Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

33. neděle v mezidobí – cyklus C

 14. listopadu 2010

 

33. neděle v mezidobí – cyklus C
Mal 4,1-2; 2 Sol 3,7-12; Lk 21,5-19
 
 
5Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: 6„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ 7Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ 8Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‚Já jsem to!‘ a ‚Ten čas je tady!‘ Nechoďte za nimi! 9Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ 10Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, 11budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. 12Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. 13To vám dá příležitost k svědectví. 14Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. 15Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. 16Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. 17Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. 18Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. 19Vytrvalostí zachráníte svou duši.
 
 
Srovnání: Mt 24,1-8; Mk 13,1-13; Lk 19,43-44; Iz 19,2; Mt 10,17-22; Lk 12,11-12; Mt 24,13
 
 
Úvod k meditaci
Je nesnadné přesně určit, která z následujících Ježíšových slov se týkají jen zkázy Jeruzaléma, a která je o konci světa. V každém případě jsme ale ujišťováni o tom, že i uprostřed neštěstí a katastrof jsme v Božích rukou. Jak prožívám zakotvenost v Boží lásce? Připomínám si v těžkostech ujištění z Žalmů, že Hospodin je moje spása, má skála, moje tvrz, moje útočiště...? Myslím na horizont věčnosti a ovlivňuje to moji přítomnost, nebo se příliš nechám vláčet banálními potřebami přítomného okamžiku?
 
Výklad biblického textu
Kontext: Lukáš jako základ zde přijímá text Markův (13. kapitola), ale narozdíl od Marka, který událost zasazuje do prostředí Olivové hory, v Lukášově verzi se děj odehrává přímo v prostředí chrámového okrsku. Co se týče formy, jedná se zde o Ježíšovu tzv. velkou eschatologickou řeč – rozumějme: řeč o poslední době a posledních věcech. Malá eschatologická řeč je uvedena o několik kapitol dříve – Lk 17,20-37.
Protože evangelium Lukášovo vzniklo krátce po zničení Jeruzalémského chrámu (rok 70 po Kr.), adresáti evangelia jsou takto ujištěni, že Ježíšovy předpovědi se naplňují, když čtou proroctví o zničení chrámu. Další věci se na ně valí, a když sami prožívají nelehké časy, má pro ně tento text být povzbuzením, že i přes to všechno jsou v Božích rukou. Tyto části evangelia je – i nás – nemají děsit, ale naplnit odvahou a vést k připravenosti:  Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši. Když se to začne dít, napřimte a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko (Lk 21,17-19.28).
5 mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben: Chrám, který učedníci obdivovali, nebyl Šalomounův chrám – ten v 7. stol. př. Kr. zničili Babylóňané. Tento chrám vybudoval Ezdráš po návratu z exilu v 6. stol. př. Kr., ve druhém století ho Seleukovci znesvětili a brzy na to ho Makabejští znovu zasvětili a Herodes Veliký ho během 46 let dobudoval a rozšířil. Byla to nádherná, impozantní budova s významnou historií, ale Ježíš řekl, že bude zcela zničena. To se stalo v roce 70 po Kr., když římská armáda vypálila Jeruzalém.
7 Mistře, kdypak se to stane?: Tazatelé, z kontextu pravděpodobně učedníci, se Ježíše ptají, kdy nastanou tyto pohnuté věci. I když jim Ježíš nedává žádné termíny a odkazuje na připravenost a vytrvalost, přesto má jejich existenciální otázka správný základ: nejsou lidmi, kteří se zajímají jen o všednodenní banality, ale jde jim o smysl věcí, o širší horizont vlastního života.
8 Dejte si pozor, abyste se nenechali svést!: Ježíš nenechal učedníky bez přípravy na náročné budoucí období. Upozornil je, že přijdou falešní mesiášové, nastanou přírodní katastrofy a pronásledování. Zároveň je však ujistil, že bude s nimi, bude je chránit a odhalovat skrze ně své království. Na konci se vrátí v moci a slávě, a zachrání je. Sliby i varování, které Ježíš dal svým učedníkům, se vztahují i na nás, kteří se těšíme na jeho návrat. Ježíš seděl na Olivové hoře, na místě, o němž prorok Zachariáš předpověděl, že na něm stane Mesiáš, až přijde ustanovit své království (Zach 14,4). Bylo to příhodné místo pro otázku, kdy Ježíš přijde v moci a co učedníci mohou očekávat. Ježíš zdůraznil události, k nimž dojde před skončením časnosti. Zdůraznil, že by se neměli tolik zabývat přesným datem, ale měli by se víc starat o to, aby byli připraveni – aby neustále žili podle Boží vůle a Ježíš je mohl přijmout za vlastní, ať už přijde kdykoli.
12 vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat: Tato pronásledování přišla brzo. Mnohá z nich Lukáš zaznamenal v knize Skutků. Pavel napsal z vězení, že je ochoten trpět, protože mu to pomáhá lépe poznat Krista a konat Kristovo dílo pro církev (Flp 3,10; Kol 1,24). Raná církev vzkvétala navzdory pronásledování.
13 To vám dá příležitost k svědectví: Církevní otec Tertulián na sklonku 2 stol. napsal: Krev křesťanů je semenem nových učedníků.
19 Vytrvalostí zachráníte svou duši: Tyto verše neříkají, že věřící bude bez těžkostí a že nemohou přijít i těžké zkoušky. Ježíš zde ale sděluje, že učedníci nebudou opuštěni, a že budou zachráněni pro věčnost.
 
K tématu
Vzpomínáte si, vy starší – kostely bývaly plné! Když kněz mluvil, naslouchali mu. Všechny ovce ze stáda přikyvovaly.
Dnes se na církev útočí ze všech stran, na kněze a na věřící. A v současné době se k tomu přidává ještě další dimenze: vůči církvi se vyvíjí čím dál větší agresivita. Katolíci mají sklon reagovat jako oběti. Pořád jsou napadáni kněží, papež, biskupové. A někdy velmi drasticky. Pro mě je těžké se s tím vyrovnat. Může nás to zničit, může nám to hodně uškodit. Mně to dává ještě větší naději. Církev už ani ve Francii, ani v mnoha dalších zemích nemá moc. Jako by pro obyvatele nic neznamenala. Řekl bych, že žijeme v čase obnovy. Nezoufejme, církev se obrodí. Přestaňme lamentovat. Církev, která se znovu narodí, připomíná teď tu dávnou církev z katakomb.
Jan Pavel II. oslovil mladé lidi na shromáždění v Římě touto úžasnou větou, kterou tu zopakuji: Být křesťanem neznamená vytvářet početnou skupinu, ale působit jako znamení. Tahle věta se dá aplikovat na každého z nás. Nejde o to naplňovat kostely. Když budou křesťané za vraty kostela žít jako pohané, nebude to k ničemu. Když bude křesťanů v církvi mnohem míň, ale budou prožívat evangelium, jak se patří, budou znamením. Buďme znamením pro své okolí, v práci, v sousedství – znamením Božím. Střežme jako vzácnost tento výrok Jana Pavla II.: Buďte znamením, buďte živí, prožívejte evangelium naplno. Prosme Boha o sílu k jeho prožívaní.
A tak si už nestěžujme. A i když na nás někdo zaútočí a bude se snažit nás ničit, snažte se být bytostmi světla, lásky a mlčení. To bude nepřehlédnutelným znamením v tomto světě plném hluku, kde vnější dojem a touha vlastnit pohlcují náš vnitřní prostor.
Že nás někdo nenávidí nebo na nás bez ustání hledá mouchy, to není zlé. Je to znamení, které nám dává svět bez opěrných bodů, bez směřování a bez ideálu. Ten svět, který na nás útočí, nám říká: Veď mě do vyšších sfér, než jsem já sám, a k tajemství, které tě naplňuje.
Jsme-li pronásledováni, neměli bychom být obětmi, ani bychom se neměli plazit, ale měli bychom se v bouři držet zpříma. Je tu Kristus, aby nás podepřel a dodal nám sílu.
Guy Gilbert – Evangelium podle svatého Lotra
 
