Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Něco málo o podobenství

Ilustrace
Zveřejněno: 6.11.2010
Autor: JiŠ
Přečtení: 3940
Zpět do rubriky

19. září 2010

Evangelia nám často představují Ježíše, jak vypráví podobenství. Tento typ příběhů patří k jednomu z velmi starých literárních druhů. Jde o vyprávění a historky pro poučení srovnáním, která máme dochována již u starozákonních mudrců a proroků. Obraznou řeč najdeme také v apokalyptické literatuře. Ježíš dokázal formu podobenství využít mistrně k tomu, aby přiblížil a odhalil lidem něco z neviditelného světa – hodnoty Božího království.
V Ježíšových podobenstvích se skutečnosti zjevené Bohem symbolicky zobrazují pomocí věcí, které jsou člověku blízké (obrazy událostí a věcí každodenního života tehdejších obyvatel Palestiny). Ježíš pomocí podobenství jako určité řečové figury dělal srovnání mezi Božím královstvím, Božími činy nebo očekáváními a něčím na tomto světě, ať už skutečným, nebo vymyšleným (někdy se v podobenstvích objevují neuvěřitelné paradoxy a neobvyklé jednání postav). Cílem podobenství bylo posluchače překvapit, upoutat a přivést je k úvaze nad příběhem. Mělo posluchače zastavit v jejich vlastním jednání nebo je přimět k tomu, aby nějak reagovali na Ježíše. Podobenství dovádí posluchače k bodu, kdy se musí rozhodnout, jaké stanovisko k Ježíši Kristu zaujmou.
Jiným literárním druhem podobným podobenství je alegorie, která narozdíl od podobenství skrývá za skoro každým prvkem nějakou jinou nevyřčenou skutečnost, tedy pouze naznačuje skutečnost, jejíž smysl je skrytý. S alegorií se setkáváme v Novém zákoně, zejm. v evangeliích, ale je třeba jasně rozlišovat a vědět, že podobenství není alegorií, může mít někde jen alegorizující prvky (viz např. Ježíšův výklad v podobenství o rozsévači, podobenství o zlých vinařích), ale přesto se nejedná o alegorii. Při umělém alegorizování podobenství se dostáváme i k chybnému smyslu podobenství – tedy hledáme v něm něco, co tam není (např. různé alegorizování podobenství u církevních otců, chybné chápání nepoctivého správce atd.).
Podobenství, jak je chápeme v evangeliích, mají několik podob:

  1. Podobenství ve vlastním slova smyslu – Příkladem je např. podobenství o milosrdném Samaritánovi, kdy se jedná o prostý příběh s začátkem, koncem a zápletkou. K podobným podobenstvím ve formě příběhu patří vyprávění o ztracené ovci, o marnotratném synu, o hostině, o boháči a Lazarovi, o deseti družičkách aj.
  2. Podobenství jako přirovnání – Podobenství o kvasu, o rozsévači nebo o hořčičném semenu jsou naproti tomu spíše přirovnáním, pravdivou ilustrací z běžného života, kterou Ježíš použil k vyjádření své myšlenky. Chybí zde úplnost základní struktury příběhu, jako tomu je v podobenství ve vlastním slova smyslu.
  3. Podobenství jako metafora – U výroků Vy jste sůl země, Vy jste světlo světa jde ve skutečnosti o metaforu a připodobnění, ale označují se jako výroky ve formě podobenství, protože nejde o běžně používaná přirovnání. 

Výklad podobenství nebývá snadný a jednoznačný, i když z Bible známe i podobenství, které je vysvětleno celé (např. Mt 13,18-23.36-43). Při výkladu je třeba se soustředit na rozhodující bod výpovědi – na jednu větu, jednu myšlenku. Na druhou stranu přehlédnutí některých aspektů může vést k mylné interpretaci. Záleží na množství alegorických prvků v nich obsažených. Pokud věnujeme pozornost všem detailům, nevysvětlíme podobenství správně. Hlavní smysl podobenství vyplývá někdy ze samotného příběhu, nebo bývá objasněn pomocí otázek; jindy je zdůrazněn závěrečnou větou nebo jeho podstatu vyjádří sám Ježíš. Ve většině případů příběh zůstává otevřený a je na posluchači, aby o příběhu přemýšlel a našel v něm své místo.
Současní biblisté považují podobenství za umělecký žánr. Nevidí přímou závislost interpretace podobenství na rekonstrukci původního kontextu a formy, proto podle nich Ježíšova podobenství promlouvají nově a mají aspekt vlastního významu. Výklad podobenství se však musí zakládat na co nejlepším pochopení původního Ježíšova poselství.

JiŠ