K tématu neděle
Je pozdní říjen. Včera jsem na obchvatu kolem Holic zastavil stopaři. (...) Dojeli jsme. Dávám mu peníze, aby viděl, že se o něj Pán Bůh opravdu stará, a naplňuje mne posvátný pocit, že jsem mohl chvilku v autě vézt Ježíše. Jel jsem dál, ale to už Ondra neviděl, že tentokrát oči zvlhly mně. Cestou přemýšlím, co vlastně Jan Křtitel myslel tím, že „Ježíš bude křtít Duchem Svatým“. Snad můžeme říct, že tu jde o zázrak velkorysosti? Jsme-li velkorysí, věci vždy dostanou svůj správný řád. (...)
Ježíš zemřel a s ním i můj hřích. Vzkříšený Ježíš je pak znovu oním očistným beránkem, jako tehdy, když přišel k Jordánu. Je ale tím beránkem „živým zabitým“ (srov. Zj 5,6), stále nesoucím hřích světa. Jan o Ježíšovi dále říká, že je tím, který „křtí Duchem Svatým“. Je tím, který svou smrtí – člověk tehdy zabil vtělené milosrdenství – svět noří do Ducha velkorysé lásky, jež se dává a nic nečeká zpět. Jedná se o stejného Ducha, který se vznášel nad vodami prvotního chaosu (Gn 1,2), aby z něj mohl povstat vesmír v celé své velkorysé a velkolepé nádheře. Je tím, jehož mírou je velkorysost, kterou Ježíš na kříži dovedl do krajnosti.
Ježíšova smrt je proto novým stvořením a novým začátkem. Je novým životním principem jeho učedníků. Bude tomu tak vždy, když budeme velkorysí – pak kolem sebe uvidíme rašit nový život.
Ladislav Heryán – Stopařem na této zemi, Portál 2017
Jaká je moje velkorysost?
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 2. neděle adventní – cyklus B z předchozích let najdete zde.