Trochu se usmívám, když místní skauti organizují pro malé děti a jejich rodiče pohádkové odpoledne, kde je možno chodit v začarovaném lese a vyhrát sladké odměny, jak jsem se dočetl z vitrínky. Každý les je totiž začarovaný. Někoho vzrušují čarodějnice, ježibaby a Karkulky, někoho rejsci a pěvušky, záleží na vkusu. Možná, že kdyby naše lesy byly plné elfů a rusalek a jinak bez života, hráli bychom si na čarodějný les, ve kterém se prohánějí jezevci a sýkorky.
Často se snažím podívat se sám na sebe z obrovské vzdálenosti, někde od Pluta, a všechny moje starosti a touhy se mi tím relativizují; a skoro všechno, až na lásku, je směšné. Kdybych neudělal v životě nic, než se snažil probudit ze spánku všedních starostí sebe i své blízké, umíral bych s pocitem, že to stálo za to. Kde jsme se to, Pane Bože, ocitli, proč jsme a k čemu nás tu kdo stvořil? A smrt – jaká to zvláštnost nad zvláštnost. Jak je podivné, když všichni tvorové v den, kdy je jim určeno, odejdou dveřmi do jiného světa a nechají tu jen schránku těla. Kam jdou? Ale především – jak to, že nad tím nepřemýšlíme? Jak to, že si neuvědomujeme tuhle zvláštnost? Jak to, že noviny píšou o tom, že poslanec používal neprávem služební telefon k soukromým hovorům nebo že Penny Market koupil Delvitu? Proč stalé znovu a znovu nebušíme svými otázkami na dveře smyslu existence? Proč nad touto nejdůležitější ze všech otázek televize mlčí nebo se odpovídá úsměvem nebo přihlouplým výrazem?
Chléb, který jíme, se proměňuje v prýštící krev, hebké vlasy a tvrdé zuby. My o ničem z toho nevíme. I zde bych měl každou vteřinu života žasnout nad nepochopitelností svého fungujícího těla, pokaždé, když se ráno probudím, pokaždé, když se večer propadám do sladkého nevědomí spánku, pokaždé, když jím, když se nadechnu, když cítím údery svého srdce, se mají chvíle, obvykle považovány za málo duchovní, proměnit ve vděk a meditaci o zázračnosti mého těla.
Připadám si jako dítě v polospánku, které se zmítá a ze všech sil oslabené vůle se snaží probudit z té podivné letargie všednosti, novinek, nových křížovek, nových seriálů, nových úkolů, PROBUDIT SE a podívat se na sebe, své tělo, na okolní květiny a ptačí zpěv, ne ani tak nově, jako spíš staře, tak jako kdysi, když jsem byl dítětem. Poletující motýl by mě měl přivést do radostného třeštění, a to, že květina voní, by mě mělo opíjet. Starosti nejsou důležité, já žiji!
Marek Vácha – Probouzení
 
Texty v týdnu
Po: Zj 1,1-4;2,1-5a; Lk 18,35-43
Út: Zj 3,1-6.14-22; Lk 19,1-10
St: Zj 4,1-11; Lk 19,11-28
Čt: Zj 5,1-10; Lk 19,41-44
Pá: Zj 10,8-11; Lk 19,45-48
So: Zj 11,4-12; Lk 20,27-40
 
Prameny, odkazy
Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Lukáše – Sacra pagina; Paul-Gerhard Müller – Evangelium sv. Lukáše – Malý stuttgartský komentář; Raniero Cantalamessa – Slovo a život – Cyklus C; Slovo životem – Lukáš (Luxpress); Angelo Scarano – www.pastorace.cz;
 
Vydává Pastorační středisko brněnské diecéze jako součást diecézního biblického programu Vezmi a čti; ke stažení na www.vezmiacti.cz