Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

33. neděle v mezidobí – cyklus A

Ilustrace
Zveřejněno: 17.11.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 275
Zpět do rubriky

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: 14„Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. 15Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. 16Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. 17Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. 18Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. 19Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. 20Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‚Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ 21Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi věrně spravoval, mnoho ti svěřím. Vejdi k radostné hostině svého pána.‘ 22Přistoupil i ten druhý, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ 23Pán mu řekl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi věrně spravoval, mnoho ti svěřím. Vejdi k radostné hostině svého pána.‘ 24Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘ 26Pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? 27Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. 28Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. 29Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. 30A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípání zubů.‘“ (Mt 25,14-30)

 

K tématu

Král Šalamoun prosil Boha o dar moudrosti, tj. o dar vidět v pravém světle věci, mezi nimiž je pro nás vůbec nejdůležitější poznat cestu k pravému štěstí.

Sv. Rafael od svatého Josefa 

Dobře prožít svou smrt je nesmírně závažný úkol. Ještě důležitější je dobře se na smrt připravit. Někdy si myslíme, že smrt je cosi, co bude až jednou, později, na konci, tragické událost, na kterou je lépe raději snad ani nepomyslet, protože nám kazí radost, kterou můžeme prožívat v každodenním životě. Život – to je teprve něco úchvatného, poskytuje je nám tisícero způsobů seberealizace, zajišťuje nám svobodu sebeurčení. Copak vůbec mohou mít ty dvě věci něco společného? Boží moudrost, zjevená ve výrocích biblických autorů, klade důraz na nedocenitelnou hodnotu životného postoje, který pamatuje na vlastní pomíjivost – žít tak, aby všední den byl dobrou přípravou na setkání s Bohem, který mi svěřil dočasnou vládu nad konkrétním počtem hřiven. Autor knihy Kazatel vysvětluje, že moudré srdce je to, které „ví, že nastane čas soudu“ (Kaz 8,5), neboli pamatuje na den a hodinu smrti. Se stejným napomenutím se na nás obrací Ježíš Sirach: „Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, (vzpomeň) na hnilobu a smrt a dbej přikázání“ (Sir 28,6).

Jerzy Zieliński – 364 dní s mystiky Karmelu, KNA 2011

 Výklad biblického čtení a úvod do meditace 33. neděle v mezidobí – cyklus A z předchozích let najdete zde.