Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

1. neděle postní - cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 2.3.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 673
Zpět do rubriky

1Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. 2Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. 3Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ 4On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.‘“ 5Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu 6a řekl mu: „Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‚Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.‘“ 7Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘“. 8Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: 9„To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ 10Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.‘“ 11Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu. (Mt 4,1-11)

 

Duch Svatý vede Ježíše na poušť. Satan Ježíše sleduje, a nechává jej zdánlivě v klidu. Čeká však jen na Ježíšovu slabou chvilku, hledá jeho slabé místo. Pak zaútočí se svým obvyklým arzenálem: tělesné požitky, sláva a moc. Chová se jako volební manažer Mesiáše, on přece ví, jak to ve světě chodí. To vždycky funguje, když se snaží vytrhnout člověka z Boží ruky. Jenže se přepočítal: Ježíš nepřichází člověka nakrmit, ale dát jeho životu smysl a věčný cíl. Chce, aby ve světě zazářila Boží sláva, a ne jeho. Nechce lidi ovládnout, ale osvobodit k lásce. Satanovi se nepodaří vrazit klín mezi Otce a jeho milovaného Syna.

Preface dnešní neděle nám připomíná, že Ježíš nás naučil, jak máme bojovat se zlem. Také my musíme počítat s tím, že nás satan nenechá na pokoji a bude hledat stále naše slabé místo nebo slabou chvilku. Ani v osobním ani ve veřejném životě se nemůže vyplatit třeba jen trochu si zadat se satanem.

Jiří Mikulášek - Malý průvodce postní dobou - 2017

 

Člověk se v dnešní době nachází mezi dvěma přitažlivými póly; stojí na rozcestí možnosti sounáležitosti s jedním, nebo druhým: buď s Adamem, anebo s Kristem; buď s hříchem, anebo se spásou. Ta první varianta se naplňuje v zahradě plné rajských plodů, v radosti, štěstí, potom však člověka přivede k zakoušení „trní a hloží“. Druhá možnost – spása – se uskutečňuje na poušti, tedy v námaze a utrpení, ale uvádí do zahrady radosti, kam přicházejí andělé, aby vítězi sloužili.

Raniero Cantalamessa – Slovo a život – cyklus A

 

Pouze na základě kultivace solidních ctností je možné darovat se v nasazení za životní prostředí. Jestliže se někdo – ačkoli mu jeho ekonomické podmínky umožňují spotřebovat a utrácet víc – radši lépe oblékne místo toho, aby zapnul topení, znamená to, že si osvojil přesvědčení a způsoby prospěšné ochraně životního prostředí. Je velmi ušlechtilé osvojovat si úkol ochrany stvoření v drobných každodenních úkonech a je úžasné, když je výchova dovede tak motivovat, že se stanou životním stylem. Výchova k environmentální zodpovědnosti může vést k mnohým postojům, které mají přímý a důležitý dopad na ochranu životního prostředí – jako například omezování použití plastových či papírových materiálů, omezení spotřeby vody, třídění odpadu, vaření pouze takového množství pokrmů, které se stačí spotřebovat, ochrana jiných živých tvorů, využívání veřejné dopravy nebo sdílení stejného vozidla s vícero cestujícími, sázení stromů, zhášení zbytečného osvětlení a tak dále. Toto všechno je součástí velkorysé a důstojné kreativity, která ukazuje tu nejlepší stránku lidské bytosti. Když ze svého hlubokého přesvědčení radši opětovně použijeme nějakou věc místo toho, abychom se jí rychle zbavili, může to být skutek lásky, který vyjadřuje naši důstojnost.

Papež František – Laudato si´

 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 1. neděle postní – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.