Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

3. neděle adventní – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 17.12.2017
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 489
Zpět do rubriky

6Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. 7Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho.8On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. 19Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ 20Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ 21Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ 22Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ 23Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“ 24Někteří z poslů byli farizeové. 25Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ 26Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; 27ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ 28To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil. (Jan 1,6-8.19-28)

 

K tématu

Třetí neděle adventní je charakterizovaná výzvou svatého Pavla: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se. (…) Pán je blízko“ (Flp 4,4-5). Apoštol nás vybízí k radosti, která není jen povrchní nebo emotivní a není to ani světská či konzumní radost. Nikoli. Jde o autentičtější radost, jejíž chuť jsme povoláni objevit. Chuť pravé radosti. Radosti, která zasahuje nitro naší existence v očekávání Ježíše, který již přišel dát světu spásu, slíbeného Mesiáše, narozeného v Betlémě z Panny Marie. (…) Jsme povoláni nechat se strhnout k jásotu a radosti. Křesťan, který není radostný, něco postrádá anebo to není křesťan. Radost srdce, vnitřní radost nás nese vpřed a dodává nám odvahu. Pán přijde do našeho života jako osvoboditel, přijde nás vysvobodit z každého vnitřního i vnějšího otroctví. On nám ukazuje cestu věrnosti, trpělivosti a vytrvalosti, aby se při jeho návratu naplnila naše radost. Vánoce jsou blízko, znamení jejich blízkosti jsou zjevná na našich ulicích a domech; také tady na tomto náměstí stojí jesličky a vánoční strom. Tato vnější znamení nás vybízejí, abychom přijali Pána, který bez ustání klepe na naše dveře, naše srdce, a přibližuje se nám; vybízejí nás, abychom Pána rozpoznávali v bratřích, kteří procházejí okolo nás, zejména v těch nejslabších a potřebných.

papež František 11. 12. 2016

 

Křesťan, který není radostný, něco postrádá. Co postrádám já? V čem jsem spoutaný?