Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

27. neděle v mezidobí – cyklus B

Ilustrace
Zveřejněno: 7.10.2018
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 201
Zpět do rubriky
2Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. 3Odpověděl jim: Co vám přikázal Mojžíš? 4Řekli: Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se. 5Ježíš jim řekl: Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! 6Na začátku při stvoření však Bůh učinil lidi jako muže a ženu. 7‚Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke svéženě, 8a ti dva budou jeden člověk. Už tedy nejsou dva, ale jeden. 9A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! 10V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. 11Řekl jim: Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. 12Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“ 13(Matky) přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. 14Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 15Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ 16Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10,2-16)
 
K tématu
 
62. Synodní otcové připomněli, že Ježíš „s poukazem na prvotní plán s lidským párem znovu potvrzuje nerozlučitelnost spojení muže a ženy, i když připouští, že »Mojžíš vám dovolil rozvod se ženou pro tvrdost vašeho srdce, ale na začátku to tak nebylo« (Mt 19,8). Nerozlučitelnost manželství (»Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!«: Mt 19,6) nelze chápat především jako »jho« vložené na lidi, ale jako »dar« udělený lidem spojeným v manželství. […] Boží blahosklonnost stále provází člověka na jeho cestě, uzdravuje a proměňuje zatvrzelé srdce svou milostí, a tak ho skrze cestu kříže zaměřuje k jeho počátku. Evangelia jasně ukazují příklad Ježíše, který […] hlásal zvěst o smyslu manželství jako plnost zjevení, jež obnovuje původní Boží plán (srov. Mt 19,3).“
63. „Ježíš, který všechno smířil se sebou, přivedl manželství a rodinu k jejich původní formě (srov. Mk 10,1-12). Rodina a manželství byly vykoupeny Kristem (srov. Ef 5,21-32),  obnoveny k obrazu Nejsvětější Trojice, tajemství, z něhož pramení každá pravá láska. Manželská smlouva, uzavřená při stvoření a zjevovaná v dějinách spásy, dosahuje plného zjevení svého smyslu v Kristu a v jeho církvi. Od Krista prostřednictvím církve dostává manželství a rodina milost nezbytnou k tomu, aby svědčily o Boží lásce a žily život ve společenství. Evangelium o rodině prostupuje dějinami světa od stvoření člověka k Božímu obrazu a podobě (srov. Gn 1,26-27) do naplnění tajemství smlouvy v Kristu na konci věků při Beránkově svatbě (srov. Zj 19,9).“
221. Jednou z příčin rozpadu manželství jsou příliš vysoká očekávání od manželského života. Jakmile se stane zřejmým, že skutečnost je omezenější a problematičtější, než o jaké člověk snil, není řešením myslet rychle a neodpovědně na rozvod, ale je třeba přijmout manželství jako cestu zrání, na níž je každý z manželů Božím nástrojem k růstu druhého.
Změna, růst, rozvíjení dobrých vlastností, které v sobě každý má, jsou možné. Každé manželství jsou „dějiny spásy“ a to předpokládá, že se vychází od křehkosti, která díky Božímu daru a tvořivé a velkodušné odpovědi postupně vytváří prostor pro stále pevnější a cennější skutečnost. Snad největším posláním muže a ženy v lásce je toto: pomáhat si, aby se jeden druhému stávali víc mužem a ženou. Podporovat druhého v růstu znamená pomáhat mu, aby se utvářel ve své identitě. Proto je tedy láska druhem řemesla. Když čteme v Bibli úryvek o stvoření muže a ženy, pozorujeme nejprve Boha, který tvoří člověka (srov. Gn 2,7). Potom si všimne, že něco podstatného chybí (srov. Gn 2,18), a utvoří ženu, načež se setká s mužovým údivem: „Ano, teď ano, to je ona!“ (srov. Gn 2,22-23). A pak se nám zdá, že slyšíme onen úžasný rozhovor, v němž se muž a žena začínají vzájemně objevovat. Vždyť i v těžkých chvílích se tento úžas opakuje a otevírají se nové dveře k opětovnému objevování, jako by to bylo poprvé. A v každé nové etapě se manželé znovu vracejí k „utváření“ jeden druhého. Láska působí, že jeden čeká na druhého s trpělivostí řemeslníka, kterou obdržel od Boha.
245. Synodní otcové také upozornili na „důsledky rozluky nebo rozvodu pro děti, které jsou v každém případě nevinnými oběťmi dané situace“. Ony jsou nade všemi ostatními úvahami první starostí, která nesmí být zastřena žádným jiným zájmem nebo záměrem. Rozvedené rodiče naléhavě prosím: „Nikdy, nikdy, nikdy nepoužívejte dítě jako rukojmí! Rozvedli jste se kvůli mnohým potížím a z různých důvodů, život vás vystavil této zkoušce, ale ať nenesou břemeno tohoto rozloučení děti. Nepoužívejte je jako rukojmí proti svému partnerovi. Ať vyrůstají s tím, že slyší maminku mluvit dobře o tatínkovi, i když nejsou spolu, a tatínka mluvit dobře o mamince.“ Je neodpovědné ničit obraz otce nebo matky s cílem získat si náklonnost dítěte, pomstít se nebo se bránit, protože to rozbíjí vnitřní život dítěte a působí rány, které se těžko uzdravují.
papež František – Amoris laetitia, Paulínky 2016
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 27. neděle v mezidobí – cyklu B z předchozích let najdete zde.