Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Samaritáni

Ilustrace
Zveřejněno: 6.11.2010
Autor: Petr Mareček
Přečtení: 2889
Zpět do rubriky

10. října 2010

Počátky Samaritánů sahají do roku 722/721 př. Kr., když bylo severní království (Samařsko) dobyto Asyřany. Asyrský král dovedl do Samařska přistěhovalce z cizích národů, kteří svými rozličnými náboženskými praktikami ovlivňovali původní obyvatelstvo, které se postupně odklonilo od židovských zvyků (srov. 2 Král 17,24-41).


Samařskou populaci tvořily zbytky obyvatel ze severních židovských kmenů, kteří neputovali do babylonského zajetí (586-538 př. Kr.), jak tomu bylo u obyvatel Judska. Výsledkem tohoto byla skutečnost, že mnoho jejich náboženských praktik a dokonce jejich verze Písma se odlišovala od té používané v Judsku. Samaritáni odmítli SZ jako celek a jejich Písmem se stala specifická redakce Pěti knih Mojžíšových, tzv. Samaritánský Pentateuch. Když se Židé vrátili z babylonského vyhnanství, odmítli dovolit Samařanům, aby se účastnili jejich národního života. A tak se rozšiřovala propast mezi dvěma větvemi židovství. Když byl nakonec kolem r. 300 př. Kr. na hoře Garizim v Samařsku vybudován vlastní chrám, došlo k jejich úplnému oddělení (srov. Jan 4,9).


Samaritáni byli obvykle považováni za odpadlíky a obecně se stávali předmětem opovržení. Někdy byli dokonce pokládáni za pohany. Byli v židovských synagogách veřejně proklínáni a byly pronášeny modlitby k Bohu, aby neměli účast na věčném životě. Svědectví Samaritána nebylo důvěryhodné a Židé si nenechávali dělat žádnou službu od Samaritánů. Ze strany Samaritánů nebyl menší postoj nenávisti a zášti vůči Židům.


V Ježíšově době byly velmi napjaté vztahy mezi Samařany a Židy (srov. Lk 9,52; Jan 4,9; 8,48). Ježíš nesdílel tento odmítavý postoj vůči Samařanům, což vzbuzovalo pohoršení u Židů (Lk 10,13; 17,10-17; Jan 4,5-40). V Samařsku měla prvokřesťanská misijní činnost svůj první veliký úspěch (Sk 1,8; 8,5-25; 9,31; 15,3).


Zatímco evangelista Marek Samařany nikdy neuvádí a Matouš se o nich zmiňuje pouze jednou negativně (Mt 10,5), Lukáš ve svém dvojdíle (Lk 9,51-56; 10,30-37; 17,11-19; Sk 1,8; 8,1-25; 9,31; 15,3) a Janovo evangelium (4,4-42) jim věnují velký zájem.