Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

14. neděle v mezidobí – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 7.7.2018
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 502
Zpět do rubriky

1Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. 2Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! 3Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ 4A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ 5A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. 6 A divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil. (Mk 6,1-6)

  
K tématu
 
Čím bylo naše poznání skromnější, tím víc jsme si namlouvali, že víme: stačí jen několik málo věcí a budeme vědět všechno.(…)
Čím víc rozšíříme objem poznání, tím víc rozšíříme i vědomí své nevědomosti.
 
Odpověď moudrosti
Moudrost nelze získat, nemůžeš ji mít, moudrosti se můžeš pouze odevzdat. To odevzdání se děje ve stavu bázně. Jediná moudrost, již můžeme získat, je moudrost pokory: pokora je nekonečná, napsal T. S. Eliot.
Moudrost začíná tam, kde člověk zaujme přiměřený postoj k realitě. Máme sklon nafukovat naše ego jako bublinu; rozpínat ho názory, představami, myšlenkovými konstrukty, iluzivními projekcemi, zdáním reality. Pilný pavouček naší mysli ustavičně tká mezi námi a realitou závoje objasnění a vysvětlení. Vysvětlujeme, vysvětlujeme, vysvětlujeme, až nám nakonec v tom vysvětlování ztratí i poslední náznak reality, kterou jsme chtěli vysvětlit. Snad právě proto Ježíš do středu mudrujících učedníků přivedl dítě. Postavil ho mezi ně jako měřítko pravého vnímání, pravého bytí, pravé lidskosti, jak přiměřený postoj k realitě: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského (Mt 18, 1-3). Velebím tě, Otče. Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo (Mt 11,25-26).
Ježíš oslovuje člověka – toho unaveného hledače hodnoty všech hodnot. Pojď a ztichni. Nech zmlknout marnivé hlasy moudrosti a rozumnosti, sestup ze své domnělé velikosti do ticha těch nejmenších. Teprve když zcela ztichneš, ozve se ti hlas tajemství za hvězdami. Vždyť to, co nemůže spařit mudrc svým dalekohledem, dítě vidí prostým okem, neboť jeho oko ještě neztratilo spojení se srdcem.
Daniel Pastirčák – Evangelium podle Jóba
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 14. neděle v mezidobí – cyklu B z předchozích let najdete zde.