Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

29. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 21.10.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 215
Zpět do rubriky

 

15Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. 16Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. 17Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ 18Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. 20Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ 21Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,15-21)

 

K tématu

Člověk, který nese v sobě Boží obraz, patří Bohu. Ježíš vrací člověku, ale také věcem původní místo, které jim dal Bůh.

 

Jaká je to tedy bytost, jež byla stvořena s takovou vážností? Je to člověk, velká, obdivuhodná a živá postava, jež má v Božích očích větší cenu než všechno ostatní stvoření: je to člověk a pro něho existuje nebe i země a moře a celé stvoření; jeho spáse přikládal Bůh takovou důležitost, že pro něho neušetřil ani svého jednorozeného Syna. Vždyť Bůh neúnavně používal všech prostředků, aby dal člověku vystoupit až k sobě a posadil si ho po své pravici.

Svatý Jan Zlatoústý – KKC 358

Boží portrét

Jednoho dne se anděl Michelangelo, malíř, rozhodl, že namaluje portrét Boha. Věděl, že to bude nejsložitější dílo, co kdy maloval. Bůh je obrovský: jak ho dostane do obrazu? Rozhodl se udělat si pár skic, aniž by moc přemýšlel o tom, co kreslí. Začal list po listu črtat něco o Bohu. Pracoval frenetický a pokaždé objevil něco dalšího, dostal nový nápad. Počmáral miliony papírů, takže jeho ateliér praskal ve švech. Jednoho dne se snažil trochu uklidit a zapomněl zavřít okno. Laškovný větřík odnesl pár milionů papírů oknem ven. „To je katastrofa! Moje výkresy!“

Náčrtky létaly všude možně a mnoho jich spadlo i na Zemi. Lidé je našli, prohlíželi si je a studovali a byli šťastní, že konečně vědí, jak vypadá Bůh. Pak začali náčrtky různě vykládat. „Bůh je jako slunce,“ říkal jeden. „Ne, Bůh je silný jako býk,“ tvrdil druhý. Každý byl přesvědčen, že našel ten jediný a skutečný obraz Boha, a tak se začali hádat. Bůh z toho byl velmi smutný a rozhodl se, že to tak nenechá. „Půjdu mezi ně osobně. Tak mě uvidí, budou si na mě moci sáhnout a uslyší mě.“ Jak Bůh rozhodl, tak učinil. Narodil se jako dítě uprostřed lidí a jmenoval se Ježíš.

Proto je dnes pro všechny snadné poznat Boha. Stačí znát Ježíše.

Bruno Ferrero, SDB – La vita secondo ľaurora, Torino 2014

 

 Výklad biblického čtení a úvod do meditace 29. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde.