Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Boží hod velikonoční - cyklus C


Boží hod velikonoční – cyklus C

Sk 10,34a.37-43; Kol 3,1-4; Jan 20,1-9
 
1Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. 2Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ 3Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. 4Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. 5Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. 6Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. 7Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. 8Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. 9Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
(Jan 20,1-9)
____________________________________________________________________________________________
Srovnání: 1Mt 28,1-2; Mk 16,1-4; Lk 24,1-3; 2-3Jan 13,23-24; 21,7.20; 8Jan 21,7; 9Lk 24,26-27
 
Úvod k meditaci
Apoštolové znali Ježíše už dlouho a dosvědčovali, že je mesiáš. Ale ve skutečnosti vlastně uvěřili až nyní: ujišťují se na vlastní oči, že i když Ježíš zemřel, je najednou mezi nimi, žije, má vládu nad smrtí i životem. Není pro nás lepší zpráva než právě tato. Vstal z mrtvých! Nechme se vzkříšeným Ježíšem vytáhnout z temnot skleslosti, stísněnosti, nedůvěry a obav. Máme před sebou celých padesát dní, kdy si můžeme troufnout vstoupit do školy důvěry v Boha i lidi.
 
Výklad biblického textu
 
Kontext: Dříve než se učedníci setkají se vzkříšeným Pánem, jsou konfrontováni se skutečností prázdného hrobu. Zjišťují, že Ježíšovo tělo je pryč. Evangelista Jan velmi vyzdvihuje tento prvek. Ve 20. a 21. kapitole nás postupně uvádí do dialektiky pojmů vidět a věřit. Zdůrazňuje schopnost vidět duchovním zrakem, která se týká čtenářů Janova evangelia a všech, kdo uvěřili, i když neviděli (Jan 20, 29).
1 Prvního dne v týdnu:Vyprávění o vzkříšení začíná dvěma chronologickými údaji: první den v týdnu a časně ráno ještě za tmy. Začátek nového týdne se stává počátkem nového stvoření, pravým dnem Páně.
přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu: U všech čtyř evangelistů se ve vyprávění o nalezení prázdného hrobu setkáme s jednou ženou: s Marií Magdalskou. Zatímco u synoptiků je jmenována spolu s ostatními ženami, Janovo evangelium podává zprávu, že Marie Magdalská šla k hrobce sama. Jako první objevuje prázdný hrob, dostává se jí prvního zjevení Vzkříšeného a je první zvěstovatelkou poselství o zmrtvýchvstání. Pozdější církevní tradice jí proto právem dala čestný titul apoštolka apoštolů. Takto ji nazývá například svatý Augustin.
7 neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě: Přesný popis stavu a polohy lněných pláten a roušky odpovídá evangelistovu apologetickému záměru vyvrátit tvrzení o krádeži těla. Zloději by se asi těžko obtěžovali, aby šátky řádně svinuli. Tyto významné postřehy, uváděné evangelistou, poukazují také na zásadní rozdíly mezi událostí Ježíšova vzkříšení a tím, co se dělo při vzkříšení Lazara (viz Jan 11, 44). V Janově evangeliu pozoruje Petr všechny detaily prázdného hrobu, v němž vládne atmosféra ztišení.
 
K tématu
Toto je vrchol evangelia, povýtce dobrá zvěst: Ježíš, ukřižovaný, byl vzkříšen! Tato událost je základem naší víry a naší naděje: kdyby Kristus nevstal z mrtvých, křesťanství by bylo bezcenné; veškeré poslání církve by postrádalo svůj podnět, protože odtud vyšlo a stále vychází. Poselství, které křesťané nesou světu, říká: Ježíš je vtělená Láska a zemřel na kříži pro naše hříchy, ale Bůh Otec Jej vzkřísil a učinil Pánem života a smrti. V Ježíši Láska zvítězila nad nenávistí, milosrdenství nad hříchem, dobro nad zlem, pravda nad lží, život nad smrtí. Proto říkáme všem: „Pojďte a podívejte se!“ V každé lidské situaci poznamenané křehkostí, hříchem a smrtí je dobrá zvěst nejenom slovem, ale svědectvím nezištné a věrné lásky. Je vyjitím ze sebe vstříc druhému, je to přebývání nablízku tomu, kdo je zdrcen životem, sdílení spolu s tím, kdo se ocitl v nouzi, je to zůstávání po boku toho, kdo je nemocen, starý nebo odstrčený… „Pojďte a podívejte se!“: Láska je silnější, Láska dává život, Láska umožňuje, aby na poušti rozkvetla naděje.
S touto radostnou jistotou v srdci se nyní obracíme k Tobě, Vzkříšený Pane!
Pomoz nám hledat Tě, abychom Tě všichni mohli potkat, vědět, že máme Otce, a necítit se jako sirotci; kéž Tě můžeme mít rádi a klanět se Ti.
Pomoz nám odstranit metlu hladu, ztíženého konflikty a nezměrným plýtváním, jehož jsme spoluviníky.
Uschopni nás chránit bezbranné, zvláště děti, ženy a staré lidi, jež jsou někdy vykořisťováni a opouštěni.
Umožni nám pečovat o bratry stižené epidemií eboly v Guineji Konakry, Sierra Leone a Libérii i o ty, kteří strádají mnoha jinými nemocemi, jež se šíří také netečností a extrémní chudobou.
Utěš ty, kteří dnes nemohou slavit Velikonoce spolu se svými drahými, protože byli neprávem vytrženi ze svých citových vazeb, jako četní lidé, kněží i laici, kteří byli uneseni v různých částech světa.
Povzbuď ty, kteří opustili svoji vlast, aby šli na místa, kde se mohou nadít lepší budoucnosti, žít svůj život důstojně a také vyznávat svobodně svoji víru.
Prosíme Tě, oslavený Ježíši, učiň přítrž každé válce i každé velké či malé, staré či nové nevraživosti! (…)
Prosíme Tě, Pane, za všechny národy země: Ty, který jsi přemohl smrt, daruj nám Svůj život, daruj nám Svůj pokoj!
Velikonoční poselství papeže Františka 20. 4. 2014
 
