Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Slavnost Matky Boží Panny Marie - cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 13.12.2018
Autor: Administrátor
Přečtení: 227
Zpět do rubriky
Nm 6,22-27; Gal 4,4-7; Lk 2,16-21
16Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. 17Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. 18Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. 19Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. 20Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. 21Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.
____________________________________________________________________________________________
Srovnání: Lk 1,63; 2,33; 4,22; 9,44; Lk 1,66; 2,51; Lv 12,3; Lk 1,31; Mt 1,25
 
Úvod k meditaci
Jméno Ježíš... Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše (Kol 3, 17). Jen to bude mít nakonec cenu. Na konci života je šatna, kde budeme muset všechno odevzdat – kufry, tituly, peněženku … i lecjaké životní hračky. Vezmeme si jen to, co jsme vykonali ve jménu Pána Ježíše v dobrém úmyslu. Začínejme proto všechno s tímto jménem Ježíš. Ctěme toto svaté jméno. Říkejme ho často v rytmu třeba delší chvíli. V tomto jménu je spása, v nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy. (Sk 4, 12)
 
Výklad biblického textu
 
Kontext: Dnešní perikopa uzavírá Lukášovu pasáž o Ježíšově narození Je to text plný závažných výpovědí, ne jen líbivá historka. Zástup andělů se vrací zpátky do nebe a pastýři běží k jeslím. Jdou se podívat na „syna Davidova“, který byl podle tradice pastýřem stáda Izraele. Poté co byl Pastýř představen pastýřům, vracejí se do svého běžného života, ovšem se zkušeností o Boží moci. Obřízkou dítěte a očištěním matky končí mojžíšským zákonem daný sled činů, spojených s narozením dítěte.
v. 16: Pastýři – lidé zcela nevzdělaní, mnohdy pochybné pověsti, přicházejí k narozenému dítěti, a nejsou považováni za nepatřičné.
v. 17-18: Pastýři podávají svědectví o svém vidění a tato slova zřejmě překračují horizont chápání posluchačů. Je to tak neuvěřitelná zpráva o nepochybně Božím, a podle lidských měřítek chudém a bezvýznamném dítěti, které má být spásou Izraele. Zde se rýsuje misionářská činnost církve: zvěst vede ke slyšení, slyšení k vidění. Každý, kdo viděl, přináší zvěst dalším, aby skrze slyšení došli k vidění a ještě dál k zvěstování „až na konec země.“
v. 19: Mariin postoj je skutečným postojem víry, která je Božím věcem stále otevřená a která je neomezuje rozsahem okamžitého pochopení. Tento verš by neměl být chápán tak, že Lukáš přijal vánoční příběhy osobně od Marie, čímž by byla zaručena jejich historičnost. Spíše je možné chápat Marii jako symbol církve, která uchovává evangelium a stále znovu o něm přemýšlí. Podobně čtenář evangelia má tyto události uchovávat v srdci a rozjímat o nich.
v. 20: Pastýři se zas vrátili: Jejich život je návratem člověka k sobě samému, návratem k Otci, který se uskutečnil v Ježíšovi, který nám přišel naproti. Chvála pastýřů je zcela přiměřenou odpovědí na Boží jednání (srovnej Mariino Magnificat – Lk 1,46-55).
v. 21: Pojmenování proběhne hladce (oproti rodičům Jana Křtitele – Lk 1,59), vyniká zde poslušnost vůči Božím pokynům.
Jaké je to překvapení, že můžeme dát jméno tomu, který dává jméno všemu, že můžeme oslovovat jménem toho, který z nicoty zavolal všechny věci a způsobil, že jsou!
 
K tématu
 
Dobrý den a šťastný nový rok, drazí bratři a sestry!
První den v roce nás v radostném, byť chladném ovzduší Vánoc církev vybízí, abychom upřeli svůj zrak víry a lásky k Ježíšově Matce. V ní, pokorné nazaretské ženě, „se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). Proto nelze kontemplovat Ježíše, Slovo života, které se stalo viditelným a hmatatelným (srov. 1 Jan 1,1), odděleně od Marie, která mu dala svoji lásku a svoje lidské tělo.
Dnes jsme slyšeli slova apoštola Pavla: „Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy“ (Gal 4,4). Výraz „narozený ze ženy“ podstatně a tím silněji podtrhuje pravé lidství Božího Syna. Jak praví církevní otec, sv. Atanáš: „Náš Spasitel byl pravým člověkem a odtud plyne spása celého lidstva“ (List Epiktetovi, PG 26).
Sv. Pavel však také dodává: „podrobeného Zákonu“ (Gal 4,4). Tímto výrazem zdůrazňuje, že Kristus přijal lidství a vysvobodil jej tak z uzavřené zákonické mentality. Zákon zbavený milosti se totiž stává nesnesitelným břemenem, a místo aby nám prospíval, škodí nám. Ježíš říkal: „Sobota je pro člověka, nikoli člověk pro sobotu.“ Za tímto účelem tedy Bůh poslal svého Syna na zem, aby se stal člověkem: za účelem osvobození, ba znovuzrození. Osvobození, „aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu“ (Gal 4,5), a toto vykoupení nastalo smrtí Krista na kříži. Především však znovuzrození, protože „tak jsme byli přijati za syny“ (Gal 4,5). Lidé, přivtělení k Němu, se vskutku stali Božími dětmi. K tomuto podivuhodnému přechodu v nás došlo křtem, jímž jsme byli naroubováni jako živé údy na Krista a začleněni do Jeho církve.
Na začátku nového roku nám prospěje připomenout si den svého křtu. Objevme znovu tento dar obdržený ve svátosti, která nás zrodila k novému životu: božskému životu. A to skrze Matku církev, jejímž vzorem je Matka Maria. Křtem jsme byli uvedeni do společenství s Bohem, a nejsme už vydáni napospas zlu a hříchu, nýbrž dostává se nám lásky, něhy a milosrdenství nebeského Otce. Zeptám se vás tedy znovu: „Kdo z vás si pamatuje den, kdy byl pokřtěn?“ Těm, kteří si nepamatují datum svého křtu, dávám za domácí úkol zjistit jej a dobře uchovávat ve svém srdci. Můžete také využít pomoci rodičů, kmotrů a kmoter, strýčků, tet a prarodičů. Den, kdy jsme byli pokřtěni, je dnem svátečním! Připomeňte nebo si najděte datum svého křtu. Bude pěkné poděkovat takto Bohu za dar křtu.
Toto sblížení Boha s naší existencí nás obdarovává pravým pokojem. O tento božský dar prosíme zvláště dnes na Světový den míru. A támhle na transparentu čtu: „Mír je vždycky možný.“ Vždycky je možný mír! Musíme o něj usilovat… U kořene míru je modlitba. Modlitba je vlastním kořenem míru. Mír je vždycky možný a naše modlitba je kořenem míru. Modlitba dá vyklíčit míru. Dnes je Světový den míru a jeho poselství říká „Již ne otroci, ale bratři“. Války z nás totiž vždycky činí otroky! Toto poselství se týká všech. Všichni jsme povoláni bojovat proti každé formě otroctví a vytvářet bratrství. Všichni, každý podle svojí odpovědnosti. A dobře si pamatujte: mír je vždycky možný! A kořenem modlitby je vždycky modlitba. Modleme se za mír. Existují také krásné školy pokoje, školy míru. Je zapotřebí, abychom s touto výchovou k míru postupovali vpřed. Marii, Matce Boží a naší Matce představme svoje dobré úmysly. Prosme ji, aby nad námi všemi a po všechny dny nového roku držela rozestřený plášť své mateřské ochrany: „Svatá Matko Boží, nezamítej naše prosby v potřebách našich, ale ode všeho nebezpečenství vysvoboď nás vždycky. Panno slavná a požehnaná!“
A všechny vás zvu, abychom dnes Madonu pozdravili jako Matku Boží. Pozdravme ji pozdravem: „Svatá Matko Boží!“. Tak byla vzývána věřícími města Efes v počátcích křesťanství, když u vchodu do kostela před svými pastýři provolávali: „Svatá Matko Boží!“. Všichni společně silně třikrát opakujme: „Svatá Matko Boží!“
papež František 1. 1. 2015


Maria, matka pečující o Ježíše, pečuje nyní se zanícením a s mateřským bolem o tento raněný svět. S probodeným srdcem plakala nad Ježíšovou smrtí a nyní má soucit s utrpením křižovaných chudých a tvorů tohoto světa vyhlazených lidskou mocí. Zcela proměněná žije s Ježíšem a všechna stvoření opěvují její krásu. Je Ženou, „oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy“ (Zj 12,1). Nanebevzatá je Matkou a Královnou veškerého stvoření. V jejím oslaveném těle spolu se vzkříšeným Kristem dosáhla část tvorstva naprostou plnost svojí krásy. Ve svém srdci nejen „uchovává“ (Lk 2,19.51) celý Ježíšův život, ale nyní také chápe smysl všech věcí. Proto ji můžeme prosit, aby nám pomáhala dívat se svět moudřejšíma očima.
papež František - encyklika Laudato si´(Buď pochválen, můj Pane) 241
 
„Panno Maria,
v tento den oslavující tvoje Neposkvrněné Početí,
přicházím, abych ti složil hold víry a lásky svatého Božího lidu,
který žije v tomto městě a této diecézi.
Přicházím jménem rodin s jejich radostmi a námahami;
dětí a mladých lidí otevřených životu;
starých lidí pokročilého věku a bohatých zkušenostmi;
přicházím k tobě zvláště jménem nemocných, vězněných
a těch, kdo nejvíce pociťují tíži cesty.
Jako pastýř přicházím také jménem těch,
kdo přišli z dalekých zemí hledat pokoj a práci.
Pod tvým pláštěm je místo pro všechny, neboť jsi Matkou milosrdenství.
Tvoje srdce je naplněno něhou vůči všem tvým dětem:
Boží něhou, která se v tobě stala tělem a naším bratrem, Ježíšem.
Spasitelem každého člověka a každé ženy.
Hledíme na tebe, naše neposkvrněná Matko,
rozpoznáváme vítězství božského Milosrdenství nad hříchem a nad všemi jeho důsledky
a znovu se v nás rozžíhá naděje v lepší život,
který bude svobodný od otroctví, nevraživostí a strachů.
Dnes, tady, v srdci Říma cítíme tvůj mateřský hlas,
který volá všechny, aby se vydali na cestu k oné bráně, která reprezentuje Krista.
Všem říkáš: ,Pojďte, přistupte s důvěrou, vejděte a přijměte dar Milosrdenství;
nemějte strach, nestyďte se:
Otec vás očekává s otevřenou náručí, aby vám odpustil a přijal vás do svého domu.
Přijďte všichni k pramenům pokoje a radosti.´
Děkujeme ti, Neposkvrněná Matko, že nás nenecháváš kráčet cestou smíření o samotě,
ale doprovázíš nás, jsi nám nablízku a v každé těžkosti nás podporuješ.
Buď požehnaná, Matko, nyní i navěky. Amen.“
papež František 8.12.2015 v Římě u mariánského sloupu na Španělském náměstí 

Prameny, odkazy

Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Lukáše – Sacra pagina; Paul-Gerhard Müller – Evangelium sv. Lukáše – Malý stuttgartský komentář; Angelo Scarano – pastorace.cz; Silvano Fausti – Nad evangeliem podle Lukáše.
 
Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.