Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

2. neděle postní - cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 10.3.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 612
Zpět do rubriky

1Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. 2A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. 3A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. 4Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 5Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!“ 6Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. 7Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ 8Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. 9Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“ (Mt 17,1-9)

Tento okamžik evangelia osvětluje zkušenost, kterou si musí dříve či později ve svém životě projít každý křesťan. Přijdou chvíle, kdy se v životě jednotlivé osoby nebo celé rodiny vytvoří určitý klid, případně se přímo zakouší štěstí. Vypadá to, jakoby se těžkosti postupně urovnaly, člověk je spokojený ze své práce a raduje se z vlastních dětí; život se zdá být prostě krásný a plný nadějných příslibů do budoucna. Máme dojem, že jsme konečně dosáhli na vrchol hory Tábor. Výzvy a tlak na to, abychom se konečně pohodlně usadili a oddali se poklidu této situace, je přímo neodolatelná. Za těchto okolností už nikdy více nechceme slyšet o bolesti a smutcích, jež nás obklopují. Chtěli bychom prostě jít dál životem tímto způsobem už navždycky. Jak je dobré  a krásné tu být!

Někdy se stává, že Pán nechává podle svých plánů člověka značnou dobu, nebo dokonce navždy v tomto poklidném přístavu. Je pro něj důležité, aby se ve světě objevovala také znamení tohoto druhu, nicméně je to spíše výjimečné. Mnohem častěji se k nám přiblíží, probudí nás a vyzve k odchodu stejně jako apoštoly: „Vstaň!“ A tak nás opět vrhá do víru života, do těžkostí, rozporů, nemocí a svárů. Někdo je nucený dělat přímo nemožné pro udržení rodinného rozpočtu, někdo se přemísťuje z jedné nemocnice do druhé k lůžku blízkého člena rodiny, někdo zažije velké citové zranění nebo je případně zahalen do neprostupné temnoty nejistoty. (...)

Vyjít z chaldejského Uru a sestoupit z hory Tábor neznamená nic jiného než odvážně vyjít a kráčet naproti Boží vůli.

Raniero Cantalamessa – Slovo a život

 

Petr, Jakub a Jan byli svědky mnoha Ježíšových skutků. Avšak teprve když uviděli Ježíše proměněného, uvědomili si, koho mezi sebou mají. Tito tři apoštolové ho budou vidět na Olivové hoře ve chvílích jeho nejtěžší zkoušky, kdy nechtěl být sám. Chtěl, aby ho podporovali v jeho boji modlitbou. Přemohl je spánek. Petr přes počáteční statečnost zapřel, Jan propadl malomyslnosti a Jakub z Olivové hory utekl. Kdyby však neprožili Tábor, možná by Petr skončil v zoufalství jako Jidáš, Jan by nevytrval až pod kříž a Jakub by neměl sílu dát za svědectví o Kristu život jako první z apoštolů.

Buďme si jisti, že i nás provází navzdory naší liknavosti Ježíšova starostlivá a nepřestávající láska při všech našich zkouškách.

Jiří Mikulášek - Malý průvodce postní dobou - 2017

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 2. neděle postní – cyklus A z předchozích let najdete zde a zde.