Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

16. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 22.7.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 602
Zpět do rubriky

24Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. 25Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. 26Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. 27Tu přišli služebníci k hospodáři, a řekli mu: ‚Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ 28On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: ‚Máme jít a sesbírat ho?' 29On však řekl: ‚Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. 30Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘ 31Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. 32Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích." 33Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ 34To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. 35Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: ‚Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.' 36Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ 37Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, 38pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. 39Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. 40Jako se sbírá plevel a spaluje se v ohni, tak bude i při skonání věku. 41Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, 42a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípání zubů. 43Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“ (Mt 13,24-43)

 

K tématu

Zlo nemá první, ani poslední slovo

V těchto nedělích podává liturgie několik evangelních podobenství, tedy krátkých příběhů, které používá Ježíš při hlásání nebeského království zástupům. Mezi těmi, které obsahuje evangelium této neděle, je jedno, které je poněkud komplikované, nerozumí se mu hned napoprvé, a Ježíš podává učedníkům výklad. Je to podobenství o pšenici a koukolu, které řeší problém zla ve světě a poukazuje na Boží trpělivost (srov. Mt 13,24-30.36.43). Scénou je pole, kam hospodář zasel pšenici, ale v noci přichází nepřítel a rozsévá koukol. Slovo koukol je v hebrejštině odvozeno z téhož kořene jako satan a odkazuje k pojmu rozdělení. Všichni víme, že démon je rozsévač koukolu, bez ustání se snaží rozdělovat lidi, rodiny, národy a lid. Služebníci by chtěli plevel hned vytrhat, ale hospodář tomu zabrání s odůvodněním: „Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici“ (Mt 13,29). Všichni totiž víme, že se rostoucí koukol velmi podobá pšenici, takže je tu riziko, že s ní bude zaměněn.

Ponaučení, které z tohoto podobenství vyplývá, je dvojí. Především říká, že zlo, které je ve světě, nepochází od Boha, nýbrž od jeho nepřítele, od Zlého. Zajímavé je, že přichází rozsévat koukol v noci, za tmy, v nejasnosti. Jde tam, kde není světlo, a rozsévá koukol. Tento nepřítel je záludný, rozesel zlo mezi dobro, takže jej my lidé nemůžeme přesně oddělit, ale nakonec to bude moci učinit Bůh, který si bere čas.

A tady přicházíme ke druhému tématu: k protikladu mezi netrpělivostí služebníků a trpělivému čekání hospodáře, který představuje Boha. Někdy máme velice naspěch, abychom soudili, třídili, postavili dobré sem a špatné tam… Vzpomeňme na modlitbu onoho pyšného: „Děkuji ti pane, že jsem dobrý a ne jako tamten špatný“. Pamatujme na to. Bůh však umí čekat. Hledí na „pole“ života každého člověka s trpělivostí a milosrdenstvím, vidí špínu a zlo mnohem lépe než my, ale vidí také zárodky dobra a s důvěrou čeká, až dozrají. Bůh je trpělivý, dovede čekat. Jak je to krásné! Náš Bůh je trpělivým otcem, který nás stále očekává a čeká nás se srdcem na dlani, aby nás přijal a odpustil nám. Vždycky nám odpouští, když k němu přijdeme.

Postoj hospodáře je postojem naděje založené na jistotě, že zlo nemá první, ani poslední slovo. Ba více. Díky této trpělivé naději Boží se samotný koukol, tedy zlé srdce s mnohými hříchy může nakonec stát pšenicí. Avšak pozor: evangelní trpělivost není indiference vůči zlu, nelze zaměňovat dobro se zlem! Vzhledem ke koukolu, který se vyskytuje ve světě, je Pánův učedník povolán napodobovat Boží trpělivost, sytit naději založenou na nezlomné důvěře v konečné vítězství dobra, tedy Boha.

Nakonec totiž bude zlo odstraněno a zničeno. V čase sklizně, tedy soudu, ženci splní hospodářův pokyn, oddělí koukol a spálí jej (srov. Mt 13,30). V onen den konečné žně bude soudcem Ježíš, Ten, který ve světě zasel pšenici a sám se stal pšeničným zrnem, zemřel a vstal z mrtvých. Na konci budeme všichni souzeni stejným měřítkem. Jakým? Tím, podle kterého jsme soudili my: milosrdenství, které jsme prokázali druhým, bude prokázáno také nám. Prosme Matku Boží, naší Matku, aby nám pomohla růst v trpělivosti, naději a milosrdenství ke všem bratřím.

Papež František 20. 7. 2014 před modlitbou Angelus - http://radiovaticana.cz

 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 16. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde.