil u města Gubbia. Románští stavitelé zdobili hlavice sloupů často podobami divokých zvířat nebo démonů. Chtěli tím znázornit, že do naší duchovní cesty se integruje i všechno divoké a zvířecí. Nic démonického nám už nemůže uškodit. Je to spoutáno v Božím chrámu, dokonce jej to zdobí. V dějinách duchovního života tomu odpovídá postava svaté Markéty. Ta zkrotila draka a dokonce si ho dokázala osedlat. Tak integrovala svou stinnou stránku symbolizovanou drakem. Vedle ní tu máme svatého Jiřího, který draka zabíjí. K naší stinné stránce patří mnoho oblastí, které je třeba odvrhnout,  vyhnat z chrámu, jinak by nám mohly uškodit. Tak je třeba hledět i na obraz Ježíšova vyhnání kupců z chrámu. Ježíš vyhání býčky – symbol naší pudovosti. Jestliže v nás pudová stránka zabírá příliš mnoho prostoru, je třeba pudy vykázat ven. Přesto je od sebe nesmíme odřezávat, mnohé z nich je třeba integrovat. Mají nás povzbuzovat k životu a přivádět k Bohu. Holubi představují naše myšlenky, které se třepotají v hlavě. Občas je musíme vyhnat, jinak nám začnou velet. Ale neznamená to, že se musíme zbavit všech. Vždycky stojíme před otázkou rozlišování duchů: zda vyhnat, nebo integrovat, zda usmrtit, nebo proměnit.                                                                                         
Anselm Grün – O životě z víry
 
Ježíš schopný nepřátelství
Ježíš je vyhraněný. Nemluvil tak, aby se lidem zalíbil: Říkal pouze to, co považoval o Bohu za správné. Tím si vysloužil nepřátelství mnoha saduceů i farizeů. Saduceové vnímali ohrožení svých náboženských a hospodářských zájmů. Ježíš se odvážil zpřevracet v chrámu stánky směnárníků a prodejců holubů a vyhnat obchodníky ven. Když to uslyšel velekněz a znalci zákona, „hledali, jak by ho zahubili“ (Mk 11,18). Ježíš přece mohl být trochu opatrnější. Přesto pokládal Boží vůli za důležitější než lidské mínění – zde přece šlo o Boží dům, který měl být domem modlitby, a ne lupičským doupětem!
Vyčištění chrámu je pouhým obrazem Ježíšova zápasu se zbožností, která znesvěcuje dům víry, protože kupčí s Bohem tím, že udržuje v chodu náboženský podnik a využívá zbožnosti k ekonomickým zájmům.Proti tomuto znetvořenému vztahu k Bohu postupuje Ježíš velice důsledně. Svým agresivním vystoupením v chrámu si znepřátelil saduceje, pro které chrám znamenal důležitý zdroj příjmů. Zisk z chrámového trhu šel do pokladnice veleknězovy rodiny, a proto cítili saduceové v Ježíšově symbolickém činu ohrožení své hospodářské základny. Rozhodli se tedy nepohodlného rabbiho zabít.
Pohleďme na své vztahy. Kde mluvíme tak, abychom se zalíbili všem? Kde ohýbáme hřbet, abychom nenarazili? Podívejme se na své konflikty. Jsme v nich vnitřně průzrační jako Ježíš, nebo konflikty zmítají i naším srdcem? Vznikly díky naší jasnosti a jednoznačnosti, nebo kvůli neprůhlednosti a dvojsmyslnosti? Rozhodnutí, zda do konfliktu a nepřátelství aktivně zasáhnout nebo jej prostě jen vydržet a zachovat si přitom vnitřní průzračnost, není zdaleka vždycky snadné. Prosme Ježíše o dar jasnozřivosti, kdy je třeba zaujmout jednoznačně odstup a riskovat spor, a kdy usilovat o pochopení a vyjádřit ochotu ke kompromisu.    
                                                                              Anselm Grün – 50x Ježíš
 
Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.