Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

28. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 14.10.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 214
Zpět do rubriky

1Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: 2„Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. 3Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. 4Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‚Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ 5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. 6Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. 7Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. 9Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ 10Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
11Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. 12Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‘ On se nezmohl na slovo. 13Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ 14Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“ (Mt 22,1-14)

 

K tématu

Svatba, na které se účast neodmítá.

 

Není to ledajaká hostina, je to královská hostina! Ti, kteří pozvání odmítají a jdou si za svým, si hrají s králem, se kterým není radno si zahrávat. Pozvaní hosté si s Ním nejsou rovni, a proto odmítnout je opovážlivé. Jeho pozvání je nezasloužené, překvapivé a radostné a velí k tomu, aby člověk vše zanechal a zareagoval na jeho pozvání.

 

Pokora

Jednou přišel za mnichem do kláštera mladý, skvěle vypadající muž, aby se poradil, co a jak. Rozpovídal se o svých starostech, o podrazech ve firmě, jíž šéfoval, o nenaplněné kariéře a dvou ztroskotaných manželstvích. Čekal, že mnich mu bude dlouhé hodiny nabízet možnosti, jak z toho všeho ven.

Avšak jakmile muž ztichl, mnich jenom mávl rukou a prohodil jedinou větu: „Hochu, pokora je lék na všechno.“

Juraj Jordán Dovala – Pozvání do ticha