Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

31. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 3.11.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 358
Zpět do rubriky


1Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: 2„Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. 3Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. 4Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. 5Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, 6mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, 7mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají ‚mistře‘.
8Vy však si nedávejte říkat ‚mistr‘, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. 9A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. 10Ani si nedávejte říkat ‚učitel‘, jenom jeden je váš Učitel – Kristus.
11Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. 12Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
(Mt 23,1-12)

 

K tématu

Jeden bonmot říká: Současní rodiče jsou poslední generací dětí, která poslouchala své otce, a první generace otců, která poslouchá své děti...Je to vlastně nešťastná generace: jako děti neměla takovou vážnost jako současné děti a dnes zase nemá vážnost jako tehdější rodiče.

Závisí ale jen na nich, jestli opustí to, co uvádí ve zmatek jejich identitu.

 

Právo, aby rodiče byli rodiči, ne kamarády svých dětí

Už jsme mluvili o tom, že někteří rodiče se své působení ve vztahu k dětem snaží omezit na vykonávání určitých rolí: „taxikář“, „kontrolor“, „pečovatelka“, „sluha“, atd. Tím se prakticky zříkají toho, co je podstatou jejich rodičovství, totiž vychovávat své vlastní děti. Zdá se, že je to součást stále větší tendence odpoutat se od rodičovské role a přijmout jiný způsob chování. Jako by se stále větší počet rodičů zříkal svého rodičovství ve vztahu k sobě, své rodině a především ke svým dětem.

Rodiče nerezignujte!

Tento fenomén se rozšířil víc, než si myslíme. Je spojen se stále většími obtížemi rodičovské role, která se vždy chápala jako nevděčná. Nemluvíme tu o lhostejných či špatných  rodičích bez pocitu odpovědnosti nebo o těch, kteří nemají chuť přiložit ruku k dílu a trochu se obětovat… Ne, mluvíme o úplně normálních rodičích, kteří si svou odtažitost nejspíš ani neuvědomují, kteří na svých bedrech nesou spoustu starostí, obětují se pro rodinu, udělají všechno pro to, aby jejich dítko chodilo do renomované školy, ale… následně nic nevědí, o vzdělávací cestu, kterou tam jejich dítě prochází, se už nezajímají, nepřijdou na rodičovské schůzky. Řeknou: „ Mému dítěti nic nechybí a já nedovolím, aby mu něco chybělo“ – ale pak nemají čas s ním pobýt, pohrát si a promluvit si sním… Snaží se být velkými přáteli svých dětí, ale neumějí  vůči nim a jejich chování zaujmout rozhodný postoj, nikdy neřeknou, že tohle je správně a tamto špatně. Mívají občas velmi zásadové až patetické promluvy, ale následně v tichosti ustoupí, či změní směr. Dále to jsou klasické případy, které „kážou vodu, ale pijí víno“: svým chováním popírají, co přikazují svým dětem; jsou k nim sice láskyplní a něžní, ale neumí je napomenout, asi z obavy, že ztratí jejich lásku. Častou variantou jsou i rodiče, kteří dětem přesně a konkrétně stanoví pravidla, jež mají zachovávat, ale pak se jim nedaří je namotivovat a podporovat k jejich zachovávání. Kolik rodičů delegovalo výchovný úkol na jiné (škola, farnost, skauting, skupinky mladých) a podílejí se na tom, co lze označit za výchovnou nečinnost rodin? Kolik otců, navzdory výrazné proměně rolí v nejužší rodině, pokračuje v nerozumné tradici delegovat celou výchovnou odpovědnost na matku?

Rodinný poradce Mario Chiarapini tvrdí, že velké množství rodičů zkrátka rezignovalo na svou rodičovskou roli. Ospravedlňují se přitom četnými obtížemi, problémy v práci, stresem, dezorientací týkající se jejich výchovné role. Stěžují si na tlak dnešní antirodinné kultury, na malou pomoc zvnějšku, nejistotu, výčitky, že nedávají dětem, co by chtěli, na nerovný boj s televizí a médii, které předkládají alternativní vzory chování, na překotně se měnící problematické prostředí atd.

Amedeo Cencini - Máš-li mě rád, nedovol mi všechno

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 31. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde.