Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

5. neděle velikonoční – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 29.4.2018
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 407
Zpět do rubriky
Ježíš řekl svým učedníkům: 1„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. 3Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. 4Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. 5Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. 6Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. 7Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. 8Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“ (Jan 15,1-8)
 

K tématu

5. neděle velikonoční B („Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“)
Rozjímat o Ježíšových slovech o vinném kmeni a ratolestech znamená postihnout vztah, který nás s ním spojuje na té nejhlubší úrovni: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ Jedná se dokonce o hlubší vztah než mezi pastýřem a jeho stádem, nad čímž jsme se zamýšleli minulou neděli. (…)
Není tento vztah v rozporu s naším smyslem pro autonomii a svobodu, tedy s naším pocitem, že my jsme všechno, a ne pouze jedna část? – Tento vztah je založen na velmi konkrétní události, kterou apoštol Pavel skrze přirovnání rovněž převzaté z pěstitelství, nazývá naroubováním. Ve křtu jsme byli my, plané olivy, začleněni a naroubováni na Krista (srov. Řím 11,16nn); stali jsme se ratolestmi pravého vinného kmene a větvemi dobré olivy. To všechno „skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Kmen a výhonek mají jedno společné – Ducha Svatého!
Jaký úkol je zadán nám, vinným ratolestem? – Jak jsme slyšeli, Jan má jedno oblíbené sloveso, kterým jej vyjadřuje – „zůstat“ (myšleno zůstat sjednoceni s vinnou révou, kterou je Kristus): „Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás… Kdo zůstává ve mně… Kdo nezůstane ve mně…“ Zůstat napojeni na kmen a zůstat v Kristu Ježíši znamená především nevzdávat a neopouštět úkoly přijaté ve křtu, neodcházet jako marnotratný syn do daleké země, ale s jasným vědomím o tom, že od Krista se dá odtrhnout jak jednorázově – v jediném rozhodnutí se vydat na cestu vědomého a chtěného hříchu, tak i po krůčcích – téměř bez povšimnutí, den za dnem, nevěrnost za nevěrností, opomenutí za opomenutím, kompromis za kompromisem; nejdříve tak přestaneme chodit k svatému přijímání, posléze nepřijdeme už ani na mši, následně skoncujeme s modlitbou a nakonec naprosto se vším.
Zůstat v Kristu Ježíši znamená rovněž něco pozitivního, a to zůstat „v jeho lásce“ (Jan 15,9). Spojením „v lásce“ se vyjadřuje jeho vztah k nám, spíše než láska, kterou my máme k němu; aby nás mohl milovat, pak to znamená nechat se proniknout jeho „mízou“, jíž je jeho Duch, a vyhnout se postavení překážek a nepřekonatelných bariér soběstačnosti, lhostejnosti a hříchu.(…)
Zůstat v Kristu znamená zůstat v jeho lásce, v jeho zákonu, a někdy dokonce i zůstat v jeho kříži – vytrvat s ním ve zkoušce (srov. Lk 22,28). Nejde však o pouhé zůstávání beze změny, o zůstávání v dětském stavu křtu, kdy teprve před nedávnem ratolest vypučela nebo má být naroubována; spíše je důležité růst k Hlavě (srov. Ef 4,15), stát se dospělými a zralými ve víře, jinak řečeno – přinášet plody dobrých skutků.
Pro umožnění takového růstu je zapotřebí čistění a prořezávání: „Každou ratolest na mě, která nenese ovoce, [můj Otec] čistí, aby nesla ovoce ještě více“ (Jan 15,2). Jak vysvětlit slovo „čistí“? – Myslí se tím, že osekává nadbytečné a parazitující výhony (neuspořádané touhy a náklonnosti), aby umožnil soustředit veškerou energii pro růst révy jediným směrem, k jejímu skutečnému růstu. Pěstitel dává opravdu velký pozor, když se réva obtěžkává plody hroznů, aby našel a odřezal suché nebo zbytečné větve, poněvadž jinak by bylo ohroženo dozrávání všeho ostatního. Je vskutku velkou milostí správně a včas v době prořezávání poznat Otcovu ruku a nijak nespílat nebo zaujmout nevhodný postoj pronásledované oběti, kterou zasáhl nějaký špatný osud.
Raniero Cantalamessa – Slovo a život B
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 5. neděle velikonoční – cyklu B z předchozích let najdete zde.