Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

4. neděle velikonoční – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 5.5.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 205
Zpět do rubriky

 

1Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. 2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. 4Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ 6Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. 7Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. 8Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. 10Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (Jan 10,1-10)


Ten, kdo se nechal přitáhnout Božím hlasem a začal následovat Ježíše, velmi rychle v sobě objeví neodolatelnou touhu přinášet radostnou zvěst bratřím prostřednictvím evangelizace a služby v lásce. Všichni křesťané jsou povoláni k tomu, aby byli misionáři evangelia! Vždyť učedník nedostává dar Boží lásky pro svou soukromou útěchu. Není volán k tomu, aby přinášel sám sebe nebo se staral o firemní zájmy. Prostě se ho dotkla a proměnila ho radost z toho, že se cítí být Bohem milovaný, a tento prožitek si nemůže nechávat jen pro sebe: „Radost evangelia, která naplňuje život společenství učedníků, je radostí misijní“ (apoštol. exhort. Evangelii gaudium,21).

Misijní nasazení tedy není jakýmsi přídavkem ke křesťanskému životu, jakoby nějaká ozdoba, ale naopak, nachází se v srdci samotné víry; vztah s Pánem v sobě zahrnuje to, že jsme posláni do světa jako proroci jeho slova a jako svědkové jeho lásky.

I když zakoušíme svou velkou křehkost a často v sobě cítíme malomyslnost, musíme pozvedat hlavu k Bohu, aniž by nás dusil pocit naší nehodnosti anebo bychom upadali do pesimismu, který z nás dělá pasivní diváky unaveného a rutinního života. Není tu místo pro strach. Bůh sám očistí naše „nečisté rty“ a učiní nás vhodnými pro své poslání: „Tvá vina je smazána, tvůj hřích je odpuštěn. Tu jsem uslyšel hlas Páně, jenž říkal: ‚Koho pošlu? Kdo za nás půjde?‘ A já jsem řekl: ‚Tady jsem, pošli mne!‘“(Iz 6,6-8).

Každý misijní učedník slyší ve svém srdci Boží hlas, který ho zve, aby „procházel“ mezi lidmi jako Ježíš, „prokazoval dobrodiní a všechny uzdravoval“ (srov. Sk 10,38). Už jsem připomněl, že v síle svého křtu je každý křesťan „christoforos“, to znamená „ten, kdo nese Krista“ svým bratřím (srov. Katecheze, 30. ledna 2016). To platí zvláště pro ty, kdo jsou povoláni ke zvláštnímu zasvěcení, i pro kněze, kteří velkoryse odpověděli „tady jsem, pošli mne“.

Poselství papeže Františka k 54. Světovému dni modliteb za povolání

 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 4. neděle velikonoční – cyklus A z předchozích let najdete zde.