Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

6. neděle v mezidobí – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 15.2.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 613
Zpět do rubriky

17Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. 20Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: „Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. 21Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. 22Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí (ze svého středu), potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. 23Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům. 24Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení. 25Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. 26Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům.“ (Lk 6,17.20-26) 

K tématu
Blahoslavenství zvěstují něco velkého. Zcela obrací naruby to, jak chápeme lidská očekávání a lidské strategie, jak dosáhnout a natrvalo si uchovat štěstí a radost. Můžeme si vlastně vytvořit seznam těchto falešných strategií, které zcela ovládají srdce člověka, který si blahoslavenství neosvojil. Šťastný je úspěšný, bohatý, kdo se umí prezentovat, kdo umí na druhého vyzrát, kdo má moc a může rozhodovat, kdo si užívá života a tak dále. Blahoslavenství tuto strategii zcela obrací. Šťastný není ten, kdo toto má, ale kdo v sobě nese Boží království, kde je potěšen, kdo je nasycen (…). Křesťanský životní styl nového člověka zcela drtí tyto „jistoty“, které jsou součástí uvažování kultury konzumu a individualismu. Víra křesťana zcela obrací základní gramatiku dějin. Boží království přichází v souvislosti s chudobou, kterou si člověk volí a osvojuje (není to chudoba, která je sociální pastí), s pronásledováním, které člověk nevyhledává, ale stává se doprovodným znakem jeho zápasu o ryzost, s pláčem, který nevydává na odiv, ale nechává v sobě stopu bolesti Boží, kterou v sobě Bůh nese z nehotovosti světa založené na neochotě svobody člověka. Do této situace zla přichází zjevení Boží moci, vstupuje do světa propadlého hříchu.

 Pavel Ambroz – Pastorace mladých

 

Ježíš vykládal se vší jednoduchostí, co to znamená být svatý, a to především ve svých blahoslavenstvích (srov. Mt 5,3-12; Lk 6,20-23). Ta jsou jakýmsi osobním průkazem křesťana. A tak když si někdo z nás položí otázku „Jak se stát dobrým křesťanem?“, odpověď na ni je jednoduchá: je třeba, aby každý svým způsobem dělal to, co říká Ježíš v blahoslavenstvích. V nich se odráží Mistrova tvář, kterou jsme povoláni nechat prozařovat v našem každodenním životě.
64. Slovo „šťastný“ nebo „blahoslavený“ se stává synonymem slova „svatý“, protože vyjadřuje skutečnost, že člověk věrný Bohu, který žije z jeho slova, dosahuje v darování sebe pravé blaženosti.
 
Protiproud
65. I když se nám Ježíšova slova mohou zdát poetická, ve skutečnosti tvoří protiproud k tomu, co je běžné, a ke způsobu, jakým se žije ve společnosti. A zatímco nás toto Ježíšovo poselství přitahuje, svět nás ve skutečnosti zaměřuje k jinému životnímu stylu. Blahoslavenství nejsou v žádném případě nic lehkomyslného nebo povrchního. Naopak, můžeme je žít jenom tehdy, když nás Duch Svatý prostoupí veškerou svou mocí a osvobodí nás od slabosti sobectví, pohodlnosti a pýchy.
66. Naslouchejme znovu Ježíši se vší láskou a úctou, kterou si Mistr zaslouží. Dovolme mu, aby nás svými slovy zasáhl, vyprovokoval, vybídl nás ke skutečné proměně života. Jinak
zůstane svatost jen prázdným slovem.

 

papež František – Gaudete et exsultate 63-66, Paulínky 2018