Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

32. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 10.11.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 184
Zpět do rubriky

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:1„Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. 2Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. 3Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, 4prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. 5Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. 6Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ 7Tu všechny panny vstaly a začaly si upravovat lampy. 8Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ 9Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ 10Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. 11Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12On však odpověděl: ‚Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
(Mt 25,1-13)

 

K tématu

Tak co s životem?

Začalo to, zdá se mi, tím, že jsme přestali brát vážně pevnou vůli a pak ji cestou tiše odhodili. Že jsme vzali vážně myšlenku, že by život měl být především příjemný a zábavný. Žádné kopce a pot, žádná zima při bivacích, žádné sebepřemáhání; když už hory, tak pěkně lanovky, vyhřátá horská chata s wellness a teplá večeře podle jídelního lístku, s odpovídajícím vínem. Žádné posty, žádné odříkání si něčeho, vždyť žijeme jenom jednou, tak ať máme, co chceme, co tělo žádá, ať to máme pěkně všechno pohromadě a ať jsou Vánoce každý den, jak hezky říká reklama. (…)

… se všeobecnou ztrátou vůle, je to ještě ve společnosti podporováno tím, čemu se říká umění, kde je to všechno jaksi běžné a obecné, neboť umění odráží realitu společnosti, říká se. To, že ji má krom toho taky vytvářet a nabízet vzory, se nám zdá příliš přežilé, příliš mirkodušínovské, pravdoláskařské, příliš americké. Naopak, pokud film ukáže spodinu věcí, lidské bahno a nízkost, můžeme být klidní, film odráží realitu světa, říkáme – už se nemusíme stydět za svůj život vepřů, takto vlastně žijí všichni, a dokonce to někdo natočil do filmu, takže je to normální…

A tak, protože už nemáme vůli, vůbec žádnou vůli, a nikdo nás nikdy nenaučil sebeovládání a protože chceme Vánoce každý den, tak se necháme smýkat každým závanem emocí a ještě myslíme, že je to tak dobře. Naše etika vztahů je velmi jednoduchá: když mi to dělá dobře, tak je to dobře, když mi to přestane dělat dobře, tak pryč, najednou tě holka nemám rád, vyznává se zpěvák upřímně ve známé písničce a sám je z toho možná trochu zmatený. Tak co teď?(…)

Emoce nás hravě sfouknou a protože jsem nikdy nevzdorovali vichru, když přijde i slabší vánek, smete nás bez boje. A ani se  vlastně bojovat nechce, následovat hlas svého srdce je přece něco krásného.

 

Marek Orko Vácha - Nevyžádané rady mládeži

 

Pánovo pozvání, jak máme žít život, je jasné, ale naše odpověď může být dobrá nebo špatná. Je třeba být bdělí a reagovat správně teď hned, ne až se mi bude chtít.

 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace 32. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde.