Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Dvacátá kapitola Lukášova evangelia

Ilustrace
Zveřejněno: 23.11.2010
Autor:
Přečtení: 932
Zpět do rubriky

 23. listopadu 2010

1Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími 2a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“ 3Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, 4odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“ 5Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘ 6Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ 7A tak odpověděli, že nevědí odkud. 8Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

9Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. 11Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. 12Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. 13Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ 14Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ 15A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ 17On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným‘? 18Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 19Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

20Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. 21Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. 22Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 23Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim: 24„Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ 25Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 26A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.

27Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: 28„Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ 29Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30Jeho manželku si vzal druhý, 31pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ 34Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. 35Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. 36Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. 37A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. 38On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ 39Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ 40A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

41Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? 42Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 43dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ 44David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“ 45Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: 46„Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 47Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“