Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

5. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 9.2.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 468
Zpět do rubriky
1Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. 2Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. 3Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. 4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ 5Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsem se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ 6Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. 7Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. 8Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ 9Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; 10stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ 11Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním. (Lk 5,1-11
 

K tématu

Hříšník a světec
Velký hříšník se vždycky v něčem podobá světci. Dokáže se vzepřít, dokáže nést svůj úděl i prokletí. V jeho srdci často sousedí úžasná zlomyslnost s úžasnou statečností. Někdy se může stát, že se křehkým dotekem zeď probourá a z ničemy se stane člověk velkých činů.
Kdo z nás se umí povznést tak vysoko nebo klesnout tak hluboko jako světci a hříšníci? Jdou vždycky do krajnosti. Výšiny a hlubiny. Mají skutečnou odvahu. Průměr zůstává ve vlažnosti, jen těžko se pro něco nadchne. Zato hříšník se umí z hněvu stejně rychle zapálit pro dobrou věc. Vlažný člověk neumí vynaložit energii, ale hříšník má sílu jako světec; proto se světci v mnohém podobá. Nietzsche bojoval s Bohem jako Jákob, zapíral jako Petr a nevěřil jako Tomáš.
Hříšník má sílu, ale nemá směr. Své úsilí neumí dobře nasměrovat. Podobá se člověku, který do nebeských dveří mlátí, místo aby stiskl kliku a bez zbytečného rozruchu vešel dovnitř.
Juraj Jordán Dovala – Pozvání do ticha
 
„Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“. Ale prosím, Pane, zůstaň!
 
Výklad biblického čtení a úvod do meditace 5. neděle v mezidobí – cyklu C z předchozích let najdete zde.