Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

7. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 18.2.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 800
Zpět do rubriky
7. neděle v mezidobí – cyklus A
Lv 19,1-2.17-18; 1 Kor 3,16-23; Mt 5,38-48
 
Ježíš řekl svým učedníkům: 38„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ 39Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; 40a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, (tomu) nech i plášť; 41a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. 42Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. 43Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního‘ a měj v nenávisti svého nepřítele. 44Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. 45Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. 46Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? 47A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? 48Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 5,38-48)
 

Odpouštění

Podle křesťanské morálky mezi „tvé bližní“ patří i „tvůj nepřítel“ a my se tak ocitáme před hroznou povinností odpouštět svým nepřátelům. Každý říká, že odpouštění je krásná myšlenka, do chvíle, než má sám něco odpustit, jako se to stalo nám za války. Tehdy se pouhá zmínka o takovém tématu setkala s nenávistným řevem. Ne proto, že by lidé tuto ctnost považovali za příliš vysokou, či obtížně uskutečnitelnou, ale proto, že ji mají za odpornou a opovrženíhodnou. „Z takových řečí je mně nanic,“ říkají. A polovina z vás už má na jazyku otázku: „Chtěl bych vidět, jak by se vám odpouštělo gestapákům, kdybyste byl Polák nebo Žid.“

Tak jako tak to bude těžké, usnadnit nám to, nicméně mohou dvě věci. Začínáte-li s matematikou, nezačínáte složitými početními operacemi; začínáte obyčejným sčítáním. Stejně tak, chceme-li se skutečně naučit odpouštět (vše přitom ale záleží na skutečném chtění), měli bychom možná začít s něčím snazším, než jsou gestapáci. Mohli bychom začít tím, že odpustíme manželovi či manželce, rodičům nebo dětem nebo nejbližšímu poddůstojníkovi něco, co řekli nebo udělali minulý týden. To nás patrně nějaký čas zaměstná. Za druhé se pak můžeme zamyslet nad tím, co milovat bližního svého jako sebe sama obnáší. Mám ho milovat jako sebe sama. Jak vlastně miluji sebe sama?

C.S. Lewis – K jádru křesťanství

Dokonalost se získává namáhavě, pomalu a po nepatrných částečkách.

Don Bosco