Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Ilustrace
Zveřejněno: 22.6.2018
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 219
Zpět do rubriky

57Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. 59Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. 60Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ 61Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ 62Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. 63On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. 64Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. 66Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“ 80Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.

(Lk 1,57-66.80)
K tématu
Moderní světec:
  • 1.       Pokorný a pokojný.
  • 2.       Rozhodný i rozvážný.
  • 3.       Modlí se vytrvale.
  • 4.       Učí se svědomitě.
  • 5.       Pracuje obětavě.
  • 6.       Nepodceňuje pokušení.
  • 7.       Nevyhledává vzrušení.
  • 8.       Nevzdává se v utrpení.
  • 9.       Počítá s lidskou slabostí.
  • 10.   Žije vždy v Boží blízkosti.


Josef Doubrava – Židenická mozaika 

 

Skončil jsem a on řekl: „Vysvětli mi, po čem skutečně toužíš a proč chceš vstoupit k námořnictvu.“ Dnes už si nevybavuji, co jsem mu odpověděl, ale vzpomínám si, jaká byla jeho reakce na má slova. Řekl: „Důvěřuji ti, a pokud tohle skutečně chceš, pak to také musíš udělat.“
Tehdy mi to nedocházelo, ale pravděpodobně jsem tehdy prožil jeden z nejvíce uzdravujících okamžiků svého života. Když mi důvěřuje otec, kterého mám rád a obdivuji, pak si mohu věřit i já sám. Kdyby mi tehdy řekl: „To je dětinský nápad, jsi na to ještě mladý. Počkej čtyři roky a pak teprve můžeš vstoupit k námořnictvu,“ přijal bych to. Moje intuice ohledně vlastní budoucnosti byla velice křehká a otci bych se nevzepřel. Ztratil bych ovšem v tuto intuici i ve své tužby důvěru. Jsem přesvědčen, že tato touha vzešla z posvátného místa nebo posvátné části mě samého. Vzešla ze svatostánku mé osoby. A protože mi otec řekl: „Důvěřuji tomuto nápadu, důvěřuji tvé intuici, důvěřuji tomu, že tvá touha je posvátná, že pochází z toho, co je správné, a od Boha,“ mohl jsem si věřit i já sám.
Jsem hluboce přesvědčen, že v dětech a mladých lidech se ukrývá světlo. Nikdy však nebudou věřit sami sobě, pokud nikdo nebude věřit jim.

 Jean Vanier – Krása lidskosti, KNA 2016