Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

4. neděle velikonoční – cyklus B

 4. neděle velikonoční – cyklus B

Sk 4,8-12; 1 Jan 3,1-2; Jan 10,11-18
 
Ježíš řekl: 11„Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. 12Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – 13vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích mu nezáleží. 14Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, 15jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. 16Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. 17Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. 18Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“ (Jan 10,11-18)
Srovnání: Žl 23,1; Iz 40,11; Ez 34,15; Žid 13,20; 1 Petr 2,25; Zj 7,17; Jan 15,13; 1 Jan 3,16; Jan 10,27; Mt 11,27; Jan 10,17; Iz 56,6-8; Jan 11,52; Sk 2,24; Mk 10,32; Jan 14,31; 15,10
Úvod k meditaci
Ježíš zná své ovce, ovce znají jeho. Kdo má Ježíše za pastýře, rozeznává jeho hlas mezi jinými hlasy, jinými názory, které se ucházejí o pozornost člověka.
Ježíš je dobrý pastýř, ovce jsou jeho vlastní a on za ně dává svůj život. Jako vydal za své ovce život na kříži, tak jej vydává neustále na oltářích ve mši svaté. Dar, který Ježíš přináší ovcím, je věčný život.
Svou lásku chtěl Ježíš vtisknout skrze Ducha Svatého do myslí a srdcí těch, které si přizval ke svému pastýřskému dílu jako pomocníky. Skrze své spolupracovníky chce Ježíš lidstvo stále sjednocovat, posvěcovat a chce mu vtisknout pečeť své božské lásky.
Výklad biblického textu
Kontext: Je to poslední velká Ježíšova řeč pronesená před Židy. Skrze ni se zjevuje před světem. Hlavní téma této řeči tvoří výroky „já jsem“: Já jsem dveře (Jan 10,7.9) a Já jsem dobrý pastýř (Jan 10,11.14). Tyto výroky poukazují na výlučnost Ježíšova zjevení.
Obraz dobrého pastýře byl nejčastějším symbolem, který křesťané v prvních stoletích používali k zobrazení Krista. Se ztvárněním Krista – dobrého pastýře se setkáváme již v katakombách. Tato vyobrazení představují Krista jako toho, kdo přišel na svět, aby hledal ztraceného člověka, aby se o něj staral. Jako toho, kdo touží po tom, aby člověka přivedl zpět k Bohu. Kristus jako dobrý pastýř je tím, kdo s příkladnou a neúnavnou starostlivostí a s naprostým nasazením usiluje o každého člověka.
V celém Orientu byl pastýř hojně rozšířeným obrazem pro božského i lidského panovníka. O to je pozoruhodnější, že jediným pravým pastýřem je sám Bůh (srov. Žl 23,1); ostatní, kteří se někdy označují jako pastýři, jsou kritizováni ze strany proroků.
v. 14: Vztah dobrého pastýře k jeho chráněncům není rezervovaný, nevyznačuje se chladností, není vztahem ryze věcným a neosobním, nýbrž se vyznačuje srdečností. Jedná se o skutečně osobní vztah, který se podobá vztahu mezi Otcem a Synem. Nejsme pro Ježíše pouhými čísly. Zná nás s naší minulostí, s našimi námahami, našimi selháními a veškerými našimi osobními zvláštnostmi. Ježíš nás zná a miluje nás a rád by nás více vtáhl do společenství se sebou. K tomu je však nezbytné, aby On pro nás nebyl pouhým jménem, nýbrž abychom ho stále lépe poznávali a důvěřovali mu.
v. 16: Ježíšova pastýřská starostlivost není ohraničena pouze na lid Izraele, ale ke stádci patří (budou patřit)
i obrácení pohané. Nikdo není vyloučen, vyřazen nebo vynechán z jeho pastýřské péče a láskyplné starostlivosti. Boží láska, která je v něm přítomná a v něm působí, náleží všem lidem bez výjimky. Všem lidem patří pozvání, aby se stali jedním velkým společenstvím skrze něj, dobrého pastýře, a skrze společenství s ním. Tohoto společenství není člověk schopen nikdy sám dosáhnout. Společenství je dílem dobrého pastýře, je jeho posláním.
K tématu
JEŽÍŠ – DOBRÝ PASTÝŘ
Obrazem dobrého pastýře oslovuje Ježíš hlubokou touhu antického člověka. Židé vždycky viděli v Bohu pravého pastýře, který vede svůj národ. Z jeho pověření se stal Mojžíš pastýřem a vůdcem lidu. Řekové znali ochránce stád stojícího uprostřed rozlehlé zahrady s ovcí na ramenou. Zahrada připomíná ráj a s pastýřem spojují Řekové touhu po zdravém světě. V mnoha kulturách je prototypem rozvážně pečujícího otce, obrazem otcovské Boží péče o člověka.
Prvotní křesťané přejali touhu Izraele i řeckého světa. Jakožto Bůh je Ježíš pastýřem, který vede svůj lid k životu. Řekové spojují postavu dobrého pastýře s božským pěvcem Orfeem: jeho zpěv krotil divoká zvířata a přiváděl mrtvé znovu k životu. výtvarné umění ho zachycuje obvykle v idylické krajině obklopeného ovcemi a lvy. Prvotní křesťané ho chápou jako obraz Krista, božského pěvce, který v nás svým slovem krotí šelmu a probouzí k životu to, co bylo mrtvé. Když na sebe Ježíš v Janově evangeliu vztahuje titul dobrého pastýře, oslovuje v nás tyto obrazy ochránce stáda, které dřímají v našem nitru jako archetypální symbol spásy.
Ježíš o sobě říká: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce“ (Jan 10,11). Poznávacím znamením dobrého ochránce stád je jeho ochota dát život za své blízké. Ježíš se staví do čela svých učedníků, nasazuje se pro ně, obětuje se za ně, aby je nepotrhal vlk a aby se do ovčína nedostal žádný zloděj. Právě jako pastýř jde místo nich na smrt. Svou smrtí na kříži zapudí od nich jakékoli nebezpečí. Kříž se stává všem vlkům, kteří by se snažili do ovčína vloupat, nepřekonatelnou překážkou.
K výroku o dobrém pastýři přidává Pán ještě další: „Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce“ (Jan 10,14n). Pán zná každého svého učedníka a učednici osobně. Každý jednotlivec je pro něho důležitý a každého volá jeho jménem. Existuje tedy intimní pouto mezi pastýřem a jeho ovcemi – hluboce je miluje. V uvedených slovech zaznívá motiv Orfea. který své posluchače okouzloval zpěvem. Od nepaměti mu lidé vkládali do úst písně milostné. Pastýři jsou pěvci lásky. Vánoční koncerty Corelliho, Manfrediniho nebo Torelliho přejímají motivy sicilských pastýřů; z pastorel zaznívá Ježíšova láska k těm, kteří jsou jeho.
U Matouše a Lukáše líčí Ježíš své pastýřské jednání v podobenství o ztracené ovci. „Má-li někdo z vás sto ovcí
a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila...‘“
(Lk 15,4-6).
Jako dobrý pastýř se vydává Ježíš hledat ztracenou ovci – a zmatené, vyčerpané zvíře vyzvedne něžně na svá ramena. My lidé jsme jako ovce uvízlé v houštině života. Kristus nás hledá, protože mu na nás záleží. Když nás konečně najde, slaví svátek radosti. Sto ovcí v jeho stádu symbolizuje plnost a celistvost. My jsme však ztratili svůj střed, svou integritu, sami sebe. Jako dobrý pastýř v nás Pán pátrá po všem, co přehlížíme, potlačujeme nebo co jsme ztratili. Znovu nalézá všechno, co jsme v životě poztráceli, a potom s námi slaví svátek naší integrity a sebenalezení.
Máme-li po ruce nějaký obrázek dobrého pastýře, důkladně se na něj zadívejme. Co v nás vyvolává? Kterých našich tužeb se dotýká? Jakou představu Ježíše v nás probouzí?
V žalmu zpíváme: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek“ (Žl 23,1). Immanuel Kant pokládal tuto větu za nejhlubší zkušenost své víry. Intelektuální filozof vnímal v tomto žalmovém verši něco jiného. Jeho srdce docházelo pokoje. Snad nám tato věta pouze mile zní, ale jinak nás svým významem míjí. A přesto – pokud je skutečně pravdivá, jak tedy prožíváme svou osamělost, nedostatek náklonnosti a lásky? Vytušíme z ní snad, tak jako Kant, že o Ježíše můžeme opřít svůj život a že nás Ježíš dovede jako dobrý pastýř na pastviny, na kterých nalezneme život?
Anselm Grün – 50 x Ježíš
Povolání, dar Boží lásky
V otevřenosti vůči Boží lásce se jako plod této lásky rodí a rostou všechna povolání. A čerpáme-li z těchto pramenů: z modlitby, z vytrvalého přijímání Božího Slova a svátostí a mimořádným způsobem z eucharistie, je pro nás možné žít lásku k bližnímu, ve které se učíme odhalovat tvář Krista, našeho Pána (srov. Mt 25,31-46). Pro vyjádření nerozlučitelného pouta, jež spojuje tyto „dvě lásky“ – lásku k Bohu a lásku k bližnímu – vyvěrající z téhož Božího zdroje a k němu nasměrované, používá papež sv. Řehoř Veliký příklad rostliny: „Do půdy našeho srdce (Bůh) nejdříve zasadil kořen lásky k němu a z něho se pak jako koruna rozvinula láska k bratřím.“
Tato dvě vyjádření jediné lásky Boží musejí nezbytně prožívat s mimořádnou intenzitou a čistotou srdce zvláště ti, kdo se již rozhodli nastoupit na cestu rozlišování povolání ke služebnému kněžství či k zasvěcenému životu; představují určující prvek. Právě láska k Bohu, jejímiž viditelnými, i když vždy nedokonalými obrazy se kněží
a zasvěcení stávají, je motivací odpovědi na volání zvláštního zasvěcení se Pánu skrze kněžské svěcení či sliby evangelních rad. Síla odpovědi sv. Petra Božskému Mistrovi „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji“ (Jan 21,15) je tajemstvím bytí darovaného a žitého v plnosti, a proto naplňuje hlubokou radostí.
Jiné konkrétní vyjádření lásky, tedy lásky k bližnímu, a to především k těm nejpotřebnějším a trpícím, je rozhodujícím podnětem, který činí kněze nebo zasvěcenou osobu podněcovatelem společenství mezi lidmi a rozsévačem naděje. Vztah zasvěcených, především kněží, ke společenství křesťanů je klíčový a stává se také základní součástí jejich afektivního obzoru. Právě proto Svatý farář arský rád opakoval: „Kněz není knězem pro sebe; je jím pro vás.“…
Povzbuzuji vás s živou starostlivostí, abyste projevovali bdělou pozornost vůči všem z vašich farních společenství, sdružení a hnutí, kteří dávají najevo určitá znamení povolání ke kněžství nebo ke zvláštnímu zasvěcení. Je důležité vytvářet v církvi vhodné podmínky, aby mohla rozkvést mnohá „ano“ jako velkorysé odpovědi na volání Boží lásky.
Nabídka orientačních bodů pro plodnou cestu bude úkolem pastorace povolání. Základním prvkem je láska k Božímu Slovu, péče o stále rostoucí důvěrné přátelství s Písmem svatým a pozorná a vytrvalá osobní i společná modlitba, aby všichni byli schopni zaslechnout Boží volání mezi tolika jinými hlasy, které naplňují každodenní život. Ale je to především eucharistie, která je „životním středem“ každé cesty povolání: právě zde se nás dotýká Boží láska v Kristově oběti, v dokonalém vyjádření lásky. Právě zde se stále znovu učíme žít Boží lásku „vysokou měrou“. Slovo, modlitba a eucharistie jsou vzácnými poklady pro pochopení krásy života naplno vydaného pro Boží království.
Přeji si, aby se místní církve ve svých různých složkách staly „místem“ pro pozorné rozlišovaní a důkladným kritériem pro povolání, aby nabízely mladým moudré a pevné duchovní doprovázení. Tímto způsobem se křesťanské společenství stane oním vlastním zjevením Boží lásky, které v sobě střeží každé povolání… Pastýři a všichni věřící laici ať dokážou stále lépe spolupracovat na tom, aby se v církvi rozmnožovaly tyto „domy a školy společenství“ podle vzoru Svaté rodiny z Nazareta, která na zemi harmonicky zrcadlila život Nejsvětější Trojice.
Poselství papeže Benedikta XVI. ke 49. světovému dni modliteb za duchovní povolání
 
Divoké kozy a pastýř
Když vyháněl pastýř kozy na pastvu, zpozoroval, že se mu předešlý den zamíchalo do stáda i několik divokých koz. Když nadešel večer, všechny je zahnal do své jeskyně. Jenže ráno bylo venku velmi špatné počasí. Pastýř nemohl vyhnat stádo. Krmil je tedy v jeskyni. Vlastním kozám dával jen maličko, pouze tolik, aby hladem nezahynuly. Divokým předložil celé kopy. Myslel si: Zalíbí se jim u mne a zůstanou. Když nečas venku pominul, kozy se šly opět pást. Pastýř dával na ty divoké velký pozor. Ale přece mu jen utekly. Když je spatřil na sousedním vršku za řekou, křičel na ně, že jsou nevděčné, protože ho opustily, přestože jim věnoval takovou velkou péči. „Právě proto,“ odpověděla mu nejstarší z nich. „Byli jsme u tebe jen od včera a dával jsi nám lepší a více než svým vlastním, které máš už dávno. A to znamená, že až přijdou zas nějaké, dáš jim přednost před námi a my se budeme muset spokojit s tím, že nezahyneme hladem.“ I mezi lidmi jsou pastýři, kteří se svou pozorností točí stále jen okolo těch, které by chtěli získat, a pak jim samozřejmě nezůstává síla ani čas starat se o získané. Tito pastýři zapomínají, že nejsilnějším lákadlem pro cizí je láska k vlastním. Každý jde sám od sebe tam, kde vidí věrnost v lásce. Chvilkovou pozornost je vždy třeba podezřívat ze sobectví. I dnes je to mezi lidmi takové.
Ezopovy bajky

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

evangelista Jan v této čtvrté neděli velikonoční prezentuje obraz Ježíše Dobrého Pastýře. Rozjímání o tomto úryvku nám umožní chápat, jaký měl Ježíš vztah ke svým učedníkům. Byl to vztah založený na jemnocitu, lásce, vzájemném poznání a příslibu nezměrného daru: „Já jsem přišel – říká Ježíš – aby měli život a aby ho měli v hojnosti“ (Jan 10,10). Tento vztah je vzorem vztahů mezi křesťany i lidských vztahů.

Mnozí se dnes, stejně jako v Ježíšově době, nabízejí za „pastýře“ našich životů, avšak jedině Zmrtvýchvstalý je pravým Pastýřem, který nám dává život v hojnosti. Vybízím všechny, aby měli důvěru v Pána, který nás vede. On nás nejenom vede, ale doprovází nás a jde s námi. Naslouchejme s otevřenou myslí a otevřeným srdcem Jeho Slovu, abychom sytili svoji víru, osvěcovali svoje svědomí a následovali učení evangelia.
Tuto čtvrtou neděli se modlíme za pastýře církve, za všechny biskupy, včetně tohoto římského, a za všechny kněze! Ať nám pastýřům Pán pomáhá zachovávat vždycky věrnost Mistrovi, být moudrými vůdci a osvěcovat Boží lid, který nám byl svěřen. A prosím také vás, abyste nám pomáhali být dobrými pastýři. Jednou jsem četl krásnou myšlenku o tom, jak Boží lid pomáhá biskupům a kněžím, aby byli dobrými pastýři. Bylo to ve spise sv. Cesaria z Arles, jednoho z církevních otců prvních století. Vysvětloval, jak má pomáhat Boží lid pastýřovi, a podal tento příklad: Když má telátko hlad, jde ke krávě, svojí matce, aby dostalo mléko. Kráva mu však nedává hned a zdá se, že si je chce nechat. Co učiní telátko? Čumáčkem ťuká na vemeno, aby vyšlo mléko. Je to krásný obraz. „Tak také vy – píše onen světec – musíte být s pastýři a stále klepat na jejich dveře, na jejich srdce, aby vám dali mléko nauky, mléko milosti a mléko vedení.“ Prosím vás tedy, abyste obtěžovali pastýře a rušili nás, všechny pastýře, abychom mohli dávat mléko milosti, nauky a vedení. Obtěžujte! Pomyslete na onen krásný obraz telátka, jak obtěžuje matku, aby mu dala jíst. 
Každý pastýř, který následuje Ježíše, „je někdy vpředu, aby ukazoval cestu a povzbuzoval naději lidu, jindy je svou prostou a milosrdnou blízkostí prostě uprostřed všech a v určitých okolnostech musí kráčet za lidem, aby pomohl těm, kteří zaostali“ (Evangelii gaudium, 31). Kéž jsou všichni pastýři takoví! Vy však pastýře obtěžujte, aby poskytovali vedení nauky i milosti.  
Na tuto neděli připadá Světový den modliteb za povolání. V letošním Poselství jsem připomněl, že „každé povolání – i při mnohosti různých cest – vyžaduje, abychom stále vycházeli ze sebe a zaměřovali svůj život na Krista a na jeho evangelium“ (č.2). Povolání následovat Ježíše je proto současně vzrušující a náročné. K jeho realizaci je nutné neustále pěstovat hluboké přátelství s Pánem, což umožňuje žít z Něho a pro Něho. Modleme se, aby i v této době mnozí mladí uslyšeli Pánův hlas, kterému stále hrozí, že bude přehlušen spoustou jiných hlasů.
Papež František 11. 5. 2014
 
Ježíš chce navázat se svými přáteli vztah, který je odrazem toho, který Jej pojí s Otcem.. Vztah vzájemné příslušnosti v plné důvěře a niterném společenství. Pro vyjádření tohoto hlubokého vztahu, přátelského vztahu, používá Ježíš obraz pastýře a jeho ovcí. On je volá a ony poznávají jeho hlas, odpovídají na jeho volání a následují ho. Jak krásné podobenství! Tajemství hlasu je podmanivé: pomysleme, že již v lůně naší matky se učíme rozpoznávat její hlas a hlas otce; z tónu hlasu rozpoznáváme lásku nebo pohrdání, sympatie nebo chlad. Ježíšův hlas je jedinečný! Když se jej naučíme rozlišovat, povede nás cestou života, cestou, která překračuje také propast smrti.
Ježíš však v jedné chvíli o svých ovcích říká: „Můj Otec, který mi je dal…“ (Jan 10,29). To je velmi důležité, je to hluboké tajemství, nesnadno srozumitelné. Pokud se cítím přitahován Ježíšem, pokud Jeho hlas zahřívá moje srdce, je to díky Bohu Otci, který do mne vložil touhu po lásce, pravdě, životě, kráse… a Ježíš je tím vším v plnosti! To nám pomáhá chápat tajemství povolání, zejména povolání ke zvláštnímu zasvěcení. Někdy nás Ježíš volá, zve k následování, ale možná si nevšimneme, že je to On, jako se to stalo mladému Samuelovi. Dnes jsou tady na náměstí mnozí mladí. A ty, mladíku, dívko, ptej se, co od tebe chce Ježíš a buď odvážný! Buď odvážný a ptej se Jej!
Před a za každým povoláním ke kněžství nebo zasvěcenému životu, je vždycky něčí mocná a intenzivní modlitba: babičky, dědečka, matky, otce, společenství… Proto Ježíš řekl: „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Mt 9,38). Povolání se rodí v modlitbě a z modlitby, a pouze v modlitbě se mohou uchovat a nést plody. Rád to připomínám dnes, kdy je Světový den modliteb za povolání. A prosme o přímluvu Panny Marii, která byla ženou přitakání. Maria řekla své ano celým životem. Naučila se rozpoznávat Ježíšův hlas, jakmile Jej začala nosit ve svém lůně. 
Maria, naše Matko, pomoz nám stále více poznávat Ježíšův hlas a následovat Jej, abychom kráčeli cestou života.
 Papež František 21. 4. 2013
 
Drazí bratři a sestry,                                                                                                                          
modleme se, aby všichni mladí byli pozorní vůči Božímu hlasu, který niterně promlouvá k jejich srdci a volá je, aby se vzdali všeho a sloužili Jemu. To je také smysl dnešního Světového dne modliteb za povolání. Pán totiž neustále volá, ale častokrát jej neposloucháme. Jsme rozptylováni mnoha věcmi a jinými, povrchnějšími hlasy. Také máme strach naslouchat Pánovu hlasu, protože si myslíme, že by nám mohl odejmout naši svobodu. Ve skutečnosti je však každý z nás plodem lásky. Lásky rodičů, zajisté, ale hlouběji lásky Boží. Bible praví: i kdyby tě tvoje matka nechtěla, já tě chci, protože tě znám a miluji (srov. Iz 49,15). Ve chvíli, kdy si to uvědomím, se můj život změní: stává se odpovědí na tuto lásku, která je větší než jakákoli jiná láska, a plně se tak uskuteční moje svoboda.
Mladí muži, kterým jsem dnes udělil kněžské svěcení, se neliší od jiných mladých lidí, ale hluboce se jich dotkla krása Boží lásky, a nemohli na ní neodpovědět celým svým životem. Jak se setkali s Boží láskou? Potkali ji v Ježíši Kristu, v jeho evangeliu, v eucharistii a ve společenství církve. V církvi se život každého člověka objevuje jako příběh lásky. Jasně to ukazuje Písmo a dokládá svědectví svatých. Příkladem je sv. Augustin, který se ve svých Vyznáních obrací k Bohu a slovy: „Pozdě jsem si Tě zamiloval, Kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si Tě zamiloval! Hle, Tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, … Tys byl se mnou, ale já jsem s Tebou nebyl. … ale Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu“ (X, 27.38). Drazí přátelé, modleme se za církev, za každé místní společenství, aby bylo jako zavlažená zahrada, v níž mohou růst a zrát všechna semena povolání, která Bůh rozsévá v hojnosti. Modleme se, aby tato zahrada byla kultivována všude v radosti, s níž každý vnímá, že je v různosti svého obdarování povolán. Rodiny jsou prvotním prostředím, které dýchá láskou Boží, jež dává vnitřní sílu i uprostřed životních těžkostí a zkoušek. Kdo prožívá zkušenost Boží lásky v rodině, dostává se mu nedocenitelného daru, který ve svůj čas přinese plody. Kéž nám to všechno vyprosí Blahoslavená Panna Maria, vzor svobodného a poslušného přijetí Božího volání a Matka každého povolání v církvi.
 Papež Benedikt XVI. 29. 4. 2012
 
Dnešní člověk s opovržením odmítá roli ovce a ideu stáda, ale v obojím je až po uši. Jedním z nejviditelnějších jevů naší společnosti je masifikace. Tisk, televize, internet, to vše jsou hromadné sdělovací prostředky, masmédia, která informují masy, ale i masy formují a vytvářejí. Lidé jsou tak manipulováni a přesvědčováni o tom, jaké vzory chování a blahobytu si mají nechat zvnějšku vnutit, že se těmito vzory pak řídí, aby šli s dobou. Dobrý pastýř, kterým je Kristus, nám naopak nabízí vysvobození. Patřit k jeho stádci neznamená stát se masou, ale masifikaci se naopak vyhnout; v jeho stádci totiž vynikne neopakovatelné bohatství a pravý úděl každého člověka, protože Kristus nás dokonale zná a miluje.
Raniero Cantalamessa - Biblické inspirace

 

Prameny, odkazy
Francis J. Moloney – Evangelium podle Jana – Sacra pagina; Felix Porsch – Evangelium sv. Jana – Malý stuttgartský komentář; Misál na každý den liturgického roku; Petr Mareček – www.biblickedilo.cz.
 
Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.