Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

3. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 25.1.2019
Autor:
Přečtení: 556
Zpět do rubriky
1,1Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, 2jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. 3A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, 4aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. 4,14Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. 15Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. 16Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal z Písma. 17Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: 18‚Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19abych vyhlásil milostivé léto Páně.‘ 20Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. 21Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (Lk 1,1-4;4,14-21)
 
K tématu
Kázat celé osobě
Kdosi prohlásil, že jednu z největších vzdáleností ve vesmíru představuje oněch asi pětadvacet centimetrů mezi mozkem a srdcem. Do značné míry jsme všichni děti osvícenství a cítíme se doma spíš v hlavě než v srdci, spíš mezi idejemi než uprostřed reality. Na otázku, jaké je největší přikázání, odpovídá Ježíš v evangeliích slavným úryvkem z páté knihy Mojžíšovy, známým jako Šema: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou svou duší a celou svou silou!“ (Dt 6,4-5). Zajímavé je, že v žádném ze synoptických evangelií (Matouš, Marek, Lukáš) není tato pasáž citována doslova. V Markově evangeliu slyšíme, že máme milovat Boha celým srdcem, duší, myslí a silou. V Matoušově evangeliu stojí jen srdcem, duší a myslí a Lukáš nám předkládá pořadí srdcem, duší, silou a myslí. Můžeme z toho vyvodit, že zatímco Ježíš klade nový důraz na úlohu mysli, při lásce má přední postavení srdce. To je věc, kterou už dobře víme. Tak to přece funguje v každém vztahu, a mělo by to tak být i ve vztahu k Bohu.
Mluvit k srdci znamená usilovat o to, aby lidé zažili citové pohnutí. Naše srdce jsou hladová a neklidná, volají po klidu, který jim může dát jedině Bůh. To, co hlásáme, je radostná zvěst, a pocit, který by naše kázání mělo vyvolávat, je tudíž radost! Vždycky sám sobě i jiným kladu otázku, jestli lidé to, co říkám, skutečně jako radostnou zvěst vnímají, i když na ně kázání klade také nároky. Ukazatelem toho, že lidé prožívají při poslouchání homilie radost, je úsměv nebo rovnou smích. Je to ta nejpřirozenější lidská reakce na radostnou zprávu. Řekl bych, že známkou dobré homilie je, když se při ní lidé aspoň jednou zasmějí. Radostná zvěst vede k veselí, život je zábavný a existuje nepřeberně vtipů a veselých historek, které kazatel může čas od času použít, pokud ovšem nějak souvisejí s tématem homilie. Když se lidé smějí, odehrává se jim v mozku biochemická reakce: uvolní se a jsou pozitivně naladěni na to, co jim říkáte.
James Mallon – Proměna farnosti
 
Homilie je prubířským kamenem hodnocení, jak blízko je pastýř svému lidu a jak se s ním setkává. Víme totiž, že jí věřící skutečně přikládají velkou důležitost – často se trápí podobně jako vysvěcení služebníci: jedni naslou­cháním a druzí kázáním. Je smutné, že tomu tak je. Homilie může být skutečně intenzivním a radostným zakoušením Ducha, útěšným setkáním se slovem a stálým pramenem obnovy a růstu.
Pravda je v homilii doprováze­na krásou a dobrem. Nejedná se o abstraktní pravdy či chlad­né sylogismy, protože se předává také krása obrazů, které Pán užíval, aby podnítil ke konání dobra. Paměť věřícího lidu musí jako paměť Mariina neustále překypovat údivem nad Božími činy. Srdce lidu, otevřené naději radostného a dosažitelného prokazování lásky, která mu byla zvěstována, vnímá, že každé slovo Písma je především darem – dříve než požadavkem.
papež František – Evangelii gaudium = Radost evangelia, 135, 142
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 3. neděle v mezidobí – cyklu C z předchozích let najdete zde.