Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

24. neděle v mezidobí – cyklus C

 

24. neděle v mezidobí – cyklus C
Ex 32,7-11.13-14; 1 Tim 1,12-17; Lk 15, 1-32
 
1Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. 2Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ 3Pověděl jim tedy toto podobenství: 4"Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. 6Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.'
7Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují.
8Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? 9A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.' 10Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil."
Dále řekl: 11„Jeden člověk měl dva syny. 12Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. 13Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. 14Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. 15Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. 16Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. 17Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! 18Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. 19Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!'
20Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. 21Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' 22Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! 23Přiveďte vykrmené tele a zabijte je! A hodujme a veselme se, 24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
25Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. 26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. 27On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' 28Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. 29Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' 31Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. 32Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'“ (Lk 15,1-32)
____________________________________________________________________________________________
 
Srovnání: 3-7Mt 18,12-14; 22Gn 41,42
 
Úvod k meditaci
Evangelista Lukáš nám v patnácté kapitole předkládá tři známá Ježíšova podobenství: o ztracené ovci, o ztracené minci a o marnotratném synu. Smysl všech tří můžeme shrnout do vět: Boží milosrdenství nevyjímá ani ty největší hříšníky. Bůh se raduje, když hříšný člověk zatouží přijmout jeho odpuštění.
Promítněme sebe (nebo i další lidi) při meditaci do ztracené ovce, ztracené mince, do mladšího i staršího syna a odtud vnímejme podoby Božího milosrdenství.
 
Výklad biblického textu
Kontext: Kapitola 15 se skládá ze dvou párových podobenství: ovce a peníz, otec mladšího a staršího syna. Vše směřuje k tématu radosti ze znovuobjevení ztraceného. Motivem je znovu otevřená výčitka a pohoršení farizeů a učitelů zákona nad tím, že jsou Ježíšovi blízcí samí celníci a hříšníci (v. 1-2). Že to není náhodné, dokladují už předchozí situace v páté a sedmé kapitole: A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali. Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky“ (Lk 5,29-32). Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ (Lk 7,34) Verš 3 tedy sděluje, že adresáty podobenství jsou především tyto dvě skupiny – farizeové a zákoníci. V těchto podobenstvích je především Ježíš oním marnotratným a milosrdným otcem. Tím, že Ježíš ztělesňuje jednání Otce, pak se v druhém sledu vztahuje poselství plně také na něj.
5 s radostí si ji vloží na ramena: Tuto barvitou poznámku Matouš neuvádí (Mt 18,13). Obraz nejspíše odráží běžnou praxi, jak dokládají některé příklady starověkého sochařství. Zde i v následující epizodě Lukáš projevuje velkou vnímavost k dotekům.
7 v nebi větší radost nad jedním hříšníkem: Radost pastýře i ženy v druhé variantě podobenství Ježíš srovnává nad radostí nebe nad každým obráceným hříšníkem.
8 Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí: Podobenství o minci Matouš neuvádí, hovoří jen o ztracené ovci. Další drobný doklad o tom, že v Lukášově evangeliu se představuje množství ženských postav.
11 Jeden člověk měl dva syny: I toto podobenství-povídka se nachází pouze v Lukášově evangeliu. Podrobněji rozvádí smysl dvou předchozích podobenství – zvláštní Ježíšovu náklonnost k hříšníkům a odvrženým, a poselství o tom, jak je Bůh přijímá.
13 rozmařilým životem promarnil: Participium je tu přeloženo důvodovou větou – to, jak žil, jej přivedlo k bídě. Výraz asótós v sobě nese lehkovážnost, ale sám o sobě nenaznačuje žádné sexuální excesy, jak si vykládá jeho starší bratr (15,30) – domýšlení ve zlém.
15 pást vepře: Jako v příběhu o gerazenském posedlém (8,32), i zde představuje stádo vepřů pro Židy cosi nečistého . Nejíst vepřové se v makabejské době stává zkouškou věrnosti Tóře. Pást u pohana vepře je pro Žida nepředstavitelné ponížení a odcizení.
16 lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal: Zakouší tři etapy degradace lidské důstojnosti: nouzi, život v blízkosti vepřů (nečistá a odporná zvířata u Židů) a to, že občan té země se zajímá spíš o vepře než o něj. A tu si vzpomene, že v domě otcově je dostatek jídla – a toto motivuje jeho návrat domů.
17 Tu šel do sebe: Dosl. přišel k sobě.
19 Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků: Tóra požadovala pro tyto nádeníky (Lv 19,13) mzdu, ne však osobní vztah. Ačkoliv syn žádá o nižší postavení, přesto v pozdravu říká otče – známka hlubokého vztahu. A toho se mu potom dostává.
20 pohnut soucitem: Lukáš používá stejné sloveso (splanchnizomai), které v 7,13 přisuzuje Ježíšovi (když ji Pán viděl, bylo mu jí líto) a také v 10,33 milosrdnému Samařanovi. Iniciativa se přesouvá na otce. Vidí svého syna, čekal ho celou dobu, je pohnut soucitem, běží mu naproti, objímá ho a líbá. 
25 Starší syn byl právě na poli: Starší syn pracoval na poli, z toho nám vysvítá, že to byl všední pracovní den, a proto o to víc vyniká mimořádnost té oslavy. Služebník mu na otázku prostě říká: vrátil se tvůj bratr… že ho zase má doma živého a zdravého, což není to přesné! Otec se raduje především ze znovunalezeného vztahu – syn byl ztracen (nebo mrtvýapollymi znamená ztratit se i hynout), ale nyní je nalezen.
28 Tu se starší syn rozzlobil a nechtěl jít dovnitř: Dává svůj hněv najevo tím, že nechce vejít. Otec vyjadřuje svou lásku a bez uraženosti vyjde ven i ke svému staršímu synovi.
29 Hle, kolik let už ti sloužím: To prozrazuje velkou hořkost. Je svázán pocitem křivdy, jakoby byl pokládán za někoho menšího než nádeníci (misthioi) – připadá si jako otrok (doulos).
a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil: Vyjádření připomíná zaslepený postoj farizeů a zákoníků, kteří se cítili před Bohem spravedliví, protože formálně plnili všechna přikázání, nařízení Zákona. Tragedie staršího syna je v tom, že nepoznal své pevné privilegované místo u otce a že mu otec nabízí stejnou péči a zájem jako synu-marnotratníkovi.
A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli: ...chtěl oslavovat především se svými přáteli – ne s otcem. To není samo o sobě nic špatného, ale prozrazuje to, že se otci odcizil, ačkoli nikdy neodešel z domova!
30 tenhle tvůj syn, který prohýřil svůj majetek s nevěstkami: Neříká můj bratr – prozrazuje odstup a uraženost, užírá se výčitkami. Pozoruhodná je jeho představa, kreslící skandální obraz života svého bratra, který vyprávění přímo nedosvědčuje. I zde je ozvěna výtky farizeů a zákoníků proti Ježíšovi, že se také zahazuje s takovými vrstvami – povýšenost.
31 všechno, co je moje, je i tvoje: Otec ukazuje staršího syna jako přítele, s nímž má všechno společné.
32 proč se veselit a radovat: Právě slovo chairó (radovat se) tvoří spojnici mezi tímto příběhem a radostí nebe v předchozích dvou: ztracené je nalezeno, mrtvé vzkříšeno.
Podobenství nemá jeden vrchol (návrat mladšího syna), ale dva – tím druhým je rozhovor se starším synem, tedy rozhovor s otevřeným koncem: neříká se, zda starší přijal pozvání. Proč zůstal otevřený konec? Protože podobenství bylo určeno farizeům a zákoníkům, kteří nechtějí vejít do domu, který otec s láskou a milosrdenstvím otvírá i hříšníkům a celníkům. Podobenství jim i nám říká: „Přijmete pozvání na hostinu nebo ne? Přestanete reptat?“
 
K tématu
Často mě zaráží, když slyším v církvi mluvit o ztracené ovci. Většinou se tím myslí prostitutky, homosexuálové nebo bezdomovci. Šokuje mě, že se v této souvislosti myslí hlavně na lidi na okraji společnosti.
V tom se církev mýlí. Ztracenou ovcí může klidně být nějaký biskup, který sešel z cesty a vystupuje příliš autoritativně ve své diecézi. Mám na mysli ty biskupy, kteří vládnou trochu jako Pinochet. Jsou to ztracené ovce.  Také se může jednat o hodně tradičního kněze, který chce aplikovat zákony církve příliš přísně a zapomíná, že v církvi mají pravidla sloužit lidem, a ne lidé pravidlům. Církev by také měla myslet na další ztracené ovce. Znám výborné kněze, kteří mají občas potíže s celibátem. Ztracenou ovcí může být i pedofilní kněz, který se dopustil trestného činu. Jsou to nemocní lidé, kteří spáchali hrozné věci.
Často hledáme ztracenou ovci daleko od nás, ačkoli to je třeba muž nebo žena, s nímž žijeme – třeba už necítí lásku, je zničený, zničená a pomalu odchází. Může se jednat o dítě, které špatně prospívá a které musíte milovat především. Až příliš často se setkávám s rodinami, kde rodiče vyčítají dětem špatné školní výsledky! Když takhle dítě ponižují, tlačí ho ještě víc dolů. I tito rodiče jsou ztracené ovce. V naší rodině je ztracenou ovcí třeba babička nebo sestřenice, se kterou se dobře nesnášíte. Kristova genialita spočívá v tom, že jde nejdřív za tím nejchudším, nejvzdálenějším, nejzničenějším. Měli bychom mít rádi ztracené ovce – skutečně a přednostně.
Kristus je především na straně těch, kteří se ztrácejí, ne na straně těch, kteří mají úspěch a mají všechny předpoklady ke šťastnému životu. Kristus nás vyzývá, abychom nechali devětadevadesát ovcí a šli hledat tu ztracenou. Jít dnes za ztracenou ovcí znamená někdy tak trochu stát proti všem.
Guy Gilbert – Evangelium podle lotra
 
Vždycky jsem dbal na tvá nařízení, říká s výčitkou starší syn. To, co Bůh po člověku chce, se nedá vyjádřit jen předpisem, nařízením. Ten předpis je nezbytný, musí být, musí platit nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, ale to nestačí, protože Bůh chce po člověku víc. Duchovní cesta neznamená jen, abychom nesešli z cesty, ale jít po té cestě pěkně prostředkem a pořád dopředu. Pravidla mají ten nedostatek, že vám říkají, co nesmíš, a když to dodržíte, zdá se všechno v pořádku. Kdežto tady se chce jakési duchovní podnikatelství. Aby se člověk rozhodl, nejen že bude plnit to, co bylo řečeno. Ale bude Bohu dělat, jakoby co mu bude vidět na očích. To je součást toho Ježíšova kázání: nejen, že jsme dělali vždy to, co jsme měli; no to je hezké, ale to není celé naše poslání. Po nás se chce něco víc. Není jistě vůbec bezvýznamné, když člověk celý život plní Boží přikázání, to je úctyhodná věc. Ale v okamžiku, kdy si začne říkat: takže s Bohem jsme si kvit, já nikoho nezabíjím..., tak tam už z toho židovství nebo křesťanství moc nezbylo.
prof. Jan Sokol – Ranní slovo –  www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/329126

 

 

Realita může být mnohem dramatičtější
 
Máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen. (Lk 15,32)
Jak to s tím starším bráchou nakonec dopadlo, to jsi nám, Ježíši, nedopověděl. Nechal jsi to podobenství s otevřeným koncem, takže můžeme jen spekulovat. Užitečnější však bude, dosadíme-li si do toho příběhu každý sám sebe. Myslím, že se moc nepletu, když řeknu, že v každém člověku je, byť v různém poměru, zastoupen mladší i starší brácha z toho podobenství. Všichni toužíme po odpuštění a doufáme v Boží milosrdenství. Věříme, že Bůh je Láska a přijme nás, i kdyby se to staršímu bráchovi stokrát nelíbilo.
Ale co když ve mně převládne ten nepřející závistivec? Umím si představit, že realita může být mnohem dramatičtější než v tom podobenství. Co když mi někdo vyvraždí rodinu a pak se dá na pokání a já budu stát před rozhodnutím, zda mám spolu s ním vstoupit do Otcova domu, žít v jeho společnosti celou věčnost a ještě se z jeho návratu radovat? A co opuštěné manželky a matky, setkají-li se s navrácenými marnotratnými dcerami, milenkami svých mužů, které jim udělaly ze života peklo? Co řeknou zloději okradeným a okradení zlodějům? Že se nebeský otec bude z návratu marnotratných dětí radovat, o tom nepochybuji. Že na hostinu pozve i ty poškozené, to dá rozum. Ale bude je muset přemlouvat? Bude je prosit? Jak dlouho? Nebo to nechá na nich? Nechá to s otevřeným koncem jako Ježíš v tom podobenství?
Pane Ježíši, všimla jsem si, že nás na tuhle situaci připravuješ systematicky. Zřejmě jsi to měl na mysli i tehdy, když jsi mluvil o nevěstkách a celnících, kteří do Božího království předcházejí "spravedlivé". Jinde zas požaduješ, abychom milovali i své nepřátele. To už po nás chceš moc, ale kdybychom se to tu naučili, nepřišlo by nám pak asi tak zatěžko přijmout, že jsi odpustil i jim. Tohle tím sleduješ?
Milosrdný Bože, díky, že šanci dáváš všem. Odpusť, že ti za své nekonečné milosrdenství místo vděčnosti podsouváme a vyčítáme nespravedlnost. 
Marie Svatošová – Bůh mezi hrnci


 
„Ježíš byl blázen“ – si myslí sv. Terezie od Ježíše
 
Jediným zločinem, ze kterého Herodes obvinil Ježíše, bylo to, že je blázen... Já si to také myslím. Vždyť to bylo bláznovství, že hledal malá srdce smrtelných lidí. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
 
Je dobré postavit se pod Ježíšův kříž a pak se zaposlouchat do slov umírajícího zločince po jeho pravici. Dmitrij Merežkovskij napsal: „Kdyby evangelista nebyl býval uslyšel na vlastní uši či ještě spíše v srdci ono ‘dnes budeš se mnou v ráji’, oč chudší a strašnější by byl náš ubohý a strašný svět!“ Tento rozhovor dvou ukřižovaných odsouzenců probouzí naději, že dokonce i uprostřed rozvalin a popela se ještě může zrodit život – a že o hříšníku nesmíme až do jeho posledního dechu ztrácet naději.
Jerzy Zieliński - 365 dní s mystiky Karmelu

 

 
Prameny, odkazy
Jeruzalémská Bible; Luke T. Johnson – Evangelium podle Lukáše – Sacra pagina; Paul-Gerhard Müller – Evangelium sv. Lukáše – Malý stuttgartský komentář; Angelo Scarano – pastorace.cz ; Petr Karas – Boží slovo na každý den.
 
Zpracovalo Pastorační středisko brněnské diecéze.