Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

10. neděle v mezidobí – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 9.6.2018
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 411
Zpět do rubriky
20Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. 21Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. 22Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem! Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ 23Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? 24Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. 25Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. 26Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. 27Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu může dům vyloupit.28Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. 29Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ 30To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ 31Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat.32Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ 33Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ 34A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! 35Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“ (Mk 3,20-35)
 
K tématu
Prvním prostředkem prevence proti ďábelskému trápení je pravidelný duchovní život. Co to je duchovní život? Za prvé je to pravidelná osobní modlitba. Pravidelná, to znamená každodenní. Má to být modlitba vlastními slovy i naučená. Tedy, jednak velmi osobní modlitba, a z druhé strany zase podepřená velkými modlitbami církve, svatých i liturgickou modlitbou. Důležité však není množství modliteb, ale upřímné srdce. Naše modlitba musí být především „od srdce“ a „ze srdce“.
K duchovnímu životu dále patří pravidelné čtení Písma svatého. Nestačí, že ho posloucháme v kostele na mši svaté. Máme ho číst doma a pravidelně, každý den si najít pár minut a něco si přečíst a nechat přečtená slova v sobě rezonovat, přemýšlet o nich.
Třetí součástí duchovního života je pravidelné přijímání svátostí, zvláště svátosti smíření a eucharistie. A nakonec i používání svátostin. Kněžské požehnání, požehnání při různých příležitostech, nošení požehnaného křížku, škapulíře, nějakého medailonu, používání svěcené vody apod. Ale dávejme si pozor, abychom k nim nepřistupovali magickým způsobem. (Magický způsob ke svátostinám máme tehdy, když jejich účinek připisujeme jen materiální stránce věcí.)
Také je důležité, abychom pravidelně zkoumali svůj život (praxe zpytování svědomí) a zjišťovali, zda nežijeme v nějakém těžkém hříchu, ze kterého nečiníme pokání. Když jsou v našem životě překážky v podobě těžkého hříchu a my z nich nekonáme pokání, otvíráme dveře zlým duchům do našeho života.
Když už zakoušíme trápení ďáblem, tehdy už nestačí jen prevence, ale potřebujeme také léčbu. Prvním lékem může být modlitba, která dostala název „autoexorcismus.“ Je to určitá forma „vzepření se“ zlému duchu (srov. 1 Petr 5,8-9). Skládá se ze tří kroků.
Prvním je vzbuzení víry. Ježíš řekl, že ti, kdo v něho uvěří, budou v jeho jménu vyhánět zlé duchy (srov. Mk 16,17). Tedy tuto autoritu mi dal Ježíš. Já ji mám a mám ji vůči sobě samému; ne vůči jiným. A když tedy vnímám démonický útlak, mohu zlému přikázat, aby ode mne odešel. Dělám to jako pokřtěný člověk. Ale nejprve musím vzbudit svou víru. Například i slovy: „Ježíši, věřím ti. Ježíši, důvěřuji ti. Ježíši, věřím ve tvá zaslíbení.“ Nebo se mohu pomodlit modlitbu „Věřím v Boha“.
Druhý krok autoexorcismu spočívá v tom, že v Ježíšově jménu přikážu ďáblovi, aby ode mne odešel, a víckrát se nevracel. Když ho umím i pojmenovat, např. vnímám velmi silný útlak v oblasti žárlivosti, tak ho mohu pojmenovat jako ducha žárlivosti. Potom příkaz mohu vyslovit takto: „Ve jménu Ježíše Krista přikazuji ti, duchu žárlivosti, odejdi ode mne a nevracej se zpět!“
Třetí krok spočívá v tom, že vzápětí pozvu do svého života Ducha Svatého. Proč je toto tak důležité? V duchovním světě představuje jeden každý člověk dům. Ježíš o tom hovoří v nádherném podobenství (srov. Mt 12,43-45), kde je zlý duch vyhnán, bloudí po poušti, ale vrátí se, a když najde ten dům – tedy člověka – prázdný, odejde, zavolá dalších sedm zlých duchů, ještě horších než je sám, a nastěhuje se zpět do domu. Proto je velmi důležité po příkazu pozvat Ducha Svatého, aby ve mně přebýval. A znovu to mohu říci vlastními slovy: „Duchu Svatý, přijď, zaplň ve mně všechna ta místa, která zůstala po zlém duchu.“
Imrich Degro - Adiuro te II – Ježíšova uzdravující moc, bludné nauky a praktiky
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 10. neděle v mezidobí – cyklu B z předchozích let najdete zde.