Zůstaň s námi, Pane! (srov. Lk 24,29). Těmito slovy učedníci jdoucí do Emauz vybídli tajemného Poutníka, aby s nimi zůstal, zatímco se chýlil ke konci první den po sobotě, v němž se událo cosi neuvěřitelného. Podle přislíbení, Kristus vstal z mrtvých; oni to však ještě nevěděli. Nicméně slova Poutníka během cesty krok za krokem rozehřívala jejich srdce. Kvůli tomu ho vybídli: „Zůstaň s námi!“ Když pak při večeři seděli u stolu, poznali ho při lámání chleba. Ale On ihned zmizel. Před nimi zůstal rozlámaný chléb, a v jejich srdci sladkost Jeho slov.
Milovaní bratři a sestry, Slovo a Chléb eucharistie, tajemství a dar velikonoc, zůstávají po staletí jako věčná památka Kristova utrpení, smrti a vzkříšení!
Také my dnes, na svátky Zmrtvýchvstání, opakujeme se všemi křesťany světa: Ježíši, ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, zůstaň s námi! Zůstaň s námi, věrný příteli a bezpečná oporo lidstva, putujícího po cestách doby! Ty, živé Slovo Otce, vlej důvěru a naději všem, kteří hledají pravý smysl své existence. Ty, Chlebe věčného života, nasycuj člověka hladovějícího po pravdě, svobodě, spravedlnosti a míru. Zůstaň s námi, živé Slovo Otce, a uč nás slovům i gestům pokoje: mír pro zem posvěcenou tvou krví a prosáklou krví tolika nevinných obětí, mír pro celé lidstvo, jemuž stále hrozí nebezpečí bratrovražedných válek. Zůstaň s námi, Chlebe věčného života, rozlámaného a rozdaného spolustolujícím, dej i nám sílu velkodušné solidarity k zástupům lidí, které ještě dnes trpí a umírají nouzí a hladem, které jsou decimovány smrtelnými epidemiemi nebo vysílené nesmírnými přírodními katastrofami. Kéž i ony jsou díky síle tvého Zmrtvýchvstání, účastny nového života.
Také my, mužové a ženy třetího tisíciletí, potřebujeme Tebe, vzkříšený Pane! Zůstaň s námi nyní a až do konce časů. Dej, aby hmotný pokrok národů nezatemnil duchovní hodnoty, jež jsou duší jejich civilizace. Posiluj nás, prosíme Tě, na našem putování. V Tebe věříme, v Tebe doufáme, protože jen Ty máš slova věčného života (srov. Jan 5,68).
Svatý Jan Pavel II. 27. 3. 2005 na slavnost Zmrtvýchvstání Páně
 
Naše těžkosti i dobré skutky
Jsme často zděšeni, dostaví-li se radost ze Zmrtvýchvstalého, nebo plni strachu v domnění, že vidíme nějaký přízrak. Nebo se domníváme, že Ježíš je jakýsi způsob jednání, a říkáme si: „Když jsme křesťané, musíme jednat tak a tak.“ Kde je však Ježíš? „Ten je v nebi.“ Mluvíš s Ježíšem? Říkáš mu: „Věřím, že žiješ, že jsi vstal z mrtvých, že jsi mi nablízku a neopouštíš mě“? Takový musí být křesťanský život: rozmlouvat s Ježíšem. Taková je totiž pravda: Ježíš je stále s námi, je stále s našimi problémy, s našimi těžkostmi i s našimi dobrými skutky.
365 dní s papežem Františkem Promluvy od svaté Marty
 
Pod křížem vydržel jen jeden
I přes dlouhodobou blízkost Pána Ježíše se jeden z dvanácti apoštolů stává zrádce. Dalších devět není schopno s ním vytrvat ve chvíli ponížení a utrpení – a rozprchnou se. Jeden ze dvou, kteří neutekli, kapituluje před služkou navzdory deklarované lásce, věrnosti a odhodlání neopustit ho. Jen jeden vydržel pod křížem až do konce.
I přes dlouhodobou blízkost Pána Ježíše v našem životě si nedělejme iluze o tom, co bychom v této situaci udělali my sami.
Vzkříšený Ježíš však právě z těchto lidí zázračně vytvořil nové společenství a obdaroval je Duchem svatým. A já čekám spolu s vámi při prožívání a zpřítomňování těchto chvil na stejný zázrak.
Viny, zklamání, bezmoc, zkoušky a jakákoliv noc se mohou stát prostorem, ve kterém zazáří díky Vzkříšenému Kristu světlo. V tomto světle zahlédneme nejen nesmírnou lásku boha Otce a jeho Syna, ale pocítíme i moc Ducha svatého, který z nás tvoří „svědky“.
Vojtěch Cikrle – Vy jste sůl země a světlo světa

Vzkříšení
Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! A jestliže Kristus nevstal, marně je naše kázání, marná je vaše víra. 1 (Kor, 15,12-14)
Resuscitaci známe. Ale se skutečným vzkříšením z mrtvých nemáme žádnou přímou zkušenost. Představy, oživení zakletých či zabitých princů z pohádek nám také nepomohou. A tak podobně jako v době apoštola Pavla je i dnes řada křesťanů spíše nakloněna mínění, že „vzkříšení z mrtvých není“. Jsou ochotni vidět ve zvěsti o Ježíšově vzkříšení jen jakýsi průmět lidského snu o nesmrtelnosti nebo poetické vyjádření skutečnosti, že obsah Ježíšova kázání je stále živý a má procházet dějinami dál. Nemusíme se na ně hned zlobit. Spíš by bylo třeba jim (nebo nám samotným!) pomoci k lepšímu poznání toho, co je vlastně život a kým je člověk. Ačkoliv se zdá, že moderní člověk vidí sebe sama velmi vysoko, jako suverénního a nikomu nepodléhajícího pána, je tomu ve skutečnosti mnohdy naopak. Člověk je znovu a znovu představován tak trochu jako „lepší opice“. Je zdůrazňována jen jeho příslušnost k živočišné říši a mnohé další je zamlčováno. K pochopení zvěsti o vzkříšení je snad ze všeho nejvíc třeba pochopit, že člověk, který toho má po fyziologické stránce tolik společného se zvířaty, je jedinečný svou schopností tvořit vztahy. Vztahy mezi lidmi a zejména pak vztah k Bohu. Prototypem našeho vztahu k Bohu je vztah Ježíše k jeho Otce. Z tohoto vztahu se zrodilo Ježíšovou vzkříšení vztah nesený tak silnou láskou totiž nemůže zničit ani smrt. A kdyby smrt vztah Ježíše k Otci zničila, potom by byla jeho cesta na kříž zbytečným a prázdným gestem. Kdybychom jen věřili v toho, který jako nevinný zemřel, a dále se nic nestalo, byli bychom opravdu pošetilí. A kdybychom věřili, že se pouhým opakováním Ježíšových životních zásad vyřeší otázky hříšnosti a smrtelnosti lidí, tedy i záležitost naší vlastní hříšnosti a smrtelnosti, byla by to snad pošetilost ještě větší.
Apoštol Pavel s Alešem Opatrným
 
Vzkříšený Pane Ježíši Kriste, daruj mi dnes podíl na svém vzkříšení. Vezmi mě za ruku a vyveď mě z hrobu mého strachu a mé rezignace, z hrobu mé temnoty a mého zoufalství. Uvolni pouta, která mě držela v zajetí. Pošli mi svého anděla, aby odvalil kámen, který mě blokuje a který mě chce držet v hrobě. Vyveď mě ven do velikosti a svobody svého vzkříšení. Provázej mě při překračování z tohoto světa do toho tvého. Dej, ať již nyní znovu a znovu překračuji do tvého světa vzkříšení, aby tento svět se svými zákony a nároky neměl nade mnou žádnou moc. Naplň mě svým Duchem, abych se stejně jako tví učedníci stal hodnověrným svědkem tvého vzkříšení v tomto světě, aby i skrze mě mohli být druzí lidé povzbuzeni a napřímeni a povstali s tebou k pravému životu, k životu lásky a svobody. Naplň mě dnes na Velikonoce více svou láskou, která je silnější než smrt, silnější než konflikt, který mě ochromuje, silnější než ztuhnutí, které v sobě cítím, silnější než absence vztahů, pod kterou trpím. Dej, ať na Velikonoce povstanu plný důvěry k životu, který jsi mi zde určil, k věčnému životu, který nemůže být zničen ani smrtí, neboť má již nyní podíl na tvém vzkříšení. Amen.
Anselm Grün – Sedm kroků do života – prožít Velikonoce      
 

 

 
Prameny, odkazy
Silvano Fausti – Nad evangeliem podle Lukáše; Paul-Gerhard Müller – Evangelium sv. Lukáše – Malý stuttgartský komentář; Giorgio Zevini, Pier Giordano Cabra – Lectio divina.
 
Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.