Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

20. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 20.8.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 253
Zpět do rubriky
21Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. 22A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ 23Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ 24Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ 25Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ 26On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ 27Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ 28Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá. (Mt 15,21-28)
 
K tématu

Každého z nás, kdo jsme kdy o sobě
a o svém místě v nesmírné bublině tohoto vesmíru
kdy přemýšleli, muselo někdy napadnout,
zda má náš příběh nějaký smysl, a pokud ano, tak jaký.

Jsem zde, s tělem utvořeným
ze stejných prvků Mendělejevovy tabulky jako okolní vesmír.
Moje tělo po smrti tak organicky přijme země, ze které jsem,
že krátká jizva hrobu se na několik týdnů zacelí natolik dokonale,
že po mně nezůstane jediná stopa.
Z prachu země jsem
a v prach země se navrátím a rozplynu. 

Každého z nás muselo někdy napadnout,
proč zde jsme a zda za naším příběhem nestojí někde v pozadí
nebo mezi námi nebo tak, že nás prostupuje, mysl, inteligence, Bůh,
něco nad námi nebo jak to pojmenovat, co dává příběhu smysl.

Židovství a křesťanství přinesou myšlenku,
že to mohu oslovit,
že oné síle, inteligenci či všemu tomu,
co se skrývá za písmeny
Dieu, God, Dios nebo Bůh,
mohu říct „Ty“,
že se s tím dá mluvit.

Marek Orko Vácha: Neumělcům života

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 20. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde.