Vezmi a čti

Biblický program brněnské diecéze

Květná neděle – cyklus C

Ilustrace
Zveřejněno: 14.4.2019
Autor: Roman Kubín
Přečtení: 681
Zpět do rubriky

 

 
32Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. 33Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. 34Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Jeho šaty si rozdělili losem. 35Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ 36Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet 37a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ 38Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ 39Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal. „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ 40Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! 41My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ 42A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ 43Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ 44Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, 45protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. 46Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled.
47Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“  (Lk 22,14-23,56)
 

K tématu

Na své místo

Starý poustevník Šebestián se chodíval modlit do kos­telíka stojícího osamoceně na vrcholu hory.
Uctívala se tam socha ukřižovaného Krista, které se příznačně říkalo „Milostiplný Kristus“. Lidé z celého okolí k němu chodili prosit o milosti a o pomoc.
Starý Šebestián se rozhodl, že Krista také poprosí o nějakou milost. Tak poklekl před sochu a modlil se: „Pane, chci s tebou trpět. Dovol mi, ať můžu být já na tvém místě. Já chci být na kříži místo tebe.“
V tichosti a s pohledem upřeným na kříž čekal na odpověď.
Ukřižovaný náhle pohnul rty a řekl: „Příteli, přijímám tvou touhu, ale pod jednou podmínkou - ať se děje cokoliv, ať cokoli uvidíš, nesmíš promluvit.“
„Slibuji ti to, Pane.“
Nikdo z věřících si nevšiml, že na kříži teď visí Še­bestián, se kterým si Pán vyměnil místo. Zbožní lidé dál přicházeli v zástupech a prosili o milost a Šebestián podle svého slibu mlčel. Až jednou...
Přišel jeden bohatý muž, pomodlil se, a když odcházel, zapomněl na schůdku tašku plnou zlatých mincí. Šebes­tián to viděl, ale zůstal zticha. Nepromluvil ani o hodinu později, když přišel jakýsi chudák, který nemohl uvěřit takovému štěstí, popadl tašku a zmizel. Šebestián neotevřel ústa, ani když před ním poklekl mladík a prosil ho o ochranu na dlouhé cestě po moři. Ale nedokázal se udržet, když viděl boháče, který přiběhl zpátky do kostela a obvinil mladíka, že mu tu tašku ukradl, a volal, ať ho hned zavřou do vězení.
Tehdy zaburácel: „Nechtě toho!“
Všichni se s úžasem otočili a uviděli, že to promluvil ukřižovaný. Šebestián vysvětlil, jak to všechno bylo. Bo­háč se tedy rozběhl za chudákem. Mladík rychle odešel do přístavu, aby nezmeškal loď. Když v kostele už nikdo nezůstal, přišel Kristus k Šebestiánovi a vyčinil mu.
„Sestup z kříže. Nejsi hoden být na mém místě. Ne­dokázal jsi mlčet.“
„Ale Pane,“ bránil se zmateně Šebestián. „To jsem měl dopustit takovou nespravedlnost?“

„Ty nevíš,“ odpověděl Pán, „že boháč měl o ty peníze přijít, protože s nimi zamýšlel pěknou lotrovinu. Naopak chudák ty peníze moc potřeboval. A kdyby toho chlapce zadrželi biřici, zmeškal by loď, ale zachránil by si život, protože právě teď se jeho loď potápí na otevřeném moři.“

Bruno Ferrero – Příběhy pro potěchu duše

 Kříž všechno mění

Čeho se nikdo neodváží, toho se odvaž ty

co nikdo neříká, to je tvůj úkol říci

co nikdo nemyslí, to pomysli si směle

do čeho nikdo nemá chuť, ty začni stůj co stůj

když nikdo nechce říci ano, řekni to třeba sám

když nikdo nechce říci ne, neboj se říci ne přede všemi

když všichni v pochybnostech tápou, měj sílu uvěřit

když všichni přikyvují, nepřestaň být svůj

kde všichni chválí, buď moudře zdrženlivý

kde všichni mají smích, ty posměchu se straň

kde všichni touží brát, ty dávej vždycky rád

kde všechno v temnotě, tam vnášej jasné světlo

kříž Krista Ježíše ruší to, co je,

a činí všechno nové.

Alfonso Pereira - Myšlenky a modlitby

 

Výklad biblického čtení a úvod do meditace Květné neděle – cyklu C z předchozích let najdete